Na přelomu let 1990 a 1991 stál před RUNNING WILD přetěžký úkol. Laťka „Death Or Glory“ byla vztyčena pekelně vysoko a skupina se s tím musela nějak popasovat. Situace se jevila být o to horší, že nejprve byl z kapely ´odejit´ Iain Finlay a poté se z rodinných důvodů odporoučel i dlouholetý pilíř Majk Moti. Jenže Rolf Kasparek (kolikrát by mě docela zajímalo, jakou roli hrál a hraje v takovýchto odchodech právě on), jako vždycky schopný stvořit kompletní album sám, si jako správný pirátský kapitán věděl samozřejmě ihned rady, přibral celkem neznámé novice Axela Morgana a jistého Mr. AC, kterým pochopitelně nebyl nikdo jiný než bývalý přidržtaška Finlaye, a novinku prostě a jednoduše vystřihl, tak jako Karel Havlíček Borovský libovolný ze svých epigramů (s menší pomocí Mr. AC /“Fire And Ice“/ a Jense Beckera /„Rolling Wheels“, „Straight to Hell“ a neodmyslitelná instrumentálka „Over the Rainbow“ ).
Symbolicky (alespoň pro mě) tak uzavřel první, velmi slavné a povedené období jednoho z čelných představitelů poctivého heavy-speed metalu tkzv. německé školy ze sklonku osmdesátých let minulého století i tisíciletí, to všechno v situaci, kdy přesně tenhle typ muziky byl na tom nejsvětlejším výsluní světové úcty a pozornosti. A v naznačené tradici, jak jinak, to byla opět uzavírka par-excellance.
Ještě dlouho mi tenkrát v hlavě hučela charismatická předehra titulní a úvodní „Blazon Stone“, ještě dlouho jsem se nemohl zbavit takříkajíc výpravného motivu historicky inspirovaných „Little Big Horn“ a „Bloody Red Rose“ a ještě déle mi trvalo, než jsem si odpustil každodenní poslech neúprosné a dramatické „White Masque“, jejíž refrén mě dodnes spolehlivě dostane do kolen, to všechno tím spíš, že dne 4. června 1991 jsem si výše uvedené mohl vychutnat pěkně naživo, když RUNNING WILD nám do tuzemska (konkrétně do Ostravy a na pražskou Štvanici) dorazili podruhé a bohužel i na dlouhou dobu naposledy za celou dobu svojí existence (poprvé to tuším bylo někdy v roce 1989, ale to jsem bohužel neměl to štěstí, neb mě ještě coby malé pachole rodiče nechtěli pouštět nikam, natož do Prahy). A věru že to byl tehdy koncert!
Ale zpět k „Blazon Stone“. Lesk a sláva „Death Or Glory“ na téhle desce žije dál, stejně jako úchvatný vztah k melodice, a i přesto, že by se dalo říct, že tohle album má tu nevýhodu, že v jistém smyslu prostě nedosahuje kvalit svého předchůdce, myslím, že když to postavíme naopak, tedy jakoby žádné „Death Or Glory“ nebylo, dostaneme se ke skvělé hudební kolekci složené a poskládané tak, jak to tehdy uměli jen RUNNING WILD, což nakonec samo o sobě vlastně znovu znamená mety nejvyšší.
Co se týče níže uvedených bonusů, tak oba vyšly ještě před albem samotným na maxi-singlu „Little Big Horn“ a oba bylo rovněž lze sehnat na jedné z tehdejších edicí CD, která jako vůbec první deska RUNNING WILD vyšla i u nás v ČR. Nepřehlédnutelnou zajímavostí je i první cover-verze v historii kapely „Genocide“, jíž se v originále pyšnili THIN LIZZY.
