„In The Arms Of Devastation“ je bezesporu jednou z nahrávek, které se z kraje letošní sezóny budou těšit zvýšené pozornosti většího počtu posluchačů. I já jsem byl velmi zvědavý, zda se kanadská ikona vymotá z bludného kruhu a překvapí nás dalším z řady nečekaných stylových veletočů. Zdá se však, že nejrůznější překvapivé tahy a netradiční recepty jsou již definitivně hudbou minulosti a na jejich místo se začíná pomalu ale jistě vkrádat rutinérství a, přiznejme si to, i jistá otupělost.

Pokud konstatujeme, že „Serenity In Fire“ (2004) bylo pouze méně zdařilým pokračovatelem přelomového alba „Shadows & Dust“ (2002) (které mimochodem symbolizuje velmi vkusnou odpověď na skandinávskou death metalovou kulturu), pak v hodnocení aktuálního kotoučku musíme zákonitě ještě více přitvrdit. KATAKLYSM pouze navazují tam, kde skončili na minulé, poměrně rozpačité nahrávce a zcela rezignují na jakékoliv změny či inovativní prvky. Již otvírák alba „Like Angels Weeping“ (The Dark), který by správně měl odkrývat celou řadu trumfů a navnadit tak posluchače na další minuty, vyznívá podezřele mdle a bezkrevně, téměř jako nějaká vycpávka, která si zasluhuje krčit (když už se jí autoři za každou cenu rozhodnou použít) někde na konci tracklistu nebo spíše na pozici bonusu. Ke cti kanadským hyperblasters nelze připočíst ani účinkování navrátilce Maxe Duhamela, jehož kdysi tak živelná hra působí velmi vlažně a za výkonem Martina Mauraise (nyní DECHRIST) na předešlém albu zaostává o několik koňských délek. Ale abych jen nekritizoval, „In The Arms Of Devastation“ ukrývá kromě vatou nacpaných pasáží i skladby, které jsou skutečně velmi povedené. Tím mám konkrétně na mysli strhující „Let Them Burn“, „Open Scars“ nebo poslední „Road To Devastation“, jenž svoji náladou evokuje atmosféru šestého alba „Epic – The Poetry Of War“ (2001). Zajímavým momentem je i pátá položka „It Turns To Rust“, v jejímž refrénu vyřvává spolu s Iaconem členka dívčí kapely KITTIE, Morgan Lander (čekal jsem hlásek přidrzlé dívenky, leč Morganina rašple mě znovu poučila, že něžná stvoření není radno za žádných okolností podceňovat).

Ale ano, každý, kdo jest vybaven větší mírou tolerance nežli má maličkost a styl, se kterým KATAKLYSM vyrukovali na posledních záznamech patří k jeho oblíbeným, bude dozajista spokojen i tentokrát. Já však tvrdím, že Kanaďané začínají poměrně výrazně vařit z vody a častěji než je zdrávo citovat sami sebe. I přesto nepochybuji, že chytlavé a na první poslech velmi líbivé dílko sklidí především pozitivní a chválou sršící ohlasy.