Jak tvrdí známe rčení, není každý den posvícení a po vynikající a zvukově vypilované show norských ENSLAVED by se snad ještě dalo prohlásit, že po hodech bývá vždycky sr…a. Ačkoli putovní evropský metalový podnik NO MERCY FESTIVALS nabídnul letos skutečně silnou sestavu, jíž vévodili američtí SIX FEET UNDER anebo švédští neo-thrasheři THE HAUNTED, jeho pražská zastávka nedopadla zrovna nejšťastněji.
Hudební hody čítající osm chodů odstartovali přesně dle časové harmonogramu, v 16.30, floridští WYKKED WYTCH. Popravdě nechápu, jakým způsobem se tato kapela dostala k předskakování svým mnohem známějším kolegům, ale na základě hudebních kvalit to asi nebude. Vše podstatné už nedávno napsal kolega Koscj ve svém reportu z nitranského koncertu CARPATHIAN FOREST a já jen doplním, že se vším bezvýhradně souhlasím. V sále jsem vydržel asi 5 minut, protože kromě zoufalství na pódiu se naplno projevilo zoufalství zvukařské, které se nakonec ukázalo být spolehlivým bořičem snahy všech vystupujících.
Řízný moderní metal dle střihu MACHINE HEAD v podání CATARACT dokázal potěšit. Skladbám těchto mladých Švýcarů nechyběly krom obligátních těžkotonážních vlivů ani silné refrény a skočné rify. Slušný rozjezd navnadil i poskakující fanoušky. Jen ten předimenzovaný zvuk kazil jinak pozitivní dojem. Ten se však konečně podařilo trošku doladit během setu amerických deatherů DYING FETUS. Jednotlivé nástroje byly nyní mnohem čitelnější a dokonce se mi podařilo i identifikovat jednotlivé skladby. Amíkům se dostává patřičné odezvy i z pod pódia a jejich houpačkový death metal s velmi dobře zvládnutými zdvojenými vokály dokázal, že své posluchače stále baví. Pro mně příjemné překvapení.
Bylo však tuze naivní se domnívat, že nazvučení sálu bude s přibývajícími vystupujícími lepší a lepší. Bohužel, opak byl pravdou. Odnesli si to samozřejmě i němečtí DISBELIEF. Jestli znáte studiové počiny těchto pesimistů, tak mi jistě potvrdíte, že podobný druh hudební produkce je při živém hraní velmi citlivý na kvalitu ozvučení. V opačném případě hrozí, že se ztratíte v totální zvukové kouli. A to se přesně stalo. Těžkotonážní a valivé skladby DISBELIEF se tak všechny slily v jednu naprosto nečitelnou hlukovou masu a nebýt uvádění jmen jednotlivých písní, tak vůbec nepoznám, co nám tito Němci právě hrají. Škoda přeškoda. Z těžké a ponuré atmosféry studiových nahrávek DISBELIEF tak nezbylo nic. Jen pro pořádek uvedu, že kromě starších kousků zazněly i skladby z právě vycházející desky „66Sick“.
Jeden z vrcholů večera se nesl ve znamení švédské oceli. Neothrasheři THE HAUNTED svedli nerovný boj se zvukařem a dá se říct, že z něj vyšli se ctí. Prostát celou jejich produkci pod pódiem bylo však místy až na prahu bolesti a ještě pár takových „zážitků“ a na další koncerty už pro hluchotu bude zbytečné chodit. Švédově zahráli během půlhodiny výhradně skladby z poslední desky „rEVOLVEr“ a díky plnému nasazení celého ansámblu jsme tak dostali odpovídající kompenzaci za zpackaný zvuk. THE HAUNTED jsou velmi energickou kapelou a tento statut potvrzoval hlavně vokalista Peter Dolving, jehož pohybový rejstřík čítal hned několik čísel. Bohužel těch 30 minut vyhrazených pro tyto Švédy uteklo jak voda, což mě mrzí o to víc, že hned následující účinkující, jejich black metaloví krajané z DARK FUNERAL, měli pro svůj set času mnohem víc. Dokonalý zvukový bordel (ano, já vím, už se opakuji), legrační pózy a kdysi ve svém žánru vcelku slušná kapela, která je však dnes už očividně za svým zenitem, dokázala potěšit snad jen své skalné příznivce. Za zmínku stojí velmi rychlý bicmen, ale jelikož jsme byli na hudebním koncertě a nikoliv na sportovním utkání, není co chválit.
Bohužel, nepotěšili ani další představitelé amerického death metalu – egyptologové NILE. Scénář velmi podobný těm předešlým. Katastrofální zvuk – totální absence čitelnosti jednotlivých nástrojů – neschopnost rozlišit jednotlivé skladby – nulový zážitek a zároveň obrovské zklamání. Situaci moc nepomohl ani od začátku velmi nervózní Karl Sanders, který po tom, co mu jeden ze „stagediverů“ odpojil kabel od kytary, neudržel nervy na uzdě a následujícího nešťastníka inzultoval pěstí. Kapela kromě osvědčených „hitovek“ nabídla i ochutnávku z připravovaného nového alba. Kvality novinky bude ovšem hodnověrnější posoudit asi až poslechem jeho studiového podoby. Z tohoto hlukového teroru si zřejmě nikdo z přítomných nic neodnesl.
Pro mnohé přítomné však byli hlavním večerním tahákem SIX FEET UNDER s Chrisem Barnesem v čele. K vystoupení samotnému vám toho moc neřeknu, protože se dobrovolně přiznávám, že jsem holešovický kultůrák opustil hned po první skladbě těchto Američanů. Jelikož se zázrak v podobě alespoň minimálního vylepšení zvuku nekonal, skutečně nebyl další důvod k setrvání. Dle ohlasů fanoušků bylo zřejmě vše v pořádku, mně však hudba této chásky příliš nebere.
Přímo symbolickou tečku za nepříliš podařenou akcí pak dali policisté, kteří nestrpěli další natahování konce produkce a vypnutím elektrického proudu, krom ukončení čtvrtečního trápení, zkrátili o 20 minut i vystoupení SIX FEET UNDER. Vstřícné gesto pořadatelů, kteří fanouškům jako kompenzaci nabídli stokorunovou slevu na podzimní koncert SIX FEET UNDER, nelze nazvat jinak, než férovým.
Opravdu není holt každým dnem posvícení a nezbývá než si přát, ať je podobných průserů co nejméně. Neodpustím si však i další poznámku směřující tentokráte k návštěvníkům samotným. Podle všeho je nadcházející vystoupení MORBID ANGEL zřejmě na dlouhou dobu posledním metalovým koncertem v sympatickém prostředí holešovického KD Domovina. Při pohledu na povalující se a hulákající opilce a obrovské kelímkové smetiště, jak v sále, tak na chodbě, se nelze divit. Nemá cenu házet perly sviním.
