Paradox umírajícího života. Zápěstí sevřená nerozlomitelnými ocelovými pouty, sražený na kolenou, tváří v tvář nataženému revolveru. Smrt je cítit na jazyku a přesto v sobě člověk s tušenou beznadějí nalézá nepředstavitelné množství vnitřní síly a energie, která jím zmítá jako rozbouřený oceán nemotornou bárkou. S nadouvajícím se hrudníkem, ustupujícím drtivému náporu té osvěžující síly se nepoddá, vždyť záchrana (možná) musí být na dosah. A on musí vykonat ještě tolik velkých věcí. Jen nebýt těch nenáviděných pout a přízraku smrti, stále blíž k němu natahujícímu své hnusné pařáty … . Další temnota, další temné myšlenky, další temná sága. Jen těžko se asi lze dohadovat o inspiraci, kterou se nechávali vést američtí powermetalisté ICED EARTH při zrodu alba „Something Wicked This Way Comes“, ale docela určitě to nebylo nic veselého. Vždyť si vezměte jen názvy skladeb jako „Melancholy (Holy Martyr)“, „Stand Alone“ či trilogie „Something Wicked“. Ale i ve smutku bývá krása, což ostatně platí především pro hudbu jako takovou, a právě takové krásy je plné i tohle album. Krásy temné, ostré, svíravé a inspirující, krásy, kterou bych mohl bez nadsázky označit za jednu z nejsvůdnějších kombinací, které tohle slzavé údolí vůbec zná.
Je sice třeba poznamenat, že ze strany ICED EARTH není taková nálada ničím překvapujícím, zvláště když si své místo za mikrofonem již podruhé obhájil dozajista výjimečný vokalista Matthew Barlow (a zároveň tak dokázal, že je opravdu tím jediným a jedinečným vokálem pro ICED EARTH), nicméně je však rovněž nutno podotknout, že existuje jen málo podobně orientovaných skupin, kterým taková málem až melancholická krása prorůstá celou nahrávkou skrznaskrz jako její samozřejmá a přirozená součást. Emoce do vás totiž vstupují okamžitě s prvním hrábnutím strun a setrvávají pak ještě dlouho potom, co album dozní, nemluvě o jakémsi vnitřním napětí, jež ve vás zůstane číhat ještě o notný kus déle. Pravda, ve srovnání s předešlým albem „The Dark Saga“ /1996/ přibylo na úkor svíravosti něco málo svižnějších rytmů a drásavějších kytar, ale duch novodobých ICED EARTH (počítáno pochopitelně od „Burnt Offerings“ /1995/) nezmizel ani náhodou. Znovu se proto jedná o velice silný zážitek, srovnatelný kupříkladu s ničím nerušenou četbou nějakého dobře sepsaného hororu, kdy vám také fantazie musí nadskakovat radostí nad nevázaností a nekonečnou volností. Na pálivé vlně nabroušené pověstné Schafferovy kytarové riffohry, která ze sebe chrlí jeden monstrózní motiv za druhým (výborná je i dočista osamocená instrumentálka „1776“), se sváží jedna za druhou Barlowovy hlasové nálady, aby se mohly setkat v refrénu a vybuchnout v ohňostroj kvílivých nálad a smutků, který jakoby byl původně skutečně vypuštěn ze samotného lůna něčeho velmi zlého a bezbožného. K nejzářivějším místům téhle prokleté sbírky patří bezpochyby zadumané procházky potemnělým šílenstvím „Burning Times“ a „Melancholy (Holy Martyr)“, vedené jakousi demonstrací pomalu chápané vlastní síly, epičtější kousky „Consequences“ a „Blessed Are You“, ozdobené výrazně lechtivými melodickými okamžiky, dusivá závěrečná perla „The Coming Curse“, těžící z přímo servírované mystické naléhavosti, a nesmím zapomenout ani na uplakanou (v rámci možností) vzpomínku „Watching Over My“, kde je Barlow tak rozechvělý, až byste mu hrozně moc chtěli půjčit kapesník. Nemalou mírou k navozené atmosféře přispívají i hostující pěnice Tracy M. LaBarbera či flétnistka Susan McQuinn, jež usměrňuje ústřední motiv již zmíněné instrumentální skladby „1776“ až kamsi do středověce duchovní polohy, která mimochodem kapele také moc sluší.
Snad proto se nemůžu zbavit velmi neodbytného dojmu, že ve chvíli, kdy se zrodila deska „Something Wicked This Way Comes“, bylo již americké sdružení ICED EARTH definitivním a obrovským pojmem na poli světového power metalu, jemuž podobný abyste pohledali, a právě tímhle počinem svou pozici stvrdilo takříkajíc vlastní krví. V jistém smyslu to může doložit i trefně dokreslující a zpracovaný obal s nádechem komiksu, v širém metalovém světě dozajista také bezmála jedinečný. Jakoby totiž i on chtěl upozornit, ano, TOHLE je album TĚCH ICED EARTH, stejně nepřehlédnutelných jako jsem já sám. Ale vždyť my víme, my to smrtelně vážně víme, že ano.
