Jejich hudba zní, jakoby pocházela z městečka Twin Peaks. Lehce ospalá, snová, uklidňující a znepokojující zároveň. Věci nejsou tím, čím se snaží být. Člověku se nechce věřit, že tyto dvě holky a dva kluci pocházejí z Rakovníka. Jakoby přilétli z jiného vesmíru. Vedle KALLE je to jedna z mála domácích kapel, která opravdu dokáže tvořit atmosféru, co vám přirozeně proudí do těla, jakobyste ji měli napíchnutou v kapačce rovnou do žíly. Vyživuje vás a intoxikuje současně.

MANON MEURT mají na domácí scéně lehce rozpoznatelný originální rukopis, v němž naleznete úlomky shoegazu, postrocku, indie a mnoha dalších subžánrů rozemletých na ten nejjemnější prášek. Z něho pak staví nové konstrukce, které občas působí jako fata morgana a jindy jako dávno zapomenutá romantická magie z jiného světa. Jednoduché kytarové plochy, gradace, které vás nikam netlačí a ženský vokál, který se nad tím vším vznáší stejně lehce, jako ranní mlha nad blaty. Při poslechu MANON MEURT se mi chce meditovat a fetovat současně. Chci vyzkoušet cokoliv, co mi dovolí se ponořit ještě hlouběji do světa, který jejich hudba vytváří. Takové kapely jsou vzácné. A na domácí scéně snad téměř zcela vyhubené.