Tak to je teda něco! Dostalo se ke mně nové album Francouzů ELLIPSIS a naprosto mě přizdilo svou originalitou, která sahá daleko za hranice metalových žánrů a možná za možnosti lidského chápání vůbec. Ale vezmeme to radši pěkně popořádku. ELLIPSIS je, jak už bylo řečeno, francouzská kapela, která existuje od roku 1995 a sama popisuje svůj styl jako „psycho prog doom metal“. Po doomu tam podle mého názoru není ani stopy, ale vlivy asi deseti dalších stylů nám jeho absenci bohatě vynahradí.
Nová deska „Comastory“ je psychopatickým koncepčním albem, které se zabývá nejnemožnějšími stránkami lidské psychiky – jak textově, tak hudebně. Když tuto kapelu poslouchám, mám pocit, že jsem oběť nějakého šíleného psychiatrického pokusu, jehož cílem má být zjištění, kde se u průměrného recenzenta nachází „bod šílenství“. Multiinstrumentalista Emmanuelson a jeho kapela zjevně ví, jak udělat z člověka nic nechápající ovci. Celý koncept zabírá destruktivní plochu téměř sedmdesáti minut a je narvaný podivnými kompozicemi, které vyjíždějí z psycho-ambientu plného futuristických kláves, dráždivé basy a zmatených lidských zkreslených hlasů do podivného funky a následně do tanečního elektro-metalu s jedním z nejoriginálnějších vokálů, jaké lze v metalu nalézt. Navíc je vše protkáno prvky dálného orientu a spojení vokálů s těmito vlivy ve mně evokuje slavný hit „Desert rose“ od popového krále STINGa. Zdá se vám to šílené? Nevěříte? Nezbývá, než přesvědčit se na vlastní uši.
Ta hudba se skutečně těžko popisuje. Kytary jsou v riffech až primitivní, řezavé – něco ve stylu Rammstein, ale jejich použití není tak časté. V sólech se oproti tomu zanořují kdesi do hypotalamu. Mlaskavá funky basa obsluhovaná multiinstrumentální rusovláskou, která hrdě nese přezdívku Fla Eklektica, dohání svou intenzitou k šílenství a navíc je obohacena o zvláštní, krátká sólíčka. Klávesy pracují i se samply a celkovým produktem je hudba plná psychedelických ploch, která v hudbě snad nemá obdoby. Navíc často obsahuje harmonické orientální stupnice. Výsledkem je i ryzí šílenství. Hlavně ale originální a vlastní zvuk.
Na závěr jsem si nechal vokál. Emanuelson jen náznakově a výjimečně směřuje svým hlasem do poloh doomového chrapotu, jeho hlavní devízou je poloha hlasu vysloveně popového vokalisty. Obrovská práce s hlasivkami v neskutečně chytlavých melodických linkách, která směřuje do výšek i do koutů zatím neprobádaných, je navíc kořeněna expresivním francouzským přízvukem, který v kombinaci s orientálními stupnicemi zní vskutku ďábelsky. Emanuelson na sebe nicméně místy upletl přetěžký bič, a tak ne všechny výšky zvládá s bravurou a není v nich příliš jistý. To ovšem není moc slyšet a já jsem mu tento fakt vzhledem k maximální originalitě jeho hlasu a snaze pracovat s jeho různými polohami a barvami schopen snadno odpustit.
Co je výsledkem? Má cenu si to sehnat? Má, nesporně má. Málokdy máte možnost slyšet tak originální kapelu jako právě ELLIPSIS. Jako pomyslnou tečkou za několika sekundami váhání budiž fakt, že si tuto kapelu vybrali OPETH a MADDER MORTEM jako své speciální francouzské hosty na společném turné.
