Italští NOVEMBRE patří již od svých počátků mezi vyznavače posmutnělých nálad. Namísto zmítání se v chladu a prázdnotě však nachází kořeny v místy mírně sentimentální, přesto vkusně pojaté a rozvláčné melancholii okamžiku, drobném záblesku vzpomínek a tyto atributy se zdají plně odpovídat zvláštnímu italskému naturelu, který vrchovatou měrou prýští také z nahrávek kolegů CANAAN nebo KLIMT 1918.
Ani po více než deseti letech neztrácí Italové takřka nic na původní svébytnosti a poměrně bohatém hudebním rozpětí, jímž se vyznačovali již na prvních nahrávkách, jakož i na rozvláčné a promyšlené stavbě skladeb. Nicméně časy začátků jsou ty tam a s nimi i původní výrazněji „ostrý“ projev čerpající inspiraci např. z death metalových vod, který se nyní rozpouští v nastupujících vlnách jemné rockové hravosti. Aktuální „Materia“ představuje příjemně pojatou syntézu toho, čím NOVEMBRE byli a jsou, přesto však nevykazuje stangnaci a v mnoha ohledech posunuje hudební výraz na dále, čímž vetuje apriorní výroky o možné stagnaci.
NOVEMBRE se řadí mezi ta seskupení, jejichž hudba působí zpočátku poněkud nezaujatým dojmem a sklouzává po posluchači jako voda po kamení. Ani „Materia“ není výjimkou. I tentokráte se ovšem soustředěná pozornost a opakovaný poslech vyplácí a pod povrchem domnělé hudební nevýraznosti se tak jako již několikrát přelévá barvitý proud emocí, který však o nic méně nepostrádá onu snivou letargii rámovanou nápaditými rify a hravou rytmikou. Hudebníci již tolik nestaví na přelétavosti motivů a náhlého střídání nálad, ale jednotlivé kompozice budují podstatně sofistikovaněji. Nynější těžiště tkví zejména ve výtečné práci s aranžemi a mnohonásobným vrstvením dílčích melodických motivů a jednotlivých nástrojů, čímž vzniká hutná, přesto velmi čitelná zvuková stěna, jenž snoubí jednotlivé linky a finesy se vzájemně se prolínajícími distorzními a akustickými celky, které s přibývajícím počtem poslechů odkrývají spletitou pavučinu nálad.
V ostatních atributech však zůstávájí NOVEMBRE stále velmi snadno identifikovatelní včetně precizní technicko-instrumentální stránky a Carmelova zpěvu, který až na několik málo okamžiků plně vyžívá svůj poměrně netypický čistý hlas. A ačkoliv silný „drive“, který nastupuje zejména s prvními pěti skladbami, nedokáží hudebníci na celé téměř sedmdesátiminutové ploše plně udržet, nabízí nahrávka dostatek poutavých a proměnlivých okamžiků a motivů, které pozornost spolehlivě upoutají. Pomyslnou třešničkou na dortu je cover verze v podobě skladby „Promise“ popových ARCADIA nebo dva závěrečné kusy vzniknuvší v období alba „Novembrine Waltz“, které i přes nový zvukový kabát upomínají na dřívější tvář kapely.
Aktuální nahrávkou se dle mého názoru poněkud nedocenění NOVEMBRE prezentují jako plně vyzrálá kapela, která umně těží ze své minulosti, přesto v ní nezůstává. „Materia“ je důkazem toho, že i po více než deseti letech aktivního působení lze přijít se svěží hudbou, jenž se sice nevyznačuje dokonalostí ve všech směrech, nepostrádá však srdce a kus osobitosti a ani tentokráte není o nošení dříví do lesa. Sníte-li také na břehu moře o starých lodích a s nostalgií v očích vyhlížíte světla majáků, pak by vám „Materia“ neměla uniknout.
