Trochu pozapomenutý fantasy-steampunkový seriál jsem objevil náhodou. Důvodů proč si ho pustit bylo hned několik. Za prvé: velká část exteriérů se nalézá v České republice a je to vidět. Sychrov, Frýdlant i Adršpach. Pod silnou vrstvou digitálních efektů naleznete Karlův Most a několik ikonických záběrů na Prahu. To všechno tam je. Za druhé: seriál dokázal obsadit herce, jakými jsou Orlando Bloom nebo Cara Delevingne. Za třetí: noirová atmosféra ve steampunkových kulisách není ničím, čím by byly VOD platformy úplně přehlceny. Navíc některé vizuály budily dojem, že nepůjde úplně o dětské fantasy, a to díky násilným výjevům a například i „mezidruhovým“ sexuálně explicitním scénám.
Zdrojů, kterými se Carnival Row napájí, je opravdu mnoho. Jedním z nich je příběh Jacka Rozparovače, který vás napadne hned u první epizody. Dalším takovým je atmosféra viktoriánského Londýna, který byl přehlcen různými skupinami lidí, kteří tu hledali své štěstí. Tím Londýnem je tu ale Praha, kterou autoři pojmenovali město Burgue. Velmi výraznou agendou, kterou si tvůrci berou za svou, je i reflexe současné reality, kterou nechávají promítat do smyšleného světa a snaží se tím ukazovat absurditu některých situací. Občas si vzpomenete na „Nikdykde“ od Neila Gaimana.
Pojďme si ale nejdříve říci něco o prostředí, do kterého jsme hozeni. Válka s mocenským sdružením, kterému se v Carnival Row říká „Pakt“, způsobuje uprchlickou vlnu. Uprchlíci jsou povětšinou nelidé. Víly, satyrové a další kreatury, u kterých je na první pohled jasné, že jsou jiní. Zaplavují město Burgue, ve kterém se příběh odehrává, a to způsobuje napětí. A to jak na vrchních politických patrech, tak v té nejzapomenutější špinavé uličce města.
V tomto prostředí začíná příběh detektiva Rycrofta Philostrata, který vyšetřuje sérii zvláštních násilných vražd nelidských obyvatel města. Jeho figura je poněkud archetypální. Detektiv s rebelskou současností a nevyjasněnou minulostí. V rámci případů začíná rozplétat příběh z dávné minulosti, který se ho bezprostředně týká. Ano, nezní to jako něco, co by bylo originální, ale v rámci rozpolceného světa, který seriál buduje, to funguje.
Detektivní odér často narušují vedlejší příběhy, které mají ale zajímavou dynamiku i vyústění. Jeden z nich „Nelidi“ často dělají podřadnou práci a situace připomíná amerických jih po zrušení otroctví. Situace, kdy se bohatý satyr přistěhuje do čtvrti pro nejvyšší třídu, tak způsobí více, než je jen pozdvihnuté obočí. Obecně, narážek na vnímání rasismu je tu požehnaně. Carnival Row s nimi pracuje poměrně přímočaře a o to víc úderněji. Jeho svět sám přiznává, že se před nedávnem smířil s „klasickým rasismem“, a už tu má zcela novou výzvu.
Za mě podařená odpočinková záležitost, která (až na CGI efekty) nepůsobí lacině a odfláknutě v případě masek a špinavého designu světa. Zaujme noirovým příběhem, který má sice pozvolnější tempo v úvodu, ale slibnou koncovku. Navíc autorská záležitost, která se nesnaží převést do seriálu knižní lore. Z budovaného světa jsme zatím neviděli moc, ale jeho pozadí mě stále zajímá, tak doufám, že si to Carnival Row v příští sérii nezkazí.
