Je poměrně těžkým úkolem dlouhá léta charakterizovat alba UNLEASHED a přitom se příliš neopakovat. Ikona severského death metalu se vytrvale drží svého žánrového minimalismu jako pověstný čert svého kopyta, s buldočí vytrvalostí obchází stále dokola svou přesně vymezenou stylovou ohrádku a sveřepě ignoruje veškeré dění za jejími skromnými hranicemi. I přesto se přísně konzervativní Švédové nedokázali vyhnout (zejména pak v post–comebackové fázi své kariéry) několika výraznějším kvalitativním zaváháním. Zejména pak „Hell´s Unleashed“ a „As Yggdrasil Trembles“ do výkladní skříně stockholmských vytrvalců zcela jistě nepatří. UNLEASHED se ale vždy dokázali vzchopit a slabší desku okamžitě vyvážit mnohem silnějším materiálem – vzpomeňme na košatý epos „Midvinterblot“ a dále pak na zatím poslední, nezvykle nabroušenou kolekci „Odalheim“.
Letošní novinka „Dawn Of The Nine“ není zázrakem, ale zároveň ani žádným velkým propadákem, bez velkého přemýšlení ji můžeme zařadit někam po bok „Sworn Allegiance“, čili máme co dočinění s více méně průměrnou deskou UNLEASHED disponující několika slušnými skladbami, ale současně i levnějšími vycpávkami.
„Dawn Of The Nine“ nevládne zrovna nejsilnějším začátkem, zahajovací kompozice „A New Day Will Rise“ je poměrně nemastnou/neslanou záležitostí, následující „They Came To Die“ pak rovnou spadá do kategorie diskontních odrhovaček, na které UNLEASHED bohužel mají již nějaký ten pátek nepříliš lichotivý patent. Vše se začíná obracet k lepšímu až spolu s příchodem třetí položky „Defenders Of Midgard“, kde se Švédové konečně oprostí od jednoduché přímočarosti a vsadí na rozmáchlejší, výpravně–epickou notu.
Nevím jak vy, ale pokud se řekne „Odalheim“, hned si vybavím ostřejší skladby typu „White Christ“ či úvodní „Fimbulwinter“, jež dávaly jedenáctému řadovému záznamu UNLEASHED překvapivě ostrou blackovou příchuť. Do podobné kategorie spadá čtvrtá „Where Is Your God Now?“, kde Švédové válčí velmi podobnými zbraněmi: nastupují podobně přísně jako jejich krajané NAGLFAR a v melodickém bridgi před refrénem pak dávají vzpomenout na NECROPHOBIC v období skvostné sbírky „Bloodhymns“. Asi nejlepší skladba alba, není divu, že si ji UNLEASHED vybrali jako singl.
Po nepříliš nápadné dvojici „The Bolt Thrower“ a „Let The Hammer Fly“ přichází další vzepětí v podobě „Where Churches Once Burned“, opět trochu košatější a na blackovou notu sázející kompozice. Snad jen škoda toho zbytečně natahovaného závěru (ale nebojte, v pomalém tempu se vlekoucí titulní věc a dále pak poslední „Welcome The Son Of Thor!“ se na svém konci trápí ještě mnohem, mnohem více).
Pro dnešek se s vámi tedy loučím konstatováním, že UNLEASHED se bohužel nepovedlo navázat na tři roky starý počin „Odalheim“. Novinka místy působí těžkopádně, neprůbojně a celkově postrádá výraznějších momentů (čest výše uvedeným výjimkám „Where Is Your God Now?“ a „Where Churches Once Burned“). Kromě toho v tracklistu samozřejmě najdeme i další světlé momenty, ale stejně tak narazíme na vycpávkové a vyloženě odbyté pasáže. Sečteno a podtrženo, „Dawn Of The Nine“ je skrznaskrz průměrná deska, jež do zlatého fondu tvorby UNLEASHED rozhodně patřit nebude.
