Kanaďané CANCER BATS si za šest let stačili vybudovat pověst uznávané a poctivě fungující kapely. S podobným pocitem jsem jejich tvorbu i většinou vnímal. Nicméně právě oni pro mě byli tím nejlepším příkladem toho, že tvrdé pracovní nasazení a pilnost prostě k většímu uspokojení vždy nemusí stačit a je potřeba dodat i něco, co skutečně zanechá hlubší dojem, potažmo tolik potřebnou silnou hudební nakažlivost. Tímto však nechci říci, že předchozí nahrávky „Birthing The Giant“ a „Hail Destroyer“ byly zklamáním, nicméně oběma shodně pomalu docházel dech nebo, chcete-li, jistá tvůrčí lehkost, kterou substituovaly výše zmiňované a samozřejmě chvályhodné atributy. Pro dobro kapely hovoří i poměrně jasná rozeznatelnost mezi přehršlí podobně smýšlejících spolků.
Letošní kolekce čtrnácti skladeb, oficiálně vydaná během dubna a nesoucí trošičku matoucí název „Bears, Mayors, Scraps & Bones“ (mělo by se jednat o souhrn přezdívek jednotlivých členů komanda), zatím představuje nejvyrovnanější a nejnávykovější materiál, který z dílny těchto torontských běsnitelů vzešel. Jestliže se předchozí nahrávky nesly téměř výhradně ve spěšném, avšak pořádně nabroušeném punk-hardcoreovém kvapíku, kde občas do popředí probublala nějaká ta stone rocková nebo sludge kudrlinka, tak novinka na těchto v současné době hodně protěžovaných žánrech staví o mnoho více. To dodává celkovému konceptu potřebný čerstvý vítr, jenž zároveň chladí onu přehřátost a lehkou punk-hardcoreovou jednolitost jeho předchůdců. Aniž by „Karcinogenní létající myšičky“ nějak výrazně ustoupily ze svého agresivního a hrubozrného vyznění, tak momentálně (k mojí velké spokojenosti) prezentují svojí kreativní formu mnohem rozmanitěji. Album proto zdánlivě neuhání takovým tempem, ale čtvrtý rychlostní stupeň je neustále vytočen na nejvyšší možné otáčky tak, aby pořádně utáhl dehtové sludge pasáže, jako například ty v „Sleep This Away“ nebo „Raised Right“. Drsné jádro je dále napasováváno do lehčí, fešné rockové džísky nejen ve válech jako „Doomed To Fail“, „Darkness Lives“ nebo „Snake Mountain“, ale i v mnoha dalších případech, kde jsme svědky nepříliš složité a o to více chytlavé stonerrockové vyhrávky a nálady. Ty, shodně natužené právě na onu čerokýzovou zběsilost, působí velmi svěže, dodávajíce skladbám pestrost a také onu kýženou magickou gravitaci mezi posluchačem a kapelou, jejímž konečným výsledkem je stoupajíci touha po další dávce tohoto jedinečného adrenalinu.
A aby toho nebylo ještě málo, tak zdravě nasrané kvarteto javorových listů se nakonec vytasilo s fantastickým faceliftem skladby „Sabotage“ od newyorských BEASTIE BOYS, jenž se vykutálel i jako singl. Všem těm, kteří tuhle hymnu znali z MTV, přeji při jeho poslechu příjemnou a ničím nerušenou zábavu, zvláště pak navoněným „yo raperům“ se vzkazem: Držte si „bejzbolky“ a sady šperků, jedeme z kopce!
CANCER BATS letos překročili svůj stín a já věřím, že to nebude poprvé. I proto hodnotím o půl bodu více, než jsem původně zamýšlel.
„Alive In The Daylight, Alone In The Dark.
We´ll Always Only Ever Be An Ocean Apart“
(„Drive This Stake“)
Jak hodnotím předchozí alba:
„Birthing The Giant“ – 7,5
„Hail Destroyer“ – 6,5