Galský kohout opět kokrhá a tentokráte to bude v industriálně-gotickém a místy až tanečním rytmu. Formace s prapodivným názvem LUCKY STRIKER 201 (reklama na cigára to snad nebude) se uchází o místo pod sluncem se svojí aktuální demonahrávkou „Night Room“, jenž je zároveň jejich druhou nahrávkou. Kapela se v současnosti nachází ve stádiu hledání odpovídajícího vydavatele, což mi přijde vzhledem k jejich původu jako těžce uvěřitelný fakt. Uvěřitelný obzvláště v kontrastu s kvalitou a vyspělostí této nahrávky. Už jsme si zvykli na skutečnost, že zvuková kvalita domácích demonahrávek místy výrazně pokulhává za kvalitou nahrávek pocházejících z „vyspělejší“ části světa. Po poslechu „Night Room“ jsem však musel dosti výrazným způsobem přehodnotit svůj pohled na nejednu tuzemskou demonahrávku a to i přes nesporně objektivní fakt v podobě pro našince vysoké pořizovací ceny za odpovídající studio a zvuk. Kvalita ozvučení „Night Room“ je na demonahrávku totiž výtečná. Kapela zvolila poměrně jednoduchou taktiku – elektronické nástroje (samply, klávesy a pod.) byly nahrány do PC a zbytek dohrán a smíchám v klasickém studiu.
Hudebně lze LUCKY STRIKER zařadit někam do oblasti kapel fůzujících elektroniku s metalem, přičemž muzika do sebe absorbuje ještě další vlivy v podobě gotiky anebo tanečních rytmů. Všem nástrojům vévodí hlavně tvrdě rifující kytara doprovázená množstvím elektronických kudrlinek s povětšinou konstantním rytmem bicích bez výraznějších změn v tempu jednotlivých skladeb. Tato hudba vás určitě nepřinutí vytřepat si palici anebo rozebírat do detailu každý rif, každopádně je však schopna posluchačovu mysl příjemně naladit a odpoutat od každodenních starostí. Myšleno samozřejmě v tom nejlepším slova smyslu. Kapely podobného vyznění jsou dnes docela v kurzu a jak už to chodí, trpí i tato scéna značnou nadprodukcí. Když před léty Trent Reznor a jeho NINE INCH NAILS přišli s něčím novým, celá plejáda plagiátorů na sebe nenechala dlouho čekat. Zdroj inspirace NIN v sobě nezapřou ani LUCKY STRIKER 201, ale vinit je z plagiátorství a snahy svoji muziku co nejlépe prodat, bych si určitě nedovolil. Na to mi přijde jejich tvorba až moc uvěřitelná a upřímná.
Barva Caedesova hlasu místy výrazně připomíná jistého Andrewa Eldtricha z legendárních SISTERS OF MERCY. Jeho rejstřík krom několika procítěných a zpěvných poloh nabízí i překvapující prvek v podobě nefalšovaného growlingu.
Máte-li chuť poznávat kvalitní, ale přesto neznámé spolky, tak není důvod váhat a nenapsat si kapele o zaslání tohoto CD. Vězte, že v tomto žánru moc kvalitnějších věcí ke slyšení zase není!
