Nový Predátor odehrávající se na počátku osmnáctého století? S komančskou dívkou jako hlavní hrdinkou? To má být vtip? K málokterému filmu jsem v poslední době přistupoval s tak velkou mírou nedůvěry jako k tomuhle. Znělo to jako vlhký sen woke culture movementu. Film, který bude na sílu tlačit ženskou indiánskou hrdinku, která nebude ani trochu důvěryhodná. A … spletl jsem se.
Podceňování hlavní hrdinky, což je mladá teenagerka z indiánského kmene, tu samozřejmě hraje hlavní roli, ale neměl jsem pocit, že by na mě film tlačil s jakoukoliv agendou. Naru, jak se hlavní hrdinka jmenuje, se spolu s mužskými členy kmene, kteří jsou přibližně v jejím věku, připravuje na přechodový rituál do dospělosti. V něm by měla ulovit svoji první zvířecí trofej. V tom jí pomáhá její stopovací talent a důvtip. Oproti klukům ji zas diskvalifikuje síla, kterou srovnatelnou nemá.
Shodou okolností v tu chvíli k její domovině míří dvě lodě. Jedna s mimozemským lovcem a druhá s francouzskými dobyvateli. Začátek, který se zaměřuje na život kmene, rituál a vybudování pocitu určité nervozity a nebezpečí, které „visí ve vzduchu“, je parádní. Člověk tak nějak ví, co se musí stát, ale neví, jak se to stane.
Vztahy ve kmeni jsou načrtnuty srozumitelně a těch několik hlavních postav hraje navzdory nízkému věku velmi dobře. Vedle hlavní hrdinky Amber Midthunder tu velmi dobře sekundují dva mladí herci, konkrétně Dakota Beavers a Stormee Kipp. Výběr protagonistů lze jen pochválit a stejně tak budování atmosféry, minimálně v první části filmu.
Postava Predátora se tu chová trochu jinak než v minulých filmech. Po přistání se snaží zjistit, kdo je v okolí největší alfa, a ve své podstatě taktéž trochu podcení mladou dívku. Oproti ostatním filmům s predátorským tématem vás PREDÁTOR: KOŘIST nutí zamyslet se, proč se tento Lovec chová trochu jinak, než ti předchozí. Například trochu víc riskuje. Navíc vypadá jinak, než bychom očekávali. Nevíme proč a film to nijak nevysvětluje. Také má jiné zbraně. Dá se říci, že jeho výbava tak trochu koresponduje s tím, že se děj odehrává několik staletí dříve, než byl první film z roku 1987.
PREY se svým způsobem vrací ke klasice. Nerozvíjí teorie světa Predátorů, neřeší jejich hierarchii ani nepoodhaluje víc z jejich lovecké vášně. Pokládá v tomto ohledu otázky, které nezodpovídá, a to je dle mého dobře. Stejně tak si skvělým způsobem hraje s diváky, kteří jsou fanoušky série. Ať už to jsou určité narážky v titulkových scénách, které se dají vyložit jako něco, co kompletně obrátí konec filmu, tak samozřejmě pomrknutí po klasických scénách z jedničky. Většinou ale jde o drobnosti, které PREY nezneužívá. Například je tu scéna, která velmi nahrává tomu, aby se zrekapituloval princip z jedničky, kdy Predátor nevidí svého protivníka ve chvíli, kdy se pomaže bahnem. Film vám tu úvahu nabídne k přemýšlení, ale kdyby ji dotáhnul do konce, bylo by to poněkud laciné. Takových šibalských pomrknutí je tu více a to bez toho, aby byla prvoplánově zneužívána. To oceňuji.
Co ocenit ovšem nemohu, jsou CGI triky. U nich je velmi vidět, že rozpočet zdaleka nepracoval se stejným budgetem, jaký je určen pro nejvyšší kino produkci. Zvířata, která se ve filmu objevují a bojují, jsou povětšinou CGI a je to bohužel vidět. Díky tomu nepůsobí tak nebezpečně. Podobný povzdech lze učinit u hudby, která je poněkud nevýrazná. Snaha přiblížit nervozitu a současně ji promíchat s indiánskými tématy by šla udělat mnohem více nápaditě.
Po poněkud slabších filmech s vetřelci a dvanáct let starém pokusu Predátoři tu máme zajímavý experiment, který je zajímavým oživením série, byť doplácí na omezený rozpočet. Příroda není zdaleka tak epická, jak zřejmě autoři zamýšleli, a stejně tak ani hudba. I když se vám ji film snaží prodat, je výsledek poněkud laciný. Chybělo ale málo. Film táhnou herci a atmosféra budovaná v první části. Francouzští dobyvatelé tu jsou jen do počtu. Nicméně, klidně bych v tom pokračoval. Co třeba Predátor v Samurajském Japonsku?
