CAVE IN - White Silence

CAVE IN - White Silence

CAVE IN - White Silence

CAVE IN - White Silence

Informace o tom, že Američané CAVE IN chystají po šesti letech nové dlouhohrající album, určitě nezpůsobila na scéně nijak extra velké vzrušení. Někdo z vás možná tuto kapelu už zaregistroval díky personálnímu propojení s podobně alternativními spolky ZOZOBRA nebo OLD MAN GLOOM, ale v tomto případě je asi pravdě blíž pravidlo, že zajímavá a kritikou ceněná kapela živoří na okraji zájmu, než aby se vyhřívala na výsluní hlavního proudu. Faktem ale zůstává, že starší zářezy „Perfect Pitch Black“, „Jupiter“ anebo „Antenna“ jsou i z dnešního pohledu stále vymakané a stylově těžko zařaditelné kousky, v kontextu kterých nelze od novinky očekávat nic jiného, než kvalitu a možná i jeden z trháků letošního roku.

CAVE IN

„White Silence“ startuje s obrovskou vervou a hned zkraje překvapí velmi drsným vyzněním, neotesaným zvukem a stylovým posunem někam na hranici sludge a hardcore. Efektem zkreslený řev, chraplavý zvuk kytar, burácející basa a stavební buchar namísto bicích tvoří v úvodních skladbách divokou, valící se masu, která je ale zcela prosta drobných fines nebo parádiček. CAVE IN se na předchozích studiových albech pohybovali spíše v oblasti alternativního rocku s nádechem grunge či stoner rocku a nová zvířecí poloha je tak krokem nejen nečekaným, ale musím říct, že i dost rozpačitým.

S třetí „Sing My Loves“ přichází menší zklidnění, poprvé přijde na řadu čistý zpěv, ale síla buldozeru zůstává. Osmiminutová, lehce psychedelicky rozmáznutá skladba je bezesporu nejlepší položkou na albu a alespoň částečně nese odkaz minulosti. V dalších kusech ovšem stroj opět zaburácí, nabere rychlost a pokračuje v destrukci. Očekávaná změna přichází ve druhé třetině se skladbou „Heartbreaks, Earthquakes“. Hluk a rachocení konečně utichají a vcelku povedená, pomalá věc s příjemnou atmosférou otevírá závěrečnou část alba, která je klidnější a probíhá v téměř poloakustickém provedení, ale ani v této formě nemají CAVE IN očekávanou kvalitu. Obě části k sobě navíc dost dobře nepasují a deska tak působí i trochu nesourodým dojmem.

Nová tvář CAVE IN je tedy nejen hrubší, ale je i dost jednoduchá a album obsahuje maximálně tři skladby, které by se mohly měřit se starší, mnohem propracovanější tvorbou. Nahrávku dost sráží zkreslující efekt na zpěvu, kterému opravdu nemohu přijít na chuť a problematický je i neučesaný, nečitelný zvuk. „White Silence“ postrádá pestrost a skladatelskou odvahu, namísto kterých kapela drtí primitivní nářez, který ovšem v závěrečných skladbách ztratí potřebnou intenzitu. V tomto případě je velmi těžké skrývat zklamání, čekal jsem mnohem víc.

 4

Verdikt

Velká očekávání tentokrát vyšla na prázdno a „White Silence“ je v porovnání s kvalitní minulostí dost bída.

Hodnocení

Autor
5,5 / 10
Redakce
-

Další informace

Stopáž: 35:44

Produkce: CAVE IN

www.myspace.com/cavein

Sestava

Skladby

  1. White Silence
  2. Serpents
  3. Sing My Loves
  4. Vicious Circles
  5. Centered
  6. Summit Fever
  7. Heartbreaks, Earthquakes
  8. Iron Decibels
  9. Reanimation

Diskografie

Final Transmission (2019)
White Silence (2011)
Planets Of Old (EP) (2009)
Perfect Pitch Black (2005)
Antenna (2003)
Jupiter (2000)
Until Your Heart Stops (1998)