Téměř nemožné se stalo skutečností, když se podařilo Bruce Willise dostat počtvrté před kameru coby newyorského detektiva Johna McClanea. Dnes už klasická akční filmová série se po jedenácti letech dočkala dalšího pokračování. Pochopitelně, že už jen tento fakt stačil k tomu, aby na sebe film strhnul velikou pozornost. Osobnost prozatím nepříliš protřelého Lena Wisemana, který usednul na režisérskou židli, vzbuzovala hlavně u vyznavačů staromilského pojetí tohoto filmového žánru nemalé obavy. Wiseman má na svém kontě oba díly komerčně sice úspěšného projektu „Underworld“, avšak svým pojetím se řadícího především do kategorie komiksáků pro dospívající mládež.
Obavy pramenily ani ne tak z toho, že by Wiseman neměl dostatek zkušeností, ale spíše ze strachu před přílišně zmodernizovaným pojetím „Smrtonosné pasti“. Naštěstí se tak stalo jen napůl a nutno říci, že i ta polovina je ku prospěchu věci. Kamera sice nešetří do modra zbarvenými filtry a cool záběry, ale co je nejpříjemnějším zjištěním, Wisemanovi a jeho týmu se podařilo zachovat pozitivní atributy z minulosti. To, co hlavnímu představili ubylo na vlasovém porostu, mu přibylo na jeho výřečnosti. Skutečně, tentokráte se, ač je to k neuvěření, hláškuje ještě více než v minulosti a navíc zde není nouze ani o patřičný nadhled, což dokazují mnohé vtipné reminiscence na předchozí díly. Povedená byla i volba parťáka – mladého hackera na útěku ve ztvárnění Justina Longa. Nesourodá dvojice ve složení polda ze staré školy, který si s moderními technologiemi zrovna netyká, versus mladý hacker, trávicí za počítačem veškerý svůj volný čas, funguje spolehlivě a vzhledem k ději i naprosto účelně.
Co dle trailerů však vzbuzovalo největší vrásky na čele, byly akční scény. Pravda, v tomto směru se podle předpokladů hodně přitvrdilo a na rozpočtu nešetřilo, ale otevřeně přiznávám, že zde mě Wiseman překvapil v pozitivním slova smyslu asi nejvíce. Pominu-li takové samozřejmosti, jakými jsou moderní střih a kvalitní triky, tak ocenit musím hlavně kreativitu, s jakou jsou provedeny některé sekvence. Sestřelení vrtulníku autem, které se objevilo i v traileru, předchází výborná honička přeplněnými ulicemi a především, ač bych nerad cokoliv prozrazoval, skvělý nápad s hydrantem. Ovšem je potřeba přiznat, že v závěru se přeci jen projevily režisérovy megalomanské sklony. Přetahovaná kamiónu a stíhačky, byť technicky brilantně provedená, by patřila spíše do filmů s Jamesem Bondem. Na rozdíl od manekýnů s kamennými tvářemi na čele s Jeremy Ironsem z třetího dílu, byl casting McClaneových protivníků proveden s mnohem větší důkladností. Slizký a zákeřný Thomas Gabriel (Timothy Olyphant) je po Hansi Gruberovi (Alan Rickman) z úvodního příběhu druhým nejlepším záporákem celé série. Jeho existence geniálního programátora a všehoschopného hackera má pro McClanea navíc i symbolickou rovinu. Až doteď se musel vypořádávat s protivníky ze staré školy, kteří preferovali otevřený boj, zatímco nyní proti němu stojí sok využívající hlavně virtuálních, avšak o to účinnějších zbraní. Nemá cenu konstatovat, že i tentokráte, navzdory nutné pomoci počítačového spojence ovládajícího triky virtuálních zločinců (snad až v příliš zjednodušujícím provedení, toliko typickém pro masovou filmovou produkci), zvítězí dobře mířená rána a přesný úder. Přesto však ani nyní vůdce zločinců nespoléhá pouze na svoji šedou kůru mozkovou. K ruce má velice schopný tým ranařů (kopající Maggie Q či létající Cyrila Raffaelli), při jejichž likvidaci bude muset hlavní hrdina vynaložit obrovské úsilí a že důsledkem toho jsou povedené akční scény, je už pak zbytečné dodávat. V podařené epizodní roli počítačového tlouštíka se objeví i Kevin Smith, známý především jako komediální režisér.
„Smrtonosná past 4.0“ je více než důstojným nositelem praporu úspěšné a vydařené série. Disponuje dostatečnou pokorou ke svým předchůdcům, přičemž si zanechává část jejich atmosféry a fluida a zároveň se jí citlivě podařilo zdůraznit fakt, že od prvního McClaneova velkého problému už uplynulo dvacet let. Především je to však svižně provedená a napínavá jízda fungující sama o sobě jako výborný čistokrevný akční film... a těch už pohříchu dnes příliš mnoho nevzniká.
(8.5 / 10)
Slušelo by se na tomto místě rovněž i zavzpomínat na předchozí tři dobrodružství hláškujícího a krvácejícího poldy Johna McClanea. Už je to dvacet let, co se na velkém plátně poprvé objevil a málokdo tehdy předpokládal, že se do podobně zapeklité situace dostane znovu ještě třikrát...
SMRTONOSNÁ PAST (DIE HARD) – 1988
John McTiernan byl v té době na vrcholu tvůrčích sil. Po úspěšném „Predátorovi“ (1987) s kamenným Arnoldem Schwarzeneggerm v hlavní roli se pustil do dalšího projektu a možná ani sám nečekal, že svým filmem na dlouhou dobu definuje žánr akčního filmu. Přitom, jak už to u geniálních počinů chodí, zápletka je naprosto triviální a nikterak originální. Newyorský policista John McClane jede na Vánoce navštívit svoji manželku, která pracuje na druhém konci Států – v Los Angeles. Co čert nechtěl, na právě probíhající firemní večírek vtrhne skupina ozbrojených teroristů. První výstřel ze zbraně jejich šéfa v brilantním podání britského herce Alana Rickmana symbolicky odstartuje jednu z nejexplosivnějších a nejnapínavějších akcí celé filmové historie. 
Prostředí ohromné komerční budovy je ideální kulisou pro rozehrání vlastní verze hry kočky s myší (přičemž se tyto role zcela pochopitelně několikrát obrátí) odehrávající se plně ve skvělé režii McTiernana. Bruce Willis, v té době etablovaný spíše jako komediální herec známý především díky seriálu „Moonlighting“ (u nás běžel před léty pod názvem „Měsíční svit“), zde výborným způsobem kombinuje svoji minulost s nastupující gloriolou akční hvězdy. Těžko říci, jestli těžiště úspěchu „Smrtonosné pasti“ tkví v precizním ztvárnění akčních scén, či nezapomenutelných místy až cynických hláškách hlavního představitele. A propos akční scény, je až z podivem, že i po dvaceti letech (pravda, některé „krvavé“ triky už působí poměrně zastarale) zanechávají maximálně působivý dojem a popírají fakt, že akční film je po sci-fi druhý žánr, jehož produkty trpí poměrně rychlým fyzickým zastaráváním. Možná největší devízou celého snímku je bezesporu fakt, že se nebere smrtelně vážně. McTiernan a scénáristický tým do jeho dvouhodinové stopáže dokázali nenásilnou a vtipnou formou vtěsnat i kritiku bulvárních lokálních televizních stanic a nekompetentnost státních policejních složek při řešení podobných krizových situací. Když v úplném závěru McClaneův náhodný spojenec zastřelí posledního záporáka, končí tím i snímek, který mnohým jeho příznivcům opakovaně nabízí dokonale vyvážený koktejl akce, napětí a černého humoru. Snímek, který vyprovokoval vznik nespočtu plagiátů a který bohužel už ani sám v dalších pokračováních nedokázal vykročit ze svého stínu…
(10 / 10)
SMRTONOSNÁ PAST 2 (DIE HARD 2) – 1990
Nicméně i přes vyřčená slova v předchozím odstavci nebylo napodruhé nijak zle. Dokonce si troufám tvrdit, že první pokračování v některých aspektech báječnou jedničku i překonává. Situace je, světe div se, navlas podobná. John McClane tentokráte pro změnu na washingtonském letišti (opět na Vánoce) čeká na svoji manželku letící z Los Angeles. Ke vší smůle na tom samém letišti je očekáván i transport uvězněného středoamerického diktátora generála Ramona Esperanzy (Franco Nero). Není potřeba už více dodávat, že takový diktátor i přes uvěznění ještě stále disponuje dostatečným množstvím peněz a kontaktů na to, aby si dokázal zorganizovat svoje vysvobození. Zároveň není nejmenších pochyb o tom, že zrnkem písku v jinak dokonale seřízeném stroji bude opět John McClane. Tentokrát však musí čelit ještě silnějšímu protivníkovi a mnohem náročnější výzvě, než bylo několik teroristů z Evropy. Výborně organizovaný tým bývalých amerických vojáků má od začátků vše plně pod kontrolou a nic nenasvědčuje tomu, že by jejich dokonalý plán mohl ohrozit jeden policajt. Režie se tentokráte ujal Renny Harlin, do té doby známý hlavně díky čtvrtému dílu horroru o nezničitelném Freddy Kruegerovi „Noční můra v Elm Street 4: Vládce snu“. 
Překvapivý, leč v konečném výsledku velmi dobrý tah. Harlin se ukázal především jako velmi zručný řemeslník (zkušenost z „realtimové“ akce pak uplatnil o tři roky později ve zdařilém snímku „Cliffhanger“) a dokázal tak velice důstojně navázat na svého předchůdce. Willis opět chrlí jednu hlášku za druhou, což střída s (jak jinak) bravurními akčními scénami (snad každý si vzpomene na katapultování z explodujícího letadla), ve kterých se sice zdárně bojuje s fyzikálními zákony a realitou vůbec, ale o to více si v konečném důsledku divák užije. Hlavní představitel záporní role William Sandler sice neoplývá charismatem a šarmem Alana Rickmana, ale jako chladný a pragmatický zelený mozek funguje ideálně. Více pak rozhodně zaujme Ital Franco Nero v již vzpomenuté roli drogového diktátora. Dvojka je pak ve výsledku napínavější, akčnější a celkově alespoň pro mě i zábavnější a více „cool“. Objektivně je však potřeba dodat, že první McClaneovo dobrodružství disponuje nepopsatelným kouzlem, na které se už nepodařilo navázat. Každopádně lze „Smrtonosnou past 2“ rovněž zařadit do zlatého fondu akčních filmů a to hlavně díky vysoké řemeslné kvalitě svého provedení.
(9 / 10)
SMRTONOSNÁ PAST 3 (DIE HARD: WITH A VENGEANCE) – 1995
Prozatím bohužel nejslabší článek celého řetězce. Na režisérské křeslo se vrátil John McTiernan, který však v té době výrazně ztrácel svoji někdejší formu. Kulisy sevřeného prostoru tentokráte vystřídaly ulice New Yorku a s tím jakoby se i vytratil i náboj předchozích snímků. Co naplat, že teď si bude muset John poradit s ještě lépe organizovanou a početnější bandou zloduchů, když původní atmosféra Smrtonosné pasti je fuč. Snaha oživit děj nahodilým parťákem v podání Samuela L. Jacksona se sice ukázala jako povedená, ale bohužel ani on, ani banda skutečně drsně vypadajících a ke všemu odhodlaných německých žoldáků, ani snaha jejich vůdce osobně se McClaneovi pomstít za jednu dávnou událost filmu nedodaly patřičné napětí. 
To jakoby se rozpustilo v rozlehlých ulicích nejlidnatějšího amerického velkoměsta. Scénář navíc v některých momentech až příliš okatě kopíruje scény z prvního dílu. Přesto však jako celek není potřeba „Smrtonosnou past 3“ zatracovat. Její děj plyne poměrně svižně a především zpočátku, kdy s kocovinou zápolící hlavní hrdina se spíše než střílení teroristů věnuje luštění logických hádanek, dokáže navázat na své předchůdce. Škoda však tentokráte, snad s výjimkou krátké výtahové přestřelky, méně povedených akčních scén, které působí lehce klišovitým a omšelým dojmem. Rozporuplný je i výběr herce pro ztvárnění hlavní záporné postavy. Jeremy Irons je bezpochyby výborný herec schopný zahrát jakoukoliv roli, ale v tomto případě bylo v jeho pojetí bývalého důstojníka východoněmecké armády na můj vkus až příliš mnoho prvků aristokratického chování. Třetí díl úspěšné série je v jejím kontextu sice filmem nejhorším, avšak v kontextu celého žánru se stále jedná o nadprůměrnou podívanou.
(6.5 / 10)
