Německo a black metal. Spojení, které ještě nedávno vyvolávalo (a občas ještě stále vyvolává) křečovitý smích a odpor. Přesto lze však i v těchto luzích a hájích nalézt nejedno kvalitní seskupení. Za všechny jmenujme např. LUNAR AURORA, k jejichž tvorbě se LANTLÔS v určitých momentech vzdáleně přibližují. Jinak tradičně sázejí na budování atmosféry (jde jim to velice dobře), rychlost (když je potřeba, přitlačí na pilu) a zejména pak na provedení jednotlivých skladeb, jež v sobě kromě typických propriet nesou i řadu uvolněnějších, melancholických momentů. Klepačky jsou velice pěkně doplněny méně kvapícími pasážemi, které jsou o to propracovanější (vyzdvihněme časté akustické kytary), a vlastně, album jako celek působí velice promakaně. Bonusem navíc je užití ryčné němčiny, která sem sedne jako prdel na hrnec (jsem sám komu řev v určitých pasážích připomene kultovní BETHLEHEM?), a také poměrně zajímavý zvuk, který spoluutváří pocit autenticity. Doplňkem budiž (na black metal) poměrně nestandardní textová témata, díky čemuž se LANTLÔS ještě více odlišují. Pokud fandíte kapelám, jež se od black metalu odklánějí někam směrem k post-rocku, shoegaze, apod. (ALCEST, AMESOEURS, CAÏNA, FEN,…), mohli by vás bavit i LANTLÔS. Kvalitní záležitost.

Lantlôs is a cry. A cry in this industrial, modern world.
A shelter for the homeless, who turn their backs to the faceless.