Je to už pět let co nás naposledy navštívil mohutný STISK orkánu. Po třech poměrně úspěšných deskách se nad ním nadlouho zavřela potemnělá obloha kovového nebe a hvězdné duo Waldemar Sorychta a Dave Lombardo nasměrovalo své paprsky na jiné projekty. Ten první jimi zahříval rozklepané nováčky i ostřílené borce při produkování alb, druhý bušil do škopků od FANTOMAS po TESTAMENT či aktuálně opět SLAYER a nic nenasvědčovalo společnému návratu v barvách INC. Navíc když na veřejnost prosákly zaručené informace o chystaném reunionu zasloužilých drtičů DESPAIR, u kterého by Sorychta samozřejmě nemohl chybět. Waldemar však v mezidobí rozhodně nelenil, proto stačilo dát dávnému parťákovi pouhé avízo o dozrání nového materiálu, za mikrofon znovu povolat křiklouna a „bijce“ s punkovou vizáží i názory Guse Chamberse (pamětníci jistě zavzpomínají na jeho památnou bitku s „fanouškem“, který po něm z davu hodil kelímek tuším při pražském předskakování MOTÖRHEAD?) a již jen jako trio opět vyrazit s těžkou tonáží vstříc boji o přízeň. Ruku na srdce, kdo z vás to ještě očekával?

Nový kotouček je až po okraj napěchován vším co v minulosti dělalo GRIPákům čest, ale to ani zdaleka není všechno. Mistr Sorychta je totiž hlava otevřená a moc dobře ví, co potřebuje kvalitní nahrávka s rokem vzniku 2004. O výtečném zvuku nemá smysl polemizovat, ten je u takového profesionála samozřejmostí, mluvme tedy pouze o čerstvých nápadech. Hned na úvod „Curse (Of The Cloth)“ je vytažena nejsilnější zbraň alba a tou jsou bezesporu skvělé flamenco pasáže akustických kytar. Vesměs operují v klidnějších slokách, ale nic není striktně dáno. Tady se zatím pouze nesměle mihnou, neboť z houpavého riffu přichází typická thrashová „jízda“ a o ní musí všichni zúčastnění páni NĚCO vědět. Dvojka „The Answer“ dýchá tou nejgripovatější gripovštinou, tedy střední tempo, trocha kláves se šrumcem samplu a z melodických slok tlačí mašinu vpřed křičený refrén. V podobném duchu pokračuje i třetí „The Prophecy“, jen sloky pěkně zařezávají s refrénem a nejmelodičtější pasáž zpívá Gus pěkně vysoko při Lombardově neustálém trestání milovaných kotlů. Radost poslouchat. Skandovaná „Endowment Of Apathy“ dupne na rychlostí pedál, má potřebný drive i nosný motiv, takže pod jazykem zanechává jen příjemnou chuť. A flamenco je zpět! Tentokráte dostane mnohem větší prostor nejen v úvodu „Enemy Mind“, ale po celou skladbou se proplétá, bytní a znovu mizí. Vlastně až před refrénem vystřídá akustiku elektrická kytara a přes výtečný refrén nenuceně vrátí zpátky španělský folklór. Hit číslo 1 a Waldemarovo absolutorium! Orientálně nám zkraje mlží „Skin Trade“, je to však pouze maskovací zbarvení, samotná píseň je totiž výplachová skluzavka, kdy vás voda v nejvyšších obrátkách smýká z jednoho okraje tobogánu na druhý, aby na konci práskla vaším mokrým a potlučeným tělem do stojaté vody bazénu. Hostující APOCALYPTIC Eicca Toppinen svým cellem rozpálí tutovku „(Built To) Resist“. Hýčká sloky, byť pod povrchem nervně škube bas a táhlý refrén pak bezezbytku prodá svým naléhavým hlasem pouliční kazatel Chambers. Hit číslo 2! „The Gift“ využívá již zažitý vzorec s klidnou slokou a rytmizujícím refrénem a stále to není pasé, názorná ukázka toho, že dostatečně chytlavý motiv utáhne vše. Další cello (i když si nejsem jistý, zda opět živé) v „Privilege“ a s ním také letící kopáky šicího stroje Singer a silná vrstva kláves. Mazec! Poslední pomazlení Lombardových kotlů v „Blood Of Saints“ a na závěr šeptaná mrazivka „Man With No Insides“, jejíž stopáž odkapává stejně pomalu jako dopadá voda z proděravěné misky na vyholené kolečko na hlavě mučeného zajatce...

Výsledek? Zase jedna kapela jejíž hudební setkání po letech mělo smysl. Je-li vám to málo, nic nezmůžu.