Akci příkladným způsobem otevřeli aktivisté CASEY JONES. Jednoduchý, rychlý hardcore-punk jel po celou dobu na plné obrátky a kapela z přidělené půlhodinky vyždímala maximum. Ani nevadil mizerný zvuk, který nakonec u tohoto typu kapel a druhu muziky není ničím překvapivým, neboť důležité je především nasazení a po této stránce bylo vše v pořádku. Většinu pozornosti na sebe strhával charismatický zpěvák (jinak též kytarista EVERGREEN TERRACE), který dokázal vyburcovat publikum k divokému circle pitu hned v prvních minutách a možná nebyla ani náhoda, že vypadal trochu jako Henry Rolins. Kapela měla úspěch a bylo vidět, že nemálo lidí přišlo hlavně kvůli ní.

Druzí v pořadí nastupovali NASTY a následoval žánrový veletoč. Z aparátu se najednou valil sekaný death metal alias deathcore, spíše pomalé tempo a zvířecí growling. Kapela vyráběla proti té předchozí o dost lepší, hutný zvuk a hudebně byla též o něco náročnější, ale energii, jakou sršeli CASEY JONES, Belgičané vygenerovat nedokázali. Takovýchto kapel je navíc v dnešní době milion a NASTY z tohoto davu nijak nevyčnívají.

Po nich si pódiovku začali chystat BANE a již od pohledu bylo jasné, že starší páni budou spíše hrnout HC/punkový oldschool než moderní metalcore trendy. Když spustili, tak se domněnky ohledně směřování potvrdily, ale ani v jejich případě to nebyla žádná sláva. Projev byl hodně kouskovaný a stále se nějak ne a ne naplno rozjet. Chvíli sborové vokály a optimistické melodie, chvíli disharmonické mimo rytmy, chvíli punk, chvíli HC a chvílemi těžko identifikovatelná hudba, která mi po vyhrazených třiceti minutách pořádně neodhalila, co tím vlastně chtěl básník říci.

EVERGREEN TERRACE bylo očekávané želízko v ohni. Živé vystupování této kapely předchází slušné renomé a jejich „Wolfbiker“ (2007) je nakonec jedna z mých oblíbených metalcore nahrávek, takže bylo na co se těšit. První dojem ovšem nebyl dobrý, neboť hned zkraje sluchovody zachvátil nepěkný a dost nahlas osolený zvuk. Zvukař jej naštěstí dostal celkem rychle pod kontrolu a vystoupení se vydařilo.

Kapele vyšly výborně jak metalcore sekačky, tak melody punkové pasáže a show byla tak divoká, jak jen malé Matrix pódium dovolilo. EVERGREEN TERRACE měli úspěch, frontman Andrew se dokonce několikrát octl na rukou nadšenců pod pódiem a kapela s přehledem zažehnala rozpaky z předchozích dvou účinkujících. Během setu jsem s napětím vyhlížel hitovku „Chaney Can't Quite Riff Like Helmet's Page Hamilton“ a jak se ukázalo, nebyl jsem sám. V okamžiku kdy kapela spustila sborový zpěv, který uvedenou skladbu startuje, nastala veliká mela. V závěru vzali fanoušci dokonce pódium útokem a vytouženou skladbu dozpívali do mikrofonů sami.

Američané se ukázali jako sympaťáci, když po vystoupení nezmizeli v šatně, ale ochotně se vyfotili s každým, kdo měl zájem a v družbě s fanoušky následně pokračovali ještě u baru. Díky odpadnutí HC drtičky FULL BLOWN CHAOS již zbýval pouze set hlavní hvězdy, konkrétně nadějných amerických metalcoristů UNEARTH. Ti podle vizáže a vlasového porostu vypadali spíše jako poctivě metalová kapela, než jako hardcore aktivisté či metalcore kidz, ale hudebně se jednalo o poctivý průnik.

S jejich nástupem se o dost vylepšil zvuk, ze hry byla cítit jistota, ovšem vystoupení nebylo zdaleka tak zuřivé, jako v podání EVERGREEN TERRACE. UNEARTH hrají klasické metalcore, tzn. kytarové zasekávačky a kudrlinky občas podporované dvojkopákem, naštvaný vokál někdy doplní čistý zpěv a sem tam proběhne sólo. Kapela přehrávala bezchybně tu verzi metalcoru, která slavila největší boom zhruba před pěti lety a z dnešního pohledu zní už nějak obyčejně. Amíkům to zařezávalo a formálně bylo těžko něco vytknout, ale přesto mne do varu nedostali a (nejen kvůli pokročilé hodině) občas jsem i zívnul.

Návštěvnost nebyla nijak veliká, Matrix byl zaplněn možná z poloviny, odhadem 150 lidí, což je ovšem číslo, kterému se nelze ani moc divit. Klubová sezóna naplno začala, konkurenčních akcí je dost a srovnám-li pražskou zastávku Hell On Earth Tour 2011 například s akcí, která se odehrávala dva dny před tím v Rock Café, tak je to jako srovnávat Krajský přebor s Ligou Mistrů.