KAMELOT jsou skupinou dvou radikálně odlišných etap. Začátek prvního dějství odpískal soudce Čas zároveň s debutem "Eternity!, tedy v roce 1996 a řekněme si naprosto upřímně - za mnoho nestál. Průměrný materiál zakopával ještě (pod)průměrnější projev vokalisty, zkrátka marnost nad marnost. Ani druhý počin "Dominion" nespadá do kategorie oslnivých, byť mikroskopickým hledáčkem lze najít drobný posun směrem vzhůru. Každopádně stále hovoříme o kapele na kterou není radno vsadit zlámanou grešli. Jenomže přišla deska "Siege Perilous" a ruku v ruce přivedla zpět do hledáčku všech fanoušků charismatického pěvce Roye Khana z čerstvě se rozpadnuvších CONCEPTION. A rázem bylo vymalováno, protože přítomnost tohoto maníka přinutila i vůdčí kytarovou persónu Thomase Youngblooda ke zlepšení po všech stránkách a na světě se tak objevilo další interesantní seskupení, které k bezmeznému nadšení fanoušků bytnělo a sílilo s každým dalším zářezem na pažbě. Jasný vrchol společné práce pak hledejme pod krycím kódem "Karma" (byť jsem Thomasovi stále ještě neodpustil tu „Velkou Griegovskou loupež“).
Jedno z velkých těšení na začátku roku. KAMELOT rukují v plné polní, v batožině opět povedený cover od dvorního kreslíře Dereka Gorese, s tradičním producentem Saschou Paethem v zádech. Ve vybroušeném zvukovém balení pro nás nachystali 16 (limitovaná edice disponuje ještě jedním nášupem navrch) zbrusu nových tracků, pospojovaných příběhem tří různých charakterů (Ariela, Heleny a Mephista), z čehož jasně vyplývá, že nás čeká i něco ženských vokálů, tady v podání hostující zpěvačky ukrývající se pod nickem Mari. Samozřejmě nezůstaneme ochuzeni o žádnou z tolika v minulosti ceněných ingrediencí. Khanův neuvěřitelně plastický vokál s dvojhlasy, orchestrální aranže a klávesy neodmyslitelného spolupracovníka Mira či kytarové výlety Youngblooda. Ale především nepřijdeme o skvělé písničky s úžasnými refrény! Vezměme si kupříkladu "Center Of The Universe", kvapíkovku "Farewell", plazivou "Edge Of Paradise" s orientálním nádechem a skvělým chórem nebo pařížskou harmonikou šmrncnutou "Lost&Damned" - co skladba to neuvěřitelně silná melodie. Khan navíc umí skvěle prodat svoji jedinečnou barvu hlasu, tu přitlačí na pilu ("A Feast For The Vain"), onde udeří na něžnou strunku (balada "Wander" nebo uspávanka "On The Coldest Winter Night" s decentním klavírkem). Pravda, občas se komplet drobátko zadýchá, vždy však včas zařadí rychlejší převodový stupeň a řítíme se dál a výš. KAMELOT svoji karmu sice nepřekonali, vlastní vize epiky je jí však zcela rovna. Plichta!
Když už tedy musel milosrdný prach zapomnění pohřbít vynikající CONCEPTION, nechť rozezní se skvostné hrdlo Khanovo vysněným sídlem krále Artuše, bájným KAMELOTem. V této souvislosti mě jen tak mimochodem napadá, že po odchodu Jorna Landeho bych měl pro ARK nového zpěváka. Hádejte koho?
