Když si tak člověk shrne ty nejdůležitější z okolností, které provázely vznik „Invaze“ (v originálu „The Invasion“), musí nutně dojít k závěru, že sudičky, které dávají do vínku štěstí a úspěch, se k její kolébce rozhodně neodstavily. Film, jenž měl spatřit světlo světa již v loňském roce, totiž zásadním způsobem opozdila a především ovlivnila nucená výměna režisérů, při které Olivera Hirchsbiegela (mj. „Pád třetí říše“ (2004)) vystřídal James McTeigue („V jako Vendeta“ (2005)). Příčinou tohoto spíše nezvyklého tahu byl podle všeho fakt, že v Hirschbiegelově podání se údajně příliš mluvilo, pročež musela zasáhnout vyšší (tj. zřejmě producentská) moc, aby film dostal také ten správný akční náboj. No a vezmeme-li v potaz i samotný charakter filmu – tedy nic jiného než jen (již) druhý remake klasické sci-fi thrillerové látky „Invaze lupičů těl“ (1956), odhad potenciálu „Invaze“ je nabíledni. Tady moc pšenky nepokvete.
A taky že ne. Ani strohá Nicole Kidman, která sice neklesne pod svůj herecký standard, nicméně po většinu filmu působí jako kdyby při natáčení nechodila do práce, ale jen „do zaměstnání“, ani ospalý Daniel Craig (kdeže je jeho excelentní „007“) nevtisknou filmu více výraznosti, a to už je skutečně na pováženou. Zejména podíváme-li se na celou věc z opačného úhlu – když už nikdo jiný, měli by to totiž být alespoň představitelé hlavních rolí, kdo poněkud váhavě pojaté hlavní zápletce podá pomocnou ruku. Aha, já jsem vlastně ještě neřekl, že (ještě ke všemu nepůvodní) námět dopadl poněkud neslavně, že ano. Tak tedy vězte, že touto cestou dostal film také jednu za zásadních ran.
Začíná se obligátním dopadem kosmického exportu na matičku Zemi. Po výbuchu jakési vesmírné stanice se na USA snese spousta trosek, v nichž se ukrývá i neznámá, na první pohled primitivní látka. Ta se však bleskurychle šíří mezi lidmi a každého napadeného jedince během následujícího několikahodinového spánku přemění na totálně odlidštěné humanoidní stvoření, neznající kousíček emoce a jednající v jediném, vyšším a společném zájmu všech podobně postižených. A zatímco řady napadených či nemocných (těžko zodpověditelná otázka, zda se nakonec jedná o nepřátelskou mimozemskou inteligenci nebo jen o jakýsi druh viru, bezděky skýtá velmi světlý okamžik úvahy o celém filmu) rostou geometrickou řadou, psychiatrička Carol Bennel (N. Kidman) se ocitá stále blíže děsivému poznání a nakonec i boji o holý život svůj a svého ztraceného syna. Sekunduje lékařský kolega Ben Driscoll (D. Craig), kterému se nakonec nevyhne nevyhnutelný konec, a nechybí ani vyřešení celého toho mimozemského problému, které je tentokráte nalezeno skutečně velmi rychle a podle toho také velmi neuvěřitelně.
Toť ve zkratce vše podstatné, oč ve filmu běží. Víc už toho, bohužel, k vypátrání není, a snad i to je dostatečně výmluvným signálem o „Invazi“. Scénáristé, herci, kaskadéři, kameramani, střihači i samotní dva režiséři jako by jen k podobně strohému vyprávění v dopředu vycítitelných souvislostech a zápletkách dotvořili obrázek, který už nic dalšího nepřináší. Větší než nutnou porci napětí a mrazivosti, složitější dějové zvraty, nápaditější a poutavější akce, ne, nic takového „Invaze“ nenabízí, spíše naopak. Všechno je to neskutečně průhledné a navíc zde chybí i obyčejné filmařské umění (také nahrazeno těžkou rutinou), které by v jiných případech z podobně tristní situace dokázalo ještě alespoň něco málo vymačkat. A když si teď uvědomím, že jsem si „Invazi“ nenechal ujít schválně, neb podobná sci-fi tématika mě většinou spolehlivě dostává (v televizi nedávno reprízované „Vládce loutek“ (1994) s Donaldem Sutherlandem v hlavní roli uveďme za všechny), jsem z toho skutečně na rozpacích. Tohle si ufounští bubáci rozhodně nezaslouží.
