Švédská úderka Grief Of Emerald pro mě vždy symbolizovala jen průměr tamější black/deathmetalové ligy. Hned na úvod jsem bohužel nucen konstatovat, že mě poslech jejich novinky s varovně znějícím titulem "Christian Termination" o opaku ani zdaleka nepřesvědčil. Grief Of Emerald neustále manévrují mezi různými styly a jako had převlékají svoji kůži. Zatímco jejich prvotina "Nightspawn" se rochnila v blackmetalovém marastu, dvojka (comebackové album) "Malformed Seed" byla až nezdravě ovlivněna tvorbou populárních Norů Dimmu Borgir. S novým albem opět nezůstal kámen na kameni. "Christian Termination" představuje chaotický mix blackmetalu (patrné vlivy Dimmu Borgir a zprofanovaných Cradle Of Filth) a brutálního deathmetalu čistě US střihu. Aby míchanice byla zaručeně nepoživatelná, rozhodli se hoši přihodit nějaká ta starší alba "železné panny" a taky trochu čistě vyhlazovacích esencí z Marduk.
Bez jakéhokoli varování v podobě intra se na nás vyřítí úvodní bestiální otvírák "Alas, Spiriti, Sancti....". Poryvy černé kytarové vichřice jsou ještě více rozdmýchávány neustálými ataky bicí artilerie, které jako by vypadly z temné sluje posledně jmenovaných Marduk. Zpěvákovy hlasivky vypjaté k maximálně intenzivnímu havranímu skřehotu dští kolem sebe pekelné litanie a pomáhají tak dokonávat dílo zkázy. Jinak velice ostré hrany úvodní skladby naštěstí vytrvale obrušuje jemný klávesový vánek v pozadí. Třetí v pořadí "Raped By The Servant Of God" je trochu rozmáchlejší kompozice, s pěknými klávesovými aranžemi a valivými riffy, samozřejmě protkaná všudypřítomnými "šicími stroji". Naopak deathmetalovým pižmem jsou nasáklé "Deformed Imagenations" a poslední track "Humanity´s Fall", který je ještě navíc obohacen o vynikající melodicko blackové momenty. Kdyby Grief Of Emerald vydali MCD a umístili na něj mnou jmenované čtyři skladby, tahal bych z rukávu hezky kulatou osmičku. Ale co ten zbytek? Bída a průměr. Kapela často v rámci jediné kompozice bezhlavě přeskakuje mezi styly, kombinuje nemožné s ještě nemožnějším. Instrumentálně na tom nejsou Švédové zas tak špatně, jen zbytečně rozmělňují svůj projev, místo aby zasáhli přesně mířeným direktem do jednoho místa. Je pěkné, že pánové strávili nemálo času nad veškerými možnými metalovými lexikony - dozajista si nějaké poznatky odnesli, ale proč to všechno cpát do pětiminutového intervalu?
Lyrická stránka věci nevyznívá taktéž moc přesvědčivě. Už název alba napovídá, že členové Grief Of Emerald rozhodně nevysedávají při nedělních mších v první řadě. Kritika křesťanství v jejich podání však vyznívá příliš klišovitě a prvoplánově. Mezi řádky rozhodně nehledejte motiv k zamyšlení, spíš se vám po shlédnutí textů roztáhnou koutky k soucitnému úsměvu.
Doufejme, že si Grief Of Emerald na příštím albu konečně ujasní své směrování a nepřekvapí nás další neočekávanou změnou škatulky, ale kompaktním black/deathmetalovým albem.
