PIRÁTI KARIBIKU: TRUHLICA MŔTVEHO MUŽA - Pirátske srdce stále bije

PIRÁTI KARIBIKU: TRUHLICA MŔTVEHO MUŽA - Pirátske srdce stále bije

PIRÁTI KARIBIKU: TRUHLICA MŔTVEHO MUŽA - Pirátske srdce stále bije

PIRÁTI KARIBIKU: TRUHLICA MŔTVEHO MUŽA - Pirátske srdce stále bije

Bláznivá sága kapitána Jacka Sparrowa pokračuje. (Možno) prekvapivý úspech prvého dielu „Pirátov Karibiku“ zrodil daľšiu poctivo naplánovanú trilógiu. Na rozdiel od s čoraz väčšími očakávaniami zápasiaceho Petera Jacksona a jeho boja s interpretáciou „Pána prsteňov“ má Gore Verbinski oveľa voľnejšie ruky. „Prekliatiu Čiernej perly“ sa podarilo vytvoriť si istú „charizmu“, spojiť prvky absurdnej komédie, akčného filmu, historického eposu i lovestory. V nastolenej línii pokračuje aj „Truhlica mŕtveho muža“, do deja ktorej vpadneme v momente, keď zatykač na svatbu plánujúcich Willa a Elizabeth odhalí čosi „divné“ a z oboch spraví opäť štvancov proti svojej vôli.

PIRÁTI KARIBIKU: TRUHLICA MŔTVEHO MUŽA

Tak, ako pred rokom, aj dnes sa stretávame s Jackom Sparrowom v podaní Johnnyho Deppa, ktorý dodáva filmu mnoho z jeho kúzla, i keď svoj register za rok takmer neobmenil. Skvelá scéna na ostrove kanibalov je vrcholným úsekom snímku a odbieha od žánrových klišé až niekam k tradičnej groteske prvej polovice minulého storočia – samozrejme prevedenej do technicky dokonalého trikového sveta. Keira Knightley ako Elizabeth Swann a syn legendárneho piráta Will Turner (Orlando Bloom) dopĺňajú trojicu hlavných hrdinov, z ktorých každý zrejme osloví inú cieľovú skupinu. Príbeh „Truhlice mŕtveho muža“ je napriek takmer trojhodinovej dĺžke filmu menej podstatný a vďaka častým dejovým kotrmelcom takmer nepopísateľný. Navzájom intrigujúci, ale predsa pevne spriaznení hlavní hrdinovia sa šialeným tempom pohybujú v pestrom svete námorníckych legiend, historických reálií a narážok na moderný svet, všetko v honbe za sústavne sa meniacim cieľom, v konečnom dôsledku reprezentovanom truhlicou, skrývajúcou čosi, o čo sa z viac či menej jasných príčin usiluje väčšina obsadenia. Tentokrát je v centre diania legendárny Bludný Holanďan a jeho prekliata posádka, počas desaťročí nútenej služby spolovice premenená na humanoidné morské živočíchy. Jej kapitán Davy Jones, personifikácia diabla s hlavou chobotnice, dotvára vizuálne pôsobivé prostredie lode, v momentoch, ako keď Davy Jones hrá v podpalubí na svojom organe, až „burtonovsky“ zdeformormovane temné. Poteší Verbinskiho zmysel pre detail: „hra“ s Jackovým kompasom odhaľuje čosi z vnútra postáv, rôznorodosť počítačom (do)generovaných bytostí sa vyhla uniformite davu tolkienovských „skřetov“, mnoho vtipov z jednotky našlo svoje pokračovanie...

PIRÁTI KARIBIKU: TRUHLICA MŔTVEHO MUŽA

Napriek ťažkej orientácii v deji a postavách, ktoré sú vo víre udalostí vykreslené len v hrubých kontúrach (vracia sa aj nemálo známych z minulej časti, nezriedka v takmer nezpoznateľných pozíciách), sa ono viackrát spomínané kúzlo „Pirátov“ nestratilo – snáď dokonca naopak. Menej sentimentu (aj z cukríkovej Elizabeth Swann sa vykľuje nie úplne jednoznačná osoba), znesiteľná úroveň prvoplánovosti a ideálna vybalancovanosť na hrane akceptovateľnosti pre široké publikom a „fajnšmekrov“ zároveň robia z „Truhlice mŕtveho muža“ veľmi dobrý film. Všetky veľké akčné scény sú zrežírované spôsobom, ktorý stavia na prvé miesto ich (vydarené) stvárnenie, nie samotnú „akciu“. Najmä v intenciách žánrových pravidiel dlhé a dynamické finále rozohraté na viacerých frontoch vtiahne do svojho víru snáď všetkých – každý si v ňom tú svoju „podívanú“ nájde, obzvlášť keď je, rovnako ako celý film, podfarbené skvelou hudbou od Hansa Zimmera.

PIRÁTI KARIBIKU: TRUHLICA MŔTVEHO MUŽA

Gore Verbinski sa tentokrát rozhodol ísť do rizika a film skončil tak, že nič iné, než tretí diel nasledovať nemôže. Producenti už dnes zrejme vedia, že táto hra vyšla. „Piráti Karibiku: Truhlica mŕtveho muža“ nebude filmom, o ktorom sa bude o päťdesiat rokov prednášať na vysokých školách. Je to „len“ veľkolepý film pre celú rodinu, na ktorom nebude nikto do počtu. Nie je ani príliš okato trikový, ani príliš presladený, ani príliš akčný či komický a už vôbec nie nestráviteľný. Kiež by to platilo pre všetky „blockbustery“.

 14

Thorn

Verdikt

Veľkolepý film pre celú rodinu, na ktorom nebude nikto do počtu. Ani príliš okato trikový, ani príliš presladený, ani príliš akčný či komický a už vôbec nie nestráviteľný.

Hodnocení

Autor
7,5 / 10
Redakce
6,2 / 10
Čtenáři
6,7 / 10

Další informace

Stopáž: 151 min.

PIRATES OF THE CARIBBEAN: DEAD MAN'S CHEST
[USA 2006]

Réžia: Gore Verbinski
Scenár: Ted Elliott, Terry Rossio
Hudba: Hans Zimmer
Hrajú: Johnny Depp, Orlando Bloom, Naomie Harris, Keira Knightley, Stellan Skarsgård, Tom Hollander, Barry McEvoy, Bill Nighy, Jonathan Pryce

Premiéra v ČR / SR: 3.8.2006 / 27.7.2006

disney.go.com/disneypictures/pirates

Jiné pohledy

5 / 10
Těžko říct, jestli je pro filmaře horší představa, že na jejich film nikdo nepřijde, nebo naopak nutnost potýkat se s myšlenkou na pokračování, pokud to dílko bude kasovní trhák. Jako divák však tvrdím, že větší zlo představuje ten druhý případ. Pokud se s pokračováním nepočítá už ve fázi příprav prvního dílu, přináší druhá část v podstatě jedinou otázku - jak moc nesmyslně se autoři vypořádají s uzavřenými osudy jednotlivých hrdinů. Úsilí vynaložené na vymýšlení nevymyslitelného pak logicky chybí v dalších fázích zrodu dvojky, což je, v naprosté většině případů, sakra poznat. Nejinak je tomu i u Truhly mrtvého muže. Svatba hlavních hrdinů, která se náhle mění na vězení je sice skvělý jinotaj, bohužel domnívám se, že kouzlo nechtěného. V dalším průběhu pak naděje na kvalitní oddychovku, kteoru představoval díl první, zůstává jen velmi krátkou dobu. Začíná to dobře, ale s každou odehranou minutou filmu ubývá lehkosti děje i vtipu a na jejich místo nastupuje pompéznost masek a triků. Zrovna u tohoto druhu zábavy bych spíš ocenil prostředky vložené na konto jednoho dobrého scénáristy, než na účet bandy vynikajících výtvarníků a animátorů!
Valtřík | 24. srpna 2006

 

6,5 / 10
Opravdu nerad chodím do biografu na seriály a tento kus s koncem vypointovaným přesně podle kuchařky „Jak to udělat, aby se příští týden zase koukali“ seriálem k mému rozmrzení jest. Co vyniká v této nové Disneyovce na plné čáře jsou efekty, zvláště Bludný Holanďan a jeho posádka je vymalovaná v těch nejzářivějších barvách, tady páni ktreatoři opravdu rozšafně zvedli stavidla své fantazie a vlili do druhého dílu nehorázné množství tvůrčí síly. Příběh se však bohužel tříští se stejnou důkladností jako přední sklo automobilu, na které nemáte pojistku. Nezbývá tedy nic jiného než se pohodlně usadit a kochat se nenáročnou podívanou, výkonem Johnyho Deppa a opravdu bravurním grafickým opracováním.
RIP | 17. srpna 2006

 

7 / 10
Nezbývá mi než souhlasit s renomovanějším hlasem Tomáše Baldýnského. Není to Davy Jones a Bludný Holanďan, co proklelo kapitána Jacka, je to tučný disneyovský měšec, ze kterého Piráti číslo dvě čerpají z plna hrdla. Výsledkem je klasický film prostředníček, který nemá pořádně ohraničený začátek a konec, čili působí vcelku vesele chaotickým dojmem. Postavy tak nějak vplují do starých kolejí, odskajují si tu sem, tu tam, vykonají přemnoho skopičin, pobaví diváky, přiberou do party nového záporáka a když člověk cítí v kostech, že by se mělo už konečně začít dít něco pamětihodného, zatroubí Hans Zimmer nezapomeutelnou pirátskou tuš a plachtí se do přístavu jménem "Díl číslo tři". Veselá navršenina historek "Truhla mrtvého muže" tak zůstává napůl otevřená, napůl zavřená. Určitě potěší fakt, že se postavy v rámci schopností scénáristy a režiséra někam vyvíjejí, profilují, že se pouze neopakují staré animozity a přátelství, že vzniká nové tření a napětí. Oku nepochybně zalahodí skvělé efekty a uchu zase Zimmerova hudba. Citlivější chuťové buňky bude provokovat zmíněná neohraničenost a hraní na efekt. Jenže o efekt v tomhle špektáklu jde především, takže proč vlastně plakat? Možná proto, že filmu v některých momentech chybí gradace a odpich. Že se některé dialogy vlečou jako krakenův sliz. Že Johnny Depp používá svůj vybudovaný repertoár grimas a jeho Jack už není tím úžasným středobodem. Že ne všechny choreografie jsou tak nabité jako ta na mlýnském kole. Prašť jak uhoď, i druzí Piráti chytili vítr do plachet a lokli si dobrého rumu. Možná trochu zvážněli a určitě ztratili něco rošťáctví jedničky. A naprosto bezpochyby trpí syndromem prostředního dílu trilogie.
Marigold | 15. srpna 2006