Banskobystričtí melodičtí deathers mne popravdě řečeno svým předchozím dílkem Caligo moc nepřesvědčili. U Tyrannus je znát velký posun vpřed. Pyopoesy jsou zasnění a na Tyrannus se rozhodli vzpomenout a časy, kdy římské legie pochodovaly po Via Appia lemované ukřižovanými otroky, poraženými při Spartakově povstání. První song Inhuman je jaksi nejistý, trochu rozkolísaný jak ve stavbě, tak ve zvuku. Ale už v druhé Ballad Of The Deceased Souls se setkáte s výborně dotaženou, melancholicky laděnou muzikou, která se pohybuje někde v oblasti pomalejšího melodického deathmetalu. Pyopoesy se nebojí stvořit krásně melodický motiv a protkat ho řadou sól, která jsou většinou dost povedená. A umějí i pěkně zrychlit. Hudebně se dá ovšem některým motivům vytknout opakování. Třeba právě melodický přechod riffů v Ballad Of... a následující Flowers For The Assasin je podobný, i když celek songů je v zásadě odlišný. Ale netřeba příliš hanět, Tyrannus je povedené dílko. Druhou stranu kromě spartakovské 6000 Bloody Crosses okupuje melancholická brnkací instrumentálka Memoria In Spartakus a závěrečná vypalovačka Hatred. I texty nemají kluci špatné, ale co se týče zpěvu, tak tady je kámen úrazu. V Jurajově chropotu se občas jakákoli výslovnost ztrácí, i když jinak je vokál dobrý. Ale pokud vím, tak Pyopoesy mají dnes jiného zpěváka, který s nimi nazpíval i závěrečnou bonusovou coververzi od kultovních glamrockerů Twisted Sister – We‘re Not Gonna Take It. Tam je sice pěkný murmur, ale zvuk je na hovno. A ten song se sám o sobě moc na „brutální“ verzi nehodí. Ale jinak je to sranda. Shrnutí – Tyrannus je docela povedené a dotažené dílko. A i docela originální, protože melodický death dnes už moc kapel nehraje...