Dan Bárta & ILLUSTRATOSPHERE - Entropicture

Dan Bárta & ILLUSTRATOSPHERE - Entropicture

Dan Bárta & ILLUSTRATOSPHERE - Entropicture

Dan Bárta & ILLUSTRATOSPHERE - Entropicture

Hravé hudební dítko a nenapravitelný poutník snovými světy se vrací i se svými společníky, kteří jeho vizím dávají hudební tvar. Dan Bárta zraje způsobem, jaký je pro českou hudební scénu velice neobvyklý... od uřvaných rockových počátků u legendární slečny ALICE, přes hvězdné muzikálové období až po... Kdo by čekal, že třetím krokem budou nablýskané popové kotoučky, kterými si hvězdička vydláždí cestu do pofidérního hudebního nebe, ten nechť si nechá zajít chuť. Bárta jako jeden z mála zamával přelétavému hvězdnému prachu a dal přednost hudbě. Myslím skutečné hudbě. Ne hudbě jako prodejnímu artiklu, ale hudbě jako prostředku sebevyjádření.

Ale nejen to. Bártova hudební sebeexprese byla pro českou hudební kotlinku natolik průlomová, že ji navzdory zjevné nehitovosti materiálu na kotoučku „Illustratosphere“ naučila milovat. A tak vedle mainstreamové plantáže vyrostla nádherná zahrádka, plná exotických květin, vzrušujících barev a podmanivých vůní, na které si náš pan zahradník začal pěstovat ty svoje snové měsíční květinky. „Entropicture“ je druhým sběrem vůní, odlesků a pomíjivých nálad, které Bárta a jeho společníci dokáží fixovat do tónů, akordů a harmonií jako málokdo jiný...

Dan BártaJaké je tedy „Entropicture“? Po četných posleších jsem došel k závěru, že poněkud zařaditelnější než předchůdce, který ve své jinakosti plul nad všemi myslitelnými škatulkami. To jeho následovník se ke svému naturelu přizná už v úvodní jazzové anekdůtce „Intropicture“:

What´s that mean
nothing´s lost and nothing´s found
it´s not my own
when I sing
I don´t care who wrote it down
it´s come and gone

Nejde už zde toliko o jinakost, jako spíše o svobodu asociací a inspirace, o to, že hudba, která chce vyprávět příběhy, nemusí být nutně ve všech ohledech svojská a originální. Jakoby se skutečně taková píseň dala utrhnout jako jablko ze stromu, které tam roste už odedávna. Na „Entropicture“ odhalí posluchač nespočet hudebních postupů, které tu vyrůstají z jazzového „hraní si“, tu zase z příjemně krevnaté funky rytmiky a když večerem zavoní latinsko-americké echo, proč ho koneckonců nepoužít? Stejně jako na předchozí desce bere Bártův ensemble skladby ne jako umělé konstrukce, ale jako příběhy, které jejichž nit je nutno odvíjet. Refrény na desce jsou a jsou skutečně nádherné („Za poryvů“, „Etnika Et Nikola“ a další), ale ten pravý posluchačský požitek spočívá v plynutí vpřed, nikoli v návratech k již slyšenému. Nádhernou ukázkou jsou třeba písně „Živý“ a „Stmívání“, ve kterých se před Vámi odvíjí příběh hudbou i textem a nechybí dokonce ani závěrečná pointa.

Dan BártaZdá se takřka nemožné vykreslit slovy hudbu ILLUSTRATOSPHERE na čisté plátno recenze, neboť jejím naturelem je unikání slovu. Jediná slova, který ji vystihují, jsou ta Bártova, která písně provázejí. Staví na hlavu tezi, že český jazyk není k jazzovým odnoží vhodný. A jen proto, že Bárta pochopil, že nejde o to vyprávět příběhy slovy, ale jejich zvukem. Neuvěřitelně poetické básně těží z dětinské hravosti, s jakou slova poskládána do nádherně znějících ornamentů. Hudebně je to stejný příběh, stejný princip. Nejde toliko o formální dokonalost, ale o vyznění. A to je samozřejmě díky personálnímu osazení bandu fantastické! Nic vám není stavěno za každou cenu na odiv, všechny schopnosti jsou zcela ve službách exprese hudebních příběhů – tenké zvukové nitky, které dohromady tvoří pavučiny, v nichž prostě uvíznou všechny potřebné emoce... A jako ozdoba nad tím vším... hlas Dana Bárty. Kde je jeho rockerská uvřískanost! Přesto na energii a sílu neztratil, jen jí dokázal zkrotit ve jménu barvy a náladotvornosti. Základní polohou je spíše intimnější a vyšší frázování, ale Bártovy rejstříky jsou kapitolou samou pro sebe a jsou to právě ony, které přidávají do už tak barevné kompozice „Entropicture“ ještě více ohně...

Oproti „Illustratosphere“, která jakoby přišla z jiného vesmíru je „Entropicture“ přeci jen uchopitelnější deskou. Hodně je na ní znát Bártovo působení u J.A.R. (nejen díky hostování Klempy v posmutnělých „Táborech šestek“), je jaksi hravější, světlejší (stačí se podívat na obal) a snad přeci jen o chlup písničkovější. A ačkoli se mi předchozí materiál pozdává o vážčí křídlo více, nemohu než doporučit tuto desku vaší pozornosti. 

 24

Marigold

Verdikt

Tak trochu hudba z jiného světa. Možná jen ze snu, ale člověk nikdy neví, který mikrokosmos zrovna Dan Bárta obývá. Říkejme tomu třeba snový jazz, ale to je škatulka, které není tomuto dílku vůbec zapotřebí. Je plné překrásných příběhů s vůní krajin za oponami spánku. Malebné. Útulné. O chloupek slabší než první CD ILLUSTRATOSPHERE, ale přesto stále nadpozemské.

Hodnocení

Autor
9 / 10
Redakce
7,3 / 10
Čtenáři
9,1 / 10

Další informace

Stopáž: 60:27

Produkce: Filip Jelínek
Studio: Smečky

www.illustratosphere.cz

Sestava

Skladby

  1. Intropicture
  2. Innerview
  3. Etnika Et Nikola
  4. Nic nového pod pihou (©liché hemispheramor)
  5. Za poryvů
  6. Živý
  7. Dua
  8. Městem
  9. Tábory šestek
  10. Planetám
  11. Pilátův sen
  12. Stmívání

Diskografie

Entropicture (2003)
Illustratosphere (2000)

Jiné pohledy

Immortal
6,5 / 10

Dan Bárta dospěl do fáze téměř snového interpreta. Dokázal přimět masy zaposlouchat se do svého netradičního popu a skloubit tak komerční úspěch s hudební tvořivostí, za což si odnáší mnohá ocenění z řad odborných i takřka lidových. Bodejť by také ne, když má za zády tandem jednoho z nejlepších jazzových seskupení našich luhů a hájů. Právě trio Robert Balzar, Stanislav Mácha a Jiří Slavíček zaručuje alespoň letmé propletence jazzových nitek na albu, které klade důraz především na melodickou skladbu, než na improvizaci. A tak se pozornost posluchačova v jádrovém vrtu od R&B, soulu až po funk může zaměřit především na linku hutné Balzarovy basy, Máchovu uklidněnou klavírní hru, oživující hlasový sbor a samozřejmě Danův zpěv, kterému to sluší ve všech polohách, převážně však, marná sláva, ve funkovém stylu. Pro širokou veřejnost abnormální porce dobré hudby. Pro jazzové dychtivce spíše odkaz na trio vynikajícího kontrabasisty Roberta Balzara a jejich „Alone“ z roku 2000, ve kterém ponořeni pochopíte, jak dokáže komerčnější úspěch „Entropicture“ svázat ruce skutečnému hudebnímu umění. ... [11. dubna 2004]

 

Thorn
8 / 10

Easy jazzík, easy listening, veľmi príjemné, skvelé texty... sympatický album, ktorý síce ničím neohromuje -- ale sa o to ani za každú cenu nesnaží.
A song "Živý" je, včetne klipu, úžasný. ... [2. dubna 2004]