DANIEL LANDA - Neofolk

DANIEL LANDA - Neofolk

DANIEL LANDA - Neofolk

DANIEL LANDA - Neofolk

Daniel Landa je vskutku zajímavý úkaz zmrzačené české populární scény. Byly doby, kdy hitparádám vládly americké jednosezónní instantní škváry na straně jedné a zajetí normalizační „umělci“ na straně druhé. I rocková hudba zrovna začala celosvětově hynout na úbytě. A do toho přišel on. S holou lebkou a jasným názorem, reflektujícím společenské dění, vytyčil vkus nemalé skupiny českých človíčků - včetně mne - a jeho první dvě desky se staly bezmála kultem. Doba se však mění. Landovo jméno si sice udrželo punc, leč jeho další sólové desky už mi nepřipadaly až tak výjimečné. Možná s výjimkou poslední „9mm argumentů“, kde se trochu blýsklo na lepší časy.

A ty přišly v podání aktuálního „Neofolk“. O tom, že má novinka vyjít, jsem se dozvěděl zhruba týden před vydáním a ani to se mnou moc nezalomcovalo. Situace se ovšem radikálně změnila po poslechu materiálu, po němž jsem zůstal stát s otevřenou pusou. Můžu s čistým srdcem říct, že lepší album jsem od Landy ještě neslyšel. I když ten to názor asi nebudou sdílet všichni. Hlavně staří ortodoxní fanoušci možná trochu zapláčou. To ale Danielovi zřejmě moc vadit nebude. Opět si postavil hlavu, udělal věci po svém. A udělal dobře. Skladby na albu „Neofolk“ je možné rozdělit do dvou skupin. Písničky jako „Táta“, „Bílá Hora“, „Protestsong“ a „Blaničtí“ patří mezi klasické landovky, s břitkým, básnicky úderným a notně kritickým textem, nezřídka čerpajícím z historických motivů. Mají poněkud tvrdší produkci, tradiční bicí, basu a nepříliš komplikované nosné riffy. Nic co bychom neznali z dřívějška. Přesto se tu rozdíl najde. Skladby jsou totiž navíc zabaleny do aranží čítajících nejrůznější smyčce, akustiky, harmoniky i ženské sbory, které se vyznačují enormně vkusným zpracováním. Právě tyto drobné nuance v konturách skladeb mě k „Neofolku“ doslova přibily a přinutily se zaposlouchat do hloubi alba. Když se tak nad tím zamýšlím, nenapadá mě žádá jiná česká deska s tak vyvedenými a citlivě rozaranžovanými party. Je vidět, že Danielova praxe v muzikálech byla z uměleckého hlediska velmi dobrá škola.

A to je tu ještě druhá skupinka písniček, díky kterým je jasné, že název alba „Neofolk“ není jen planým plácnutím do vody. Při poslechu skladeb jakými jsou třeba „Kouzelník“, „Čaruj“, „Zlatý drak“ nebo „Janek blázen“, musím chtě nechtě Landovi zatleskat. Ukazují totiž umělce v trochu jiném světle. Landovi byl nejspíš už rockový kabátek trochu těsný, zašel tedy pro inspiraci právě do sfér lidové hudby. Povětšinou folkové, ale najdou se zde i vlivy šansonu. Texty zcela odpovídají hudbě a představují Daniela jako inteligentního verbálního hračičku, stejně jako malebného textaře. Málokdo by asi čekal od bývalého zpěváka Orlíku něco jako text k písničce „Kouzelník“, přesto je zde a dokazuje tvůrčí rozvoj Landovy osobnosti, jenž stále více nabývá směru vzorů, jakými jsou Karel Kryl nebo Jarek Nohavica. Nutno říct, že v Landově případě se nejedná jen o pouhé písničkářství, ale i notnou dávku muzikálního citu. Ony kouzelné aranže jsou samozřejmě přítomny i zde a právě v kombinaci s folkovými motivy nabývají na síle ještě mnohem víc. Pro úplnost ještě dodám, že album čítá dvě ochutnávky z připravovaných divadelních inscenací. První je stejnojmenná a dlouho avizovaná gangterka „Zabte sršně“, plánovaná na rok 2006, druhá pak trochu překvapivě závěrečná halekačka „Janek blázen“, jenž bude mít premiéru už v březnu 2005.

Jak už zde vyplynulo, jsem z „Neofolku“ mírně řečeno „paf“. Přít se o textařských kvalitách Daniela Landy by asi nemělo smysl. Je ale fakt, že jeho hudba mi v minulosti připadala jako prvoplánová. Jen aby s „tím“ jako něco hrálo. To už u „Neofolku“ neplatí. Instrumentální a aranžerské vyznění tohoto alba jsou přinejmenším zarážející a já jsem opravdu mile překvapen, že i v českém mainstreamu může vzniknout tak citlivě a vkusně vyvedené hudební dílko. Bravo Danieli. 

 325

Louža

Verdikt

Daniel Landa opět potvrdil neotřesitelnou pozici volnomyšlenkářského umělce. Pro inspiraci tentokrát sáhl nejen do rockového kolbiště, ale i do hájenství folkových, z nichž dosáhl až šansonovým náladám. Výsledkem je stylově pestré a inteligentní album s puncem landovského rozumového charismatu. "Národní poeta" opět zabodoval.

Hodnocení

Autor
8,5 / 10
Redakce
5,9 / 10
Čtenáři
5,3 / 10

Další informace

Stopáž: 39:31

www.daniellanda.cz

Skladby

  1. Táta
  2. Dilema pyrotechnikovo
  3. Zabte sršně
  4. Protestsong
  5. Bílá hora
  6. Zlatý drak
  7. Blaničtí
  8. Kouzelník
  9. Čaruj
  10. Janek blázen

Diskografie

Nigredo (2009)
Bouře (Live koncert) (2006)
Tajemství (2005)
Neofolk (2004)
Best of Landa 2 (2004)
Vltava Tour (2003)
9mm argumentů (2002)
Krysař - Kult se vrací (2001)
Best Of: Landa (2000)
Konec (1999)
Smrtihlav (1998)
Pozdrav z fronty (1997)
Krysař (1996)
Chcíply dobrý víly (1995)
Valčík (1993)

Jiné pohledy

4 / 10
Trošku naivně sem se domníval, že deska bude (podle názvu) vyloženě folkovou záležitostí, a tak jsem byl docela z výsledné produkce dost zklamán. I na tomto albu autor dokazuje, jak mu náramně jde psaní folkových (akustických) věcí - "Zlatý drak", "Pyrotechnikovo dilema" a "Kouzelník" - kdyby všechny věci byly podobného ražení, jednalo by se skutečně o výbornou desku. Bohužel Landa holt musí stále dokazovat své tvrďáctví, a tak je na desce opět spousta laciných vyřvávaček a pasáží, kde mají hlavní slovo až neskutečně primitivní riffy. Výsledek je tedy dost slabota
Milda | 21. října 2004

 

6 / 10
Stray | 20. října 2004

 

7,5 / 10
Trochu zavádějící název, tenhle "Neofolk". Materiál je totiž klasický a pohybuje se přesně v dimenzích které načtrnul "Pozdrav z fronty" a vypilovala hlaveň "9mm argumentů". Nechybí ohlédnutí do minulosti ani současnost, prostě celý Landa. S povděkem kvituji zmizení "vtipností" typu "Láska" apod., takže bych si odpustil snad jen závěrečnou reminiscenci na ČECHOMOR v "Janek blázen", která mi přijde hodně zbytečná a nudná. Jinak s deskou nemám problém.
Darkmoor | 20. října 2004

 

7 / 10
Úplně zpočátku jsem si myslel, že jsem do přehrávače omylem vložil sound track z „Nemocnice Na Kraji Města“ a v dalším průběhu jedničky -„Táta“ mi často na mysli vytanul DIVOKEJ BILL (trochu přeháním). Celé album hodně budí dojem „muzikálové písničkovitosti“ a nutno uznat, že hudebně jde o výtečnou práci. Velmi jsem si oblíbil swingové přepady ve skladbě „Zabte sršně“ a následující „Protestsong“, při které se nemohu zbavit dojmu, že Landa smutně kritickým hlasem protestuje tak trochu proti jiným jevům, než na začátku své kariéry (například text: „v zajetí předsudků láska uvadá, hledáme rozdílné namísto sjednocení“). Místy, hlavně v tvrdších písničkách, mi vadí popovější zvuk, který poněkud tlumí výsledný dojem. Toť můj příspěvek. Vše ostatní, s čímž z většiny souhlasím (snad kromě „Národního Poety“, srovnání s Krylovými a Nohavicovými dimenzemi apod.), najdete v Loužově pitvě „Neofolku“.
RIP | 20. října 2004

 

5 / 10
Na novinku Daniela Landu skutočne sedia mnohé z prirovnaní z vyššie zverejnenej recenzie. Mnohé skladby majú zaiste ambíciu zľudovieť (vďaka jednoduchému frázovaniu a štruktúre sa niet čomu diviť), takisto súhlasím s tým, že Landa sa miestami púšťa až do nohavicovských "folkáren". Ale všetko je to akési silácke, machistické, chlapácke -- čo pramálo korešponduje s pokorou folkových spevákov. V piesni "Blaničtí" je to vidím najmarkantnejšie: tam, kde by sa hodili inotaje a "tichý vzdor", Landa púšťa svojej nasratosti opraty a máme tu hit -- polopatistický, prvoplánovo padnúci do "blbej nálady" väčšiny spoločnosti, nič neriešiaci, ale dobrý na vytvorenie imidžu "správneho chlapa", ktorý všetku neprávosť vidí a cíti i za nás. Landovi skrátka neverím ani slovo a humoru a nadhľadu štýlu "Quanta Tarantulí" na "Neofolku" veľa nie je. Tam, kde sa Landa pokúsi o moderný folklórny crossover à la ČECHOMOR ("Janek blázen"), tam miesto balady o mŕtvej láske vysekne krčmovú "halekačku". Bŕŕŕ. Hudobná zložka navyše neprináša nič nepočuté, zvuk ide až príliš na lopatu priemernému poslucháčovi -- tam kde sa na gitary pritlačí, tam im zvukár uberie ostrosti.

Na mňa Landa "folkař" dojem neurobil. Už maskáčový military cover "Morituri te salutant" od drobného Karla Kryla mi veľa napovedal, a CD dojem len potvrdilo. Landa je stále rovnaký.
Thorn | 11. října 2004