W.A.S.P. - Dying For The World

W.A.S.P. - Dying For The World

W.A.S.P. - Dying For The World

W.A.S.P. - Dying For The World

Blackie Lawless a W.A.S.P., toť jedno tělo a jedna duše jsou. Velký bouřlivák, který si ve svých textech nikdy nebral servítek, dávno před black metalovým divadýlkem šokoval návštěvníky svých koncertů vhazováním syrového masa a ruce zdobil vkusnými ozubenými kotouči, přichází rok po posledním zářezu "Unholy Terror" s novinkou pro "Umírající svět". Prošel klasickým obdobím, zkoušel experimentovat s modernou na desce "K.F.D.", aby se přes hodně přímočaré "Helldorado" vrátil zpět k tomu v čem je nejsilnější, tedy k vážným kompozicím typu "The Crimson Idol". Ze sestavy se sice znovu odporoučel letitý kytarista a spolupařič z nejbouřlivějších let Chris Holmes, ovšem bicí artilerií vládne další známá postava, navrátilec Frankie Banali. Buďme ale upřímní, myslím že je úplně jedno, kdo zrovna tvoří Lawlessův doprovodný band.

Začínáme pěkně zhusta. "Shadow Man" se připlíží jako písečná bouře. Základní riff nabírá na intenzitě, rozostřené beglajty, houpavé tempo a nezaměnitelný principálův vokál, který v mezihrách syčí jako pouštní kobra z nějaké hodně temné kovbojky. "My Wicked Heart" startují vrstvené kytary, nabírá svižnější tempo, hodně sborů a táhlý refrén. Nic, co bychom od skupiny v minulosti již mnohokráte v nejrůznějších obměnách neslyšeli, jenže ono to stále funguje. Navíc když věc půlí výborná mezihra. Třetí "Black Bone Torso" je tryzna, smutek z ní téměř stříká. Akustický začátek podepře sólová kytara a kotle - smutná, krátká, skvělá! "Hell For Eternity" dýchne klasickým rock´n´rollem made in W.A.S.P., čili halekačka s vyřvávaným refrénem a kupodivu opět letí palec vzhůru. Pátou "Hallowed Ground" na desce najdeme ve dvou verzích, pochopitelně elektrické versus akustické a ač jsou obě vydařené, přece jen se mi o malinko více pozdává komornější úprava, kde Blackiemu stačí k navození potřebné melancholie mnohem méně výrazových prostředků. Na prázdných strunách drhnou šestistrunky úvod "Revengeance". Žádné skrupule, přímý rokec od podlahy, dupačka jak má být. Zpomalení do sedmičky "Trail Of Tears" potvrzuje, že smutně klaunská parketa je skutečně kapelníkovo extra-číslo. Patent k doptání v "Umírajícím světě". Samozřejmě, že nezůstane pouze u čistých kytar a ke slovu přijdou i kotle mistra Banaliho a sólíčka novice Darella Robertse. Další zářezy a další šlapavý bigboš. Nejdříve "Stone Cold Killers" a po ní "Rebber Man", ve kterých ale dílko už přece jen drobátko ztrácí dech a nápady váznou. O závěrečné akustické perličce "Hallowed Ground" jsme již mluvili, čili THE END.

Vlastně je moc dobře, že „stařečci“ jako Blackie přes všechny krize, pády a výkyvy jazýčku popularity na pomyslných vahách tu jedním, tu druhý směrem přežívají a natáčí podobně silná alba. V záplavě nových rychlokvašek, po kterých za několik let neštěkne psíček, jsou W.A.S.P. sázkou na kvalitní jistotu. Lawless má sice křivé nohy (a možná i zelené zuby jako správný Indián), ale pořád ještě umí napsat pořádný rock´n´roll. Takhle nehraje žádná jiná kapela, nezpívá žádný další zpěvák. Výhra v loterii nebo prokletí? "Dying For The World" je dozajista štístko.

 Přidejte svůj názor

Darkmoor

Verdikt

Blackie Lawless se vrací v čele svých "sexuálních perverzí". Tentokráte se tvorbou přiklonil spíše k monstrštychu "The Crimson Idol" a udělal moc dobře. Po víceméně rock´n´rollových předchůdcích zase jednou povedená deska. A ty balady...

Hodnocení

Autor
8 / 10
Redakce
8 / 10
Čtenáři
7,6 / 10

Další informace

Stopáž: 50:38

Produkce: Blackie Lawless
Studio: Fort Apache

www.snappermusic.com/wasp

Sestava

Skladby

  1. Shadow Man
  2. My Wicked Heart
  3. Black Bone Torso
  4. Hell For Eternity
  5. Hallowed Ground
  6. Revengeance
  7. Trail Of Tears
  8. Stone Cold Killers
  9. Rebber Man
  10. Hallowed Ground (acoustic version)

Diskografie

Golgotha (2015)
Babylon (2009)
Dominator (2007)
The Neon God: Part 2 - The Demise (2004)
The Neon God: Part 1 - The Rise (2004)
Dying For The World (2002)
Unholy Terror (2001)
The Sting (Live) (2000)
The Best Of The Best: 1984-2000 (Best Of) (2000)
Helldorado (1999)
Double Live Assassins (Live) (1998)
K.F.D. (1997)
Still Not Black Enough (1995)
First Blood ... Last Cuts (Best Of) (1993)
The Crimson Idol (1992)
The Headless Children (1989)
Live ... In The Raw (Live) (1987)
Inside The Electric Circus (1986)
The Last Command (1985)
W.A.S.P. (1984)

Jiné pohledy

Manatar
8 / 10

Američtí W.A.S.P. po roce vydávají další řadové album. Již po dlouhých 20 let tato New Yorská heavy metalová kapela rozpoutává peklo kam přijede. Rychlý, agresivní, občas i docela melodický metal, nekompromisní přístup k životu, bez ustání útočící na pokrytectví ve společnosti, falešné morálce, kázání všeho možného ve jménu boha. Opěvují rychlý nespoutaný život, rychlá auta, sex, jejich koncerty jsou divoká show, oheň a potoky krve. Za ta léta si již vypěstovali zcela charakteristický zvuk, vezoucí se ve svižném rytmu, doprovázeným sekavými rify a zpěvu, který poznáte mezi stovkami jinými. Každopádně jde o kvalitní hudbu. Hlavní postavou této skupiny není nikdo jiný než Blackie Lawless (skladatel, zpěvák, kytarista), již od dětství rváč a nenapravitelný rebel, odpadlík od “slušné“ společnosti. Už v sedmdesátých létech hrával v různých skupinách a společně se svým kamarádem-kytaristou Chris Holmesem založili v roce 1982 W.A.S.P.. Zatímco předchozí deska (Unholy Terror) byla ještě zaměřena proti sociálnímu, náboženskému a politickému pokrytectví, Dying For The World je jiná. Nedá se říci, že by se WASPové příliš změnili, přesto hudba potemněla, skladby povětšinou začínají depresivní kytarovou předehrou. Témata textů, která jsem zmínil v úvodu, zde takřka nenajdeme. Se světem se něco stalo a tato změna dopadla i na New Yorského rodáka Lawlesse. Na začátku bookletu má Blackie dvoustránkovou řeč, co pro něj bylo tentokrát inspirací. Celá tato deska je pak reflexí na teroristický útok na World Trade Centre na Manhattanu, od počátečních depresí a pocitu bezradnosti, lítostí nad zbytečnou smrtí tisícovek nevinných lidí, až po touhu po pomstě a skoncováním se „zlem z východu“. Na albu se takřka nenachází žádná chytlavá “vypalovačka“ typu 9.5.-N.A.S.T.Y., Mean Man,…(snad s výjimkou Hell For Eternity) , rozhodně to není deska, která by chytla hned na první poslech (a po pátém by se oposlouchala). Je to propracovaná hudba přesně vykreslující autorovy pocity. Booklet pak jen dokresluje ponurost díla, potemnělý, místy hořící les plný oběšenců je pokladem textu celého sešitku. O složení skupiny kolem Blackieho se příliš rozepisovat nebudu, protože zde to nikdy stálostí neoplývalo. Za zmínku však rozhodně stojí nový kytarista Darrell Roberts (nahradil Chrise Holmese), zcela neznámá tvář, nicméně jeho sóla jsou dost dobrá. Po krátké kytarové předehře se rozezní těžký, středně rychlý rytmus první skladby Shadow Men a stejně jako v písni následující, My Wicked Heart, je odsud cítit zlost, pochybnosti o Bohu a beznaděj v temnotou zahalené mysli. Následuje pomalá, depresivní Black Bone Torzo, která je pak vystřídána ostrými rify v Hell For Eternity, s nekompromisním, přesto chytlavým refrénem: “Pošlete je na věčnost do pekla“ (není pochyb na koho je to směrováno). Hallowed Ground je dle Blackieho slov první píseň, kterou pro tohle album napsal a když jsem výše psal o pocitu beznaděje, myslel jsem právě Hallowed Ground. Celková atmosféra této skladby, prokládané dlouhými kytarovými sóly, je opravdu jedinečná, s přehledem strčí do kapsy leckteré klávesové “specialisty na depresi“. Hallowed Ground je pak na albu ještě jednou, jen v akustické podobě a nutno říci, že i tato verze je krásná. Jindy bych asi prskal, že dal někdo na album dvakrát tu samou skladbu, ale tohle je vskutku povedené zakončení alba, zvláště pak Robetsova sóla zde vyniknou. O tématu Revengeance není třeba mluvit, je to však dobré rozproudění krve v žilách před další pomalou skladbou : Trail Of Tears. Blackieho chvějící se až srdceryvný hlas je zde doprovázen pomalým, těžkým rytmem, zahraným jen na kopák a spodní přechody. Je to zvláštní, pro W.A.S.P. dost netypická skladba. Poslední dva kousky jsou pak opět v rychlém, hutném rytmu. Stone Cold Killers je poslední reflexí zlosti a agrese na této desce, Blackie zde vyřvává svým plechovým ječákem „My God will kill your god !“ (překlad : Jahve vybombarduje Alláha). Závěrem lze říci, že Dying For The World je nadprůměrné album, vzhledem k heavy metalovým počinům poslední doby nepochybně. Má proměnlivou atmosféru, umocněnou melodickou i drsnou Robertsovou kytarou a Lawlessovým pěveckým výkonem, přecházející od chvějícího se melancholického zpěvu až po divoký křik. Zároveň ale neztratilo divokost starých W.A.S.P.. ... [14. října 2003]