Labutí píseň THEMY ELEVEN a tři ostré projektily od GRIDE. Sedmipalec dvou tuzemských subjektů, jenž platí za lídry ve svých žánrech, je velkolepou tečkou za kariérou první kapely a potvrzením královského statusu té druhé. Netradiční krokem je zcela jistě to, že polovina skladeb jsou v podstatě covery. GRIDE vzdali hold všem skupinám, které prosvětlovaly kobky undergroundu v dobách komunistického temna prostřednictvím „Žiletek“ od PSÍCH VOJÁKŮ a THEMA ELEVEN zacílila přímo na největšího guru filmové hudbní krasomalby – Ennia Morriconeho.
GRIDE nastupují trochu ospale, jakoby se úvodem chtěli přiblížit svým bratrům ve splitu. Po prvních opatrných krůčcích se ale rozjíždí typická kanonáda, ve které je jasně čitelný rukopis zdivočelých jihočechů. Hrubě jedoucí naklepané rytmy, kvílící kytarové stěny a duchovní křičitel Otec Inikus v popředí se opět pokouší přijít o hlasivky. Takhle si představuji opravdový střet grindu, punku a hardcore. Krvavá energie cáká na všechny strany a vám se chce skočit doprostřed moshpitu. Pokud se najde nějaké pomalejší zákoutí, tak je zaplněné kytarovou špínou a bahnem. Jakmile se však GRIDE rozjedou, tak předvádí příkladnou práci hardcorové intenzity, kdy kapela sama netuší jak ubrat nohu z plynu a drtí stále víc a víc. Závěrečný cover „Žiletky“ – jedné z nejprofláklejších pecek od PSÍCH VOJÁKů dodává skladbě naprosto netušenou kousavou a ostrou tvář. Jako by onu šansonovou plechovou drásavou píseň, nasáklou šílenstvím a prachem minulosti, rozsekal sekerou sám metalový ďábel, slepil ji zpátky sírou a upekl nad tím nejsmradivějším lávovým jezem. Tyhle „Žiletky“ nepostrádají nic z rozervanosti originálu a navíc je to neskutečně poctivá kytarová rubanice.
THEMA ELEVEN mířila snad ještě výš. Vzít jednu z nejprofkláklejších filmových melodií („Tenkrát na západě“) a volně ji předělat k obrazu svému – to chce řádnou dávku sebevědomí a drzosti. V tomto případě se to ale více než vyplatilo. Kytary krouhají kultovní melodie s takovou bravurou a lehkostí, že si člověk pokládá otázku, jestli náhodou nepřekročily stín originálu. THEMA ELEVEN touto skladbou skládají habilitační zkoušku a mě zbývá jen zamáčknout slzu při vzpomínce na ně… Od banálního prvního promáchnutí strun „Gaze“ pozvolna graduje do eruptivní apokalyptické smršti plné válcujících bahnitých hutných ploch a dá se s klidem konstatovat, že THEMA ELEVEN zanechávají touto tečkou nesmazatelnou poslední stopu na cestě českého hardcoru. Za zmínku rozhodně stojí parádní podmořský videoklip k této skladbě, který je sestaven jen z dokumentárních záběrů, jež velmi přiléhavě dotvářejí atmosféru.
