Jak HAGGARD letos v létě na festivalu Masters of Rock slíbili, tak se také stalo a po pár měsících navštívili opět naší republiku. Ale vezměme to po pořádku. Čtvrteční koncert v libeňském klubu Abaton byl sice pod jejich záštitou, ale dal rovněž prostor dvěma dalším kapelám (byť neavizovaným).

Jako první vystoupila česká, respektive plzeňská kapela INTERITUS. V počtu sedmi lidí dělali předskokana nejen co do hudební blízkosti, ale i co do zaplněnosti pódia. Kdo zná Abaton ví, že místa tam rozhodně není nazbyt, o hledišti nemluvě. Neřku-li, když si chtějí hudebníci trochu zaskotačit. INTERITUS ve výběru písní vsadili na osvědčené skladby, ale na řadu přišel i materiál z desky připravované. Jak nás Ioannes několikrát ubezpečil, nahrávat se začne z kraje příštího roku. Hráli tuším dvě nové věci, které ač se stylově neodchylovaly, zněly o poznání moderněji, takže nová fošna by mohla být zajímavá. Ale vraťme se k vystoupení. V současnosti vystupují se dvěma houslisty (bráno k podzimu 2008). Kapela nastoupila před poloprázdný klub, protože pořadatel nás tentokrát nechal venku mrznout skoro až do začátku koncertu a nějaký čas trvalo, než se sál zaplnil (druhé zpoždění lidé nabrali samozřejmě u píp). Nicméně i tak se skupině dostalo vřelého přijetí. Ostatně jejich vystoupení až na drobné zvukové problémy ze začátku bylo velmi vydařené. Ani na zvuk bych si příliš stěžovat nemohl (stál jsem hned vedle mixáku), snad jen zpěvačka byla až do konce trochu utopená a chvílemi se jedny housle stávaly až příliš hlasitými. Když se krátce před devátou odebírali k odchodu, byl už klub takřka zcela zaplněn.

Po odklizení pozůstatků předešlé kapely nastoupila na pódium čtveřice mladíků, které (neznaje dopředu jména žádné z předkapel) jsem zpočátku považoval pouze za zvukaře. Nicméně nebyli to zvukaři, byli to členové kapely. Šlo o poměrně ostrý set, který ne zcela zapadal do celkového konceptu večera, a tak i reakce publika byla celkem vlažná. Frontman kapely v tričku IN FLAMES se sice snažil tvářit výhružně, ale vzhledem k tomu, že jeho útlé postavě bych tipoval poctivých třicet kilo i s postelí, musel víc vsadit na svůj projev. Hlasově na tom nijak zle nebyl, střídal čistý vokál s chrapotem, ostatní členové do toho řezali jak mohli, ale celé to bylo takové nemastné, neslané a jedna instrumentální mezihra byla až k uzoufání nudná.
PS: Název této kapely mi v hlavě neuvíznul, ani intenzivní „googlování“ úspěch nepřineslo. Za tuto nepřesnost se tedy omlouvám.

Následovala další, nedlouhá přestavba pódia a krátce po desáté nastoupilo na pódium čtrnáct hudebníků z německé kapely HAGGARD, v čele s Asisem (který ostatně se svými asi sto desíti kily byl dobrým kontrastem k frontmanovi předešlé party). HAGGARD už jen příchodem na pódium roztleskali, rozpískali a jinak rozezvučeli dav v klubu a ovace pak kapelu provázely celým dvouhodinovým představením. Kapela se na letním Masters of Rock trápila s poněkud horším zvukem, zapříčiněným krátkou dobou na nazvučení, nicméně čtvrteční výkon v Abatonu byl ze zcela jiného soudku. Zpočátku se sice ještě dolaďovalo, ale jinak v průběhu koncertu jsem si na zvuk nemohl ztěžovat. Mohutné kytarové hradby, housle, flétny, lesní roh, klavír, čtyři zpěváci (plus Asis) vše bylo dobře sladěno, zvukově na adekvátní hladině a celkový zvuk nebyl přepálen. Člověk si tak mohl vychutnat hudbu v plné nádheře. Kapela začala úvodem z nové desky, tedy po intru následovala i stejnojmenná skladba. Následovaly opět ovace, ze kterých i Asis byl poněkud vyveden z míry. Ale s o to větší chutí pak celý ansábl hrál a bylo vidět, že hrál s chutí a na plno. Pokud zrovna nehráli, pohazovali divoce hlavami, vilné sopranistky se kroutily, až měl jeden obavu, že se přelomí.

Přesné pořadí v tracklistu si již sice nevybavím, ale kromě nové desky, odkud s velkým ohlasem zazněly ještě „Upon Fallen Autumn Leaves“ a  „The Sleeping Child“, se kapela soustředila hodně na desku předešlou „Eppur Si Muove“. Ze zmíněného alba skvěle vyzněla skladba „The Observer“ nebo „Of A Might Divine“. Nicméně soubor se vrátil i mnohem dál do historie a přehrál skladby jako „Awakening The Centuries“ nebo „Final Victory“. Snad největší ovace kapela sklidila při „Herr Mannelig“, kterou oblékli do pořádně ostrého kabátu. Asis spolu s kytaristou a basistou se během této skladby vydali za současného hraní mezi lidi a docela mě překvapilo, když se vedle mě ocitl kytarista, pohazoval hlavou, hrál, nedaleko podobně tak Asis, kam se ztratil basista ani nevím.  Krátce před půlnocí Asis oznámil poslední skladbu, kterou byla famózní „Eppur Si Muove“. Při takto velkém souboru bych i očekával, že se vytleskávací rituál vynechá, ale nevynechal a kapela se ještě jednou vrátila a rozbouřila půlnoční Prahu, respektive její část nacpanou v Abatonu. Asis, který i nadále děkoval fanouškům za tak velkou odezvu, ještě závěrem ubezpečoval, že nebude trvat dlouho a HAGGARD tu budou opět. Tomu bych se nikterak nebránil, protože jejich vystoupení bylo jednak na vysoce profesionální úrovni, ale bylo i zábavné, dynamické a celé dvě hodiny uběhly až překvapivě rychle. Pro mě šlo určitě o jednu z nejlepších hudebních událostí roku, a to nejsem nijak skalní fanda této kapely.

Obrázky jsou pouze ilustrační.