MASTERPLAN - Aeronautics

MASTERPLAN - Aeronautics

MASTERPLAN - Aeronautics

MASTERPLAN - Aeronautics

Nevím, jestli jsou MASTERPLAN opravdu takovou superskupinou, o jaké se píše, netroufám si odhadnout, zda skutečně byl jejich eponymní debut z předloňského roku tak převratný, jak se ozývá ze všech stran, ale musím nejspíš uznat, že všechny události, které vznik a existenci téhle kapely provázejí, tomu zřetelně nasvědčují. Spojení dvou nepřehlédnutelných skladatelských osobností ex-HELLOWEEN s excelentním pěvcem Jornem Landem a samotné album „Masterplan“ jmenujme za všechny, v případě debutu pak zejména pro jakousi jeho neuchopitelnou originalitu a neokoukanost, na první poslech slyšitelnou, i když jen těžko definovatelnou (pořád je to přeci jenom heavy – speed metal, že ano). Svými monstrózními melodickými náladami, pěveckým talentem Landeho (okořeněným typickým hard rockovým „feelingem“) či prostě jen odevšad trčícím varujícím ukazováčkem však skupina dokázala razantně zčeřit už dlouhou dobu poklidný stav hladiny speed metalové louže a zasloužila si proto ony oslavné přívlastky, které jí v danou chvíli mohly po právu říkat pane. Jenže čas pokročil, co bylo včera není dnes, a tak i MASTERPLAN se museli dřív nebo později (v jejich případě spíše později) vytasit s novinkou, která aktuálně určí, jak to s těmi chvalozpěvy bude dál. Dámy a pánové, milí metalisté, a tak je tady konečně máme, slovutné MASTERPLAN podruhé, tentokráte s podtitulkem „Aeronautics“.

MASTERPLANVyjící sirény, blíže neidentifikovatelné zvuky a chroustání, lákavě preludující klávesy, a je to tady. Po krátkém intru se doširoka otvírá náruč MASTERPLAN, v níž vás vítá „Crimson Rider“, karmínový jezdec, elegantně a zároveň pragmaticky se vyšvihující do sedla v očekávání projížďky, kterou v poslední době postoupil už mnohokrát, ale stále pro něj ještě cosi znamená. Pochybnosti jsou tím pádem rázem rozprášeny – nálada debutu zůstává očividně zachována, natolik si je zřejmě kapela jistá sama sebou, a z tohoto faktu je třeba dále vycházet. Podobný osud jako největší tutovku raných časů MASTERPLAN „Enlighten Me“ potkal i hitovými ambicemi doslova prošpikovanou „Back For My Life“, jež rovněž nejprve dala jméno předskakujícímu EP a poté se stala nejvýraznějším okamžikem celého alba. S temně zadumanou předehrou, megavýrazným melodickým nápadem a charakteristicky lítostivým zvukem kláves, kytar a taktéž nenápadně vévodících smyčců ve vínku to ostatně nemohlo dopadnout jinak. V nejbližších následujících skladbách („Wounds“, „I´m Not Afraid“ či „After This War“) pak MASTERPLAN sypou z rukávu samou další klasiku (mohu-li tak vůbec mluvit o materiálu z teprve v pořadí druhého alba), nesoucí se na nadýchaných klávesách, řízné kytaře a pestré rytmické hře Uliho Kusche, k níž snad nemá cenu nic bližšího dodávat, zvláště když hovoří sama za sebe. V „Headbangers Ballroom“ navíc velmi výrazně slyším helloweenovskou náladu „The Dark Ride“, což bude nejspíš tím, že právě na tomhle dýňovém album se kdysi Rolandu Grapowovi dostalo nejvíce autorského prostoru, a zapadá mi do toho i nezvykle „veselá“ vyhrávka z prostřední pasáže uvedené skladby.

Jak se však definitivně přehoupne polovička hracího času alba, začíná se mě pomalu zmocňovat jakýsi prapodivný, prázdný pocit. Ve skladbě „Into The Arena“ totiž MASTERPLAN jakoby symbolicky vstupovali s vlastní kůží do arény a teprve tam měli před zraky všeho posluchačstva dokázat, jak na tom doopravdy jsou. Jak na tom jsou, když se znovu pustili do toho, co se jim dříve tak povedlo, ale co pro ně tím pádem nyní představuje poměrně tenký led, jak na tom jsou, když si mohou dovolit na polovině alba „ubrat tempo“ a svůj pověstný tah na bránu nechat doma v záloze. A posluchačstvo se ptá: co záleží na několika povedených skladbách, když oprávněně náročný fanoušek si přeje mít doma kompletně plnohodnotné celé dlouhohrající album? A u téhle zkoušky kapela myslím neuspěla. Ano, ani zbývající skladby nejsou žádným „béčkem“, za něž by se musela stydět, ale chybí mi u nich ono napětí, onen elektrický výboj, který vás zalechtá na podbradku a do ucha vám zašeptá, „ti MASTERPLAN, to je pořád síla, co?“. Jakoby se kapela k některým svým skladbám (tj. od zmíněné „Into The Arena“ níže) chovala trochu macešsky, říkajíce si pro sebe, „jasně, jsi moje dítko, ale ten refrén, cos dostalo, ti bohatě stačí. A hlavně jdi dál od „Back For My Life“, ať jí neumažeš!“ Jestli je to správná politika, bůh suď, já si myslím, že ne. Co stačí teď, nemusí už stačit později. Protože zatím je „Aeronautics“ ještě albem celkem stravitelným (ba dokonce si na něm člověk místy gurmánsky pochutná!), ale donekonečna to do sebe tlačit taky nejde. A to by se právě MASTERPLAN mohlo stát osudným.

 68

Louis

Verdikt

Stará pravda praví, že druhé album je tím nejzásadnějším okamžikem a prubířským kamenem v životě metalové kapely. MASTERPLAN si toho jsou nejspíš vědomi, a tak (možná i úmyslně) vyrobili na „Aeronautics“ výjimku a podklady pro rozhodnutí o svém osudu si zjevně nechali až na album příští. Což asi není tím nejsprávnějším přístupem k věci.

Hodnocení

Autor
7,5 / 10
Redakce
6,7 / 10
Čtenáři
7,4 / 10

Další informace

Stopáž: 44:22

Produkce: Andy Sneap + Masterplan
Studio: Crazy Cat, Hamburg (GER)

www.master-plan.net

Sestava

Skladby

  1. Crimson Rider
  2. Back For My Life
  3. Wounds
  4. I´m Not Afraid
  5. Headbangers
  6. After This War
  7. Into The Arena
  8. Dark For The Dying
  9. Falling Sparrow
  10. Black In The Burn

Diskografie

Novum Initium (2013)
Time To Be King (2010)
MK II (2007)
Lost And Gone (EP) (2007)
Aeronautics (2005)
Back For My Life (EP) (2004)
Masterplan (2003)
Enlighten Me (EP) (2002)

Jiné pohledy

8 / 10
MASTERPLAN sú stávkou na istotu.
Kto mal rád z debutového albumu hitovky „Enlighten Me“ či „Crystal Night“, ten si bude pri počúvaní novinky pochutnávať na „Back For My Life“, „I´m Not Afraid“ alebo „Headbanger´s Balroom“. Koho pred dvomi rokmi potešila veselica „Heroes“, dobije sa optimizmom pri skvelej „Wounds“.
Hard rock, melodický metal, hovorte si tomu, čo skladaju páni Grapow a Kusch ako chcete, akonáhle sa postaví za mikrofón Jorn Lande, všetko to dostáva úplne iné rozmery. Stále mám pred očami tých pár minút pred koncertom v Detve, keď posediačky úplne flegmaticky v rámci zvukovej skúšky trhal svojím hlasom reproduktory. Pán spevák!
Rudi | 21. ledna 2005

 

6 / 10
Ano hoši, tak to sem hrňte. Po ovacích za prvotinu od převážně konzervativních fanoušků speed metalu, kteří na zjevení pana Landeho v řadách ex-dýní čučeli jako tele na nová vrata ("joj, jak to že ten zpěvák nezpívá upištěným a ušitrhajícím falzetem, to musí být progresivní speed nebo tak něco...") se dalo rychlé navázání niti očekávat. A pouhý rok je v dnešní době skutečně bleskově připravená deska. Bohužel však trpí všemi neduhy výtvorů šitých horkou jehlou. Ano zvuk je výtečný, instrumentální výkony bez debat, JENŽE tu s výjimkou jasného hitu "Back For My Life" (text bolí!) není vůbec nic krom vaty. Ano, už u prvotiny jsem si nebyl příliš jistý, narozdíl od všeobecné euforie želel spíše ztráty flamenco vizionářů z ARK, kde Lande zpíval před svým příchodem do MASTERPLAN, ale při poslechu "Aeronautics" mám jasno. Tahle deska je slabá jako čajíček a nebýt protřelých hudebníků a excelentního vokalisty, půjde o materiál zbytkový a zbytečný. Raději rychle zapomenout.
Darkmoor | 4. ledna 2005

 

6 / 10
Ta necelá desítka poctivých poslechů druhého alba MASTERPLAN v prosincovém promo období mi stačí na několik let dopředu. Jedná se totiž, jak už zde bylo uvedeno, o průměrné album bez skutečně silných skladeb. Tím narážím na vysoko položenou laťku jejich dva roky starým debutem, který jsem v době vánoc také často poslouchat a měl tedy možnost bezprostředního srovnávání.
Vada novinky "Aeronautics" netkví v hráčských výkonech ani zvuku alba, nýbrž v kvalitě samotných písní, které postrádají jak lehkost, tak dynamiku předchozí desky. Celkový dojem nezachrání ani jako vždy bravurní novodobý severský Coverdale za mikrofonem.
Stray | 3. ledna 2005

 

6 / 10
Už mě nebaví to hraní si na chápavého posluchače, který uzná, že si prostě klucí musí nějak na tvrdý muzikantský chlebíček vydělat, tudíž veškeré kompromisy jsou povoleny... Nové album MASTERPLAN je průměrné v tom nejčistším slova smyslu, tam, kde předchůdce obsahoval alespoň nějaké skutečně hitové a chytlavé skladby, obsahuje "Aeronautics" pouze rutinně vyplněné šablony beze zbla invence a momentu překvapení. Je sice hezké, že všechny ty průměrné odrhovačky hraje a zpívá opravdu nabušená sestava, ale průměr zůstane průměrem, i když ho nakrásně necháte pozlatit. Jeden dva poslechy nátěr vydrží, ale pak nezadržitelně oprýská a odhalí zašlou omítku naprosto standardní heavy/speedové práce, které bych v podání technicky průměrné kapely dal ještě mnohem méně. Přinejmenším za Landeho hlas ale MASTERPLAN bod navíc zaslouží.
Marigold | 29. prosince 2004

 

7,5 / 10
Aktuální počin MASTERPLAN mě nijak zásadně neuráží. Očekávání některých kolegů patrně nedosáhl, ale upřímně ... proč by taky měl? MASTERPLAN vzešli z HELLOWEEN a ani ti - snad kromě několika prvních nadčasových alba - nikdy nezářili ulimátním progressem, jenž by chtěli asi někteří slyšet. "Aeronautics" mi přijde mnohem lepší, než králíčci od bývalých chlebodárců a dokonce i lepší než vlastní veleúspěšná prvotina. Není to jen díky opěvovanému slavíkovi v jejich čele. Kapela dokáže složit silné, příjemně hitové a zároveň tvrdé metalové skladby. Najde se tu sice pár vycpávkových nápadů, ale kdo je dokonalý ? Je smutnou pravdou, že se každý měsíc hudební scéna rozroste o mnoho mnohem horších alb, než jakým je "Aeronautics".
Louža | 7. prosince 2004