Pozváním legendárních IRON MAIDEN do České republiky dosáhla pořádající agentura Velryba vrcholného managerského kousku. Prakticky bez většího propagačního snažení v krátké době dokázala vyprodat do posledního místečka zlínský zimní stadion. Stačilo k tomu velmi málo. Jen oznámit na veřejnost kdy a kde se utkají zbožňovaní hudebníci s nadrženým fanouškovským davem. Pro domácí nebylo místo konání příliš atraktivní, a to především z hlediska dopravního, zato sousední slovenští rockeři s radostí hojně využili nabídnutou příležitost. Chvályhodné bylo též zjištění, že pořadatelé nehodlali zvyšovat svůj výtěžek přeplněním haly a znechutit tak všem očekávaný zážitek.
Na vteřinu přesně ve 21.00 hodin se splnil sen mnoha mladších, ale i letitých příznivců a obdivovatelů Železné panny. Plátna doposud zakrývající připravené kulisy byla stržena a před našimi zraky se zjevila železná lávka pokrytá předpokládanými různorodými náměty dvorního malíře Dereka Riggse na téma Eddie.
Od začátku nehodlala kapela fanoušky šetřit, a tak se začalo pěkně zostra - THE NUMBER OF THE BEAST. Ohromná blikající trojice šestek za zády aktérů při každém vyslovení tohoto čísla prosvítila halu, jako by ji zasáhl kulový blesk. Magické. Pěvec Bruce Dickinson zdvořile přivítal všechny přítomné z Čech i Slovenska a plně si vychutnal první ohromný aplaus. Během celého koncertu předváděl téměř padesátiletý Bruce svou fantastickou fyzičku neustálým poskakováním, lezením, cvičením a dalšími variacemi. Největším výkonem byl jeho nebojácný šplh na železnou konstrukci, kde přidržován pouze jednou rukou burcoval vyděšené obecenstvo. Do toho všeho ještě stačil precizně ovládat svůj hrdelní poklad. Nebál se ani přesily, a pohlcen atmosférou vyzval mezi skladbami na hlasový souboj celou halu. Nutno sportovně přiznat, že vyhrál. Kytarové komando Janick Gers, Steve Harris, Dave Murray a Adrian Smith zvládalo profesionálně doplňovat Dickinsona. Několikrát se nebáli opřít své strunné nástroje o reprobedny, aby mohli zvědavcům předvést hru svých roztančených prstů. Mrzelo snad jen nepříliš vhodně umístěné bubenické náčiní, jež činilo motor skupiny Nicko McBraina takřka neviditelným. Radost byla pohledět na jednotlivé hráče bavící se svou hrou společně s publikem, i když počáteční zvukové nedostatky bránily plnohodnotnému zážitku.
Když si Bruce vyžádal potemnění celého prostoru na stadionu, bylo všem jasné, co bude následovat. Živé provedení mega hitu „FEAR OF THE DARK“ bralo doslova dech a přes propocené tričko se nejenom u mne dostavilo slastné mrazení. Úvodní kytarová jízda doplněná vokálem odstartovala maidnovské šílenství. Vychválit je potřeba též fantastické publikum, které doplňovalo sborovými chorály jednotlivé mnohokrát naposlouchané songy. Byla představena také jedna nová skladba s připravovaného alba „DANCE OF DEATH“ vycházejícím v měsíci září – „WILDEST DREAMS“. A jaký měla ohlas ? Nečekejme, že po dvaceti letech svého klasického metalového zaměření IRON MAIDEN přehodí výhybku a začnou brázdit neprobádané končiny. Takže ten, kdo čeká porci svého tolik oblíbeného stylu bude myslím spokojen. Dvakrát potěšit zaplněnou halu přišel též sám velký (asi tří metrový) maskot EDDIE. Nejdříve se s korunkou na hlavě nesměle potácel po podiu, při posledních taktech dvouhodinového bloku vystrčil ze zákulisí svůj rozhněvaný obličej a po otevření lebkovny se dočkal oživení zasazením gigantického mozku. Úchvatná podívaná.
V jedné chvíli si též Bruce zazpíval se samotným Ozzym. Nešlo však o legendárního rockového staříka, ale o majitele plzeňské metalové cestovky Ozzy a Potkan, který společně s několika „chuligány“ vnikl ze zákulisí na podium, aby neočekávaně zpestřil probíhající šou (to bylo tuším součástí programu, aby se Ozzy neurazil – pozn. Marigold).
Prakticky v domácí atmosféře při hitových skladbách ubíhal čas nadzvukovým tempem, a tak se IRON MAIDEN naposledy rozloučili se spokojenými fanoušky vynuceným trojitým přídavkem, aby si odškrtli další profesionálně odvedené představení na své koncertní štaci pojmenované „Give Me Ed….Till I´m Dead“.
Předkapelou večera byli MURDERDOLLS. Publiku přijeli chlapíci Wednesday 13, Joey Jordison, Acey Slade, Eric Griffin a Ben Graves představit své album „Beyond The Valley Of Murderdolls“ . Vzhledem k tomu, že jsem do haly dorazil o něco později , vyslechl jsem pouze několik skladeb nesoucích se ve stylu punkových vypalovaček a glam rocku. Spíše než hudbou kapela zaujala svými extravagantními účesy a bubeník Ben Graves zvláštní hrou na bicí (do rytmičáku bušil zvláštním způsobem přes hlavu). Vadou bylo neustálé burcování publika po každé skladbě, což místo jeho nastartování mělo spíše opačný – odpuzující efekt.
Kdo byl přítomen odnesl si nezapomenutelný celoživotní zážitek. Doufám, že IRON MAIDEN nás budou ještě dlouho svou produkcí bavit a přivádět svými skladbami ke zdravému šílenství.
Foto příloha je ilustrační