Tuhle kapelu bych asi odhodil jako další ze souborů, jež v mých očích dehonestuje posthardcoreový subžánr, jen kdyby mi v některých chvílích tak vřele nepřipomenula některé kapely, které mám fakt blízko srdci. Tu MARS VOLTA, jindy THE FALL OF TROY, případně THE NUMBER TWELVE LOOKS LIKE YOU. Kytary vyšívají jednu vyhrávku za druhou, do toho se proplétají melodický a řvaný vokál, neustále zvraty tempa a motivů bojují s melodickými až popovými nápěvky. Dohromady to ale nezní jako slepenec. Funguje to. Po delším poslouchání tu nacházím čím dál tím více háků, která jsem si opravdu oblíbil. Ať už to je melodický popěvek nebo zajímavý groove chřestivé basy.

DANCE GAVIN DANCE jsou hlavně měňavec. Jakoby se neustále hledali a jakmile se našli, začali hledat něco jiného. Jako většina takových kapel to na první poslech není, ale celkem rychle se začnou z rozbouřeného oceánu motivů vynořovat záchranné kruhy, které po krátkém čase udělají z tohoto alba velmi příjemnou a trvanlivou záležitost. Za měsíc by se měli kluci přihlásit s novou deskou a nebudu lhát, že nejsem zvědavý, kam se to pohne.