Finské kapele BEFORE THE DAWN se zatím dařilo unikat redakčnímu hledáčku (nebo aspoň recenznímu řízení), a to i přes slušnou řádku alb, kterou má za sebou. Hudebně se tito Finové pohybují někde na pomezí melodického deathu a kytarovými utrápenými náladovkami, jaké jsou Zemi tisíce jezer zcela vlastní. A přesto, že je jejich projev agresivnější, z jejich hudby dýchají podobné depresivní pocity, jaké známe například od krajanů KATATONIA. Ostatně zmučený čistý hlas, kterým BEFORE THE DAWN disponují a který je jednou z předností kapely, není nijak neznámý. Larse Eikinda můžeme znát například z WINDS nebo DAWN OF SOLACE. O chraplák se stará Tuomas Saukkonen, hlavní mozek kapely, který BEFORE THE DAWN založil v devatenáctistém devadesátém devátém roce jako sólový projekt. Má za sebou členství ve spoustě kapel (například THE FINAL HARVEST, DAWN OF SOLACE, TEARGOD a další) a rovněž dokáže vzít do rukou i slušné množství nástrojů.
Jak už bylo naznačeno, kapela sází na kontrast mezi svou utrápenou tváří, kterou odhaluje akustickými kytarovými pasážemi, zpěvem, který chvílemi nemá daleko do pláče a pomalejším rytmem. Proti tomu stojí zvučný hlas Saukkonenův, sekané rify a intenzivní zvukový tah. Zajisté je tento hudební přístup už dost ohraný, nicméně některým kapelám, a mezi ně bych BEFORE THE DAWN řadil, stále ještě funguje. A to i přes to, že se ve svém přístupu za pár posledních let příliš nevyvíjeli. Ona smutná tvář kapely má však na desce „Soundscape Of Silence“ poněkud navrch. Z jejích projevu dýchá atmosféra, hudba je prosycena emocemi a v akustických pasážích autoři na nápadech nešetřili. Ta agresivní tvář je příliš přímočará, jednoduchá, úderná jak mysl člověka zmítaného hněvem. Kontrast funguje, hudba si zachovává celistvost a myšlenku, ale stále se opakující rify začínají být ubíjející až nudné. Nicméně v kontextu předchozí tvorby i kontextu finské metalové scény obecně je „Soundscape Of Silence“ povedené a mírně nadprůměrné album.
