Válečný snímek, pod jehož podobou najdeme i výrazný český podpis, se po několika letech vrátil do naší distribuce, tentokrát na duhovém DVD disku a za velmi přijatelnou cenu. S velkou chutí jsem sáhl po filmu, který považuji za to lepší, co válečný žánr zrodil... Bohužel, není všechno zlato, co se třpytí. Ale popořadě.
FILM:
Stalingrad coby jedna z nejkrvavějších bitev všech dob představuje z filmařského hlediska skutečné produktivní materiál. Německá verze událostí z města u Volhy, kterou v roce 1993 z větší části v tehdejší ČSFR vytvořil německý filmař Joseph Vilsmaier, nabízí určitě to lepší nejen v ranku stalingradských adaptací, ale i v žánru válečných filmů.
Je cítit, že pod filmem je podepsán totožný producent jako pod Petersenovým masterpiecem „Ponorka“. I stalingradské utrpení sleduje z deheroizované perspektivy řadových německých bojovníků, kteří procházejí počátečním nadšením přes absolutní deziluzi až do fáze neodvratné záhuby. I Vilsmaierovo dílo je mnohem více dílem nepatetické všednosti než glorioly hrdinství a obětování se pro vyšší ideály. Vůdce, Říše a nacionalismus jsou potlačeny do samotného pozadí zájmu a vyjevují se pouze prostřednictvím fanatismu nadřízených a výrazně prostřednictvím kaplana (velice kontroverzní a zajímavá scéna mše, kde se loajalita k Říši dává do přímé souvislosti s boží přítomností).
Joseph Vilsmaier podobně jako Wolfgang Petersen obhajuje čest řadových vojáků a vinu víceméně svaluje na hlavy špiček nacistické armády. Dokonce i poměrně sympatický „nestraník“ kapitán Hermann Musk (Karel Heřmánek) je nařčen coby viník, protože žene své muže na smrt ve jménu ideje, jíž sám nevěří. Jakkoli je tento přístup kontroverzní, z diváckého hlediska představuje velice atraktivní řešení. Tvůrci tak mohou operovat se skupinkou sice neheroických, ale díky svému mocenskému zneužití sympatických postav, jejichž optikou sledujeme celý příběh neskutečného krachu a zániku 6. armády maršála Friedricha Pauluse ve stalingradském kotli. Skupinka vedená rozechvělým idealistou Hansem Von Witzland (nepřímý dědic tradice zneužitých naivků, jakým byl třeba Stoneův Chris Taylor) prochází vývojem od úvodních masových scén dobývání až po zoufalé individuální uhnívání a hledání úniku z pekla, kde lidé umírají hladem, zimou i beznadějí.
Právě úvodní sekvence filmu bych neváhal označit za slabé, bitvy v továrních komplexech jsou jaksi křečovité, nevěrohodné a jankovité, ač se na nich podílelo 12 000 komparzistů. Jakmile se však bitva zlomí a Von Witzland se ocitá se svými muži v bizarní hře osobních ambic a zvrhlých plánů velících důstojníku, nasazuje kameraman i režisér v jedné osobě k velkému sólu. Vynikající atmosféra umrlčích bunkrů, lazaretů, podzemních prostor i sněhových plání, úsečné a drsné dialogy, naturalistická brutalita (film je opravdu hodně krvavou lázní)... to vše vytváří bizarnímu putování německých ztroskotanců takřka apokalyptickou kulisu konce všeho. Herecké výkony jsou v ponorkovské tradici vynikající, vojáci skutečně vypadají jako promrzlé a vyhladovělé kreatury a děs jim doslova vane z očí (Vilsmaier zvolil onu naturalistickou cestu – chceš-li to zahrát, musíš alespoň část útrap prožít).
Vzato kolem a kolem, ač film nesetřásl limity německo-švédské koprodukce a místy působí proti angloamerické konkurenci hodně chudým dojmem exteriérů, postavy a brilantní atmosféra vše zachraňují. Stalingrad se tak obejde bez výslovných odsudků války... sám je dostatečným odsouzením.
DVD:
Film seženete za lidových 199 Kč, ale jakoby se cena stala nejlepším důkazem kvality nabízeného produktu. Člověk už přivykl lecčemus, proto snad ani nepřekvapí příšerná kvalita obrazu, který je zaprvé v konzervativním formátu 4:3, ale mnohem závažněji za druhé kvalitou na úrovni TV ripu. Barevné tónování klouže do tmavých odstínů, chybí ostrost i vyváženost. To, že s filmem není něco v pořádku, dokazuje i fakt, že přidaný trailer má mnohem lepší vizuální a zvukovou kvalitu než film samotný.
Pokud jste zhýčkaní překrásným zrestaurovaným zvukem Petersenovy „Ponorky“ (pět-jednička v plné palbě), polykejte co nejrychleji sliny. „Stalingrad“ nabízí obstarožní 2.0 Dolby Digital zvuk, což by nebyl až takový průšvih, kdyby ovšem tento zvukový kabát nebyl děravý a sežraný moly až k pláči. Jeho kvalita je tristní, všechno je přehulené, splývavé a přísahal bych, že v pozadí je slyšet statický šum. Možná na VHSce bych nabízené audio provedení bral, ale na DVD? Špatný vtip.
Mizerný dojem z technického provedení zrestauruje bonusová verze pouze částečně.
K dispozici jsou dva filmy o filmu (Záběry z natáčení a O režisérovi filmu), což by se dalo pokládat za úctyhodné, kdyby oba dokumenty nebyly rozpůlením dokumentu jednoho. Celek se nese v lehkém žánrovém podprůměru, pár zajímavých informací zazní a k vidění je trochu hlouběji filmařům pod ruku. Ve srovnání s „Ponorkou“ lehký nadstandard, člověk by u německého titulu možná čekal ještě méně... Doplňkovým materiálem je zhruba tříminutový klip složený z průletů nad dnešním Stalingradem a prokládaný působivými pohledy na památníky padlých i tklivou hudbou. Sice prkotina, ale atmosféru dotváří pěkně.
Chybějící komentář mě nijak nepřekvapil, jen potvrzuje lajdácký a diletantský dojem z DVD, které vydavatel macešsky odflákl.
Hodnocení filmu: 8/10
DVD – Technické provedení: 3/10
DVD – bonusová část: 5/10
