Scenérie z obalu minulého alba „The End Of Chaos“ se příliš nezměnila, jen Flotzilla (nebo, chcete-li, mořská příšera Flossie) se na novince „Blood In The Water“ potopila do vody, v níž předtím stála po kolena. Teď je z ní jen těsně nad hladinou vidět její vrchní část, z níž pozorného diváka nejvíce upoutají sytě oranžové oči jiskřící zlověstnými ohníčky. Co jí k tomu pohnulo se lze jen dohadovat, ale skoro to vypadá, že už nechtěla snášet všechen ten smutek a zmar hořícího světa z oné scenérie za ní a zkusila se (možná trochu naivně) před nimi schovat právě ve vodě. A možná, možná vlastně utrpěla smrtelnou ránu, díky čemuž jí došly síly a do oné vody prostě klesla. Přinejmenším tu krev ve vodě z titulu alba by to nakonec vysvětlovalo.
Také v současném světě je smutku a zmaru tak moc, že inspirační studnice arizonské thrashové stálice FLOTSAM AND JETSAM, jež si potrpí na ne právě veselá témata, zřejmě nemá šanci vyschnout. A když se vnímavý posluchač zaposlouchá do písní novinky, zjistí, že v roce 2021, s covidovým přízrakem stále v zádech, je to opravdu ultimativní thrashová sbírka.
„Horror, you see the numbers and the world
has reached it's end... the end.
Dying, as the people spread like locusts
on the land... this land“ („Too Many Lives“)
„Blood In The Water“ je jako drtivá rána do zad, kterou vám kdosi vyrazí dech a zároveň důrazně připomene, že rozhodně nejste nesmrtelní. Že vás trápí stovky bolístek, které samy o sobě mnoho neznamenají, ale když se spojí v jeden celek, může být opravdu zle.
Thrash metal jako forma vyjádření má jistě své limity, za něž se mnozí (podobně jako v jiných stylových vodách) nedostanou. Ani noví FLOTSAM AND JETSAM za ně nejdou, ale ve vytýčených hranicích se za využití manipulačního prostoru skutečně do posledního milimetru pohybují s grácii sedmatřicetiletého borce, co má na kontě třináct albových záseků a rozhodně ví, co se v thrashových vodách sluší a patří, případně jak toho dosáhnout. V těžkých a dusivých hymnech tak naplno využívají veškerého potenciálu, který jim byl dán, včetně citu pro určující refrény s melodiemi, co vám ve spojení s nezaměnitelným vokálem Erica A. K. dokonale zamotají hlavu.
Nástup více jak padesátiminutového alba je proto nesmírně silný (titulní skladba a „Burn The Sky“), ale rozhodně to neznamená, že by později mělo dojít na nějaké ředění produkce. Na to tady (a teď) není místo a kapela se až do úplného konce nahrávky zdá být v nejlepší formě od alba „The Cold“. V „A Place To Die“, „The Walls“ a „Cry For The Dead“ vám sevře hrdlo silou medvědí, v „Too Many Lives“ a „Seven Seconds 'til The End Of The World“ způsobí další riffové závratě a třeba v „Grey Dragon“ zase vysekne melodii z kategorie nezapomenutelných. Vskutku, komplexně působivé.
Čerstvá krev je proto, zdá se, cítit nejen ve vodě, ale i v žilách samotných FLOTSAM AND JETSAM. A jak tepe!