Večer na jehož prožití jsem se těšil jako malé dítko. Představiti se na této komatické párty měla pražská, pro mé uši zatím neznámá, emmo-grindová bandička KOMBUCHA, noci kralovali plzeňští rytmičtí mágové z MADE BY THE FIRE a jako přídavek tu byla emocionální smršť od zmrtvýchvstalých chodovských GOODFOUL.
Klub InSpiral je orientován spíše na taneční scénu a jen výjimečně se zde konají akce z jiného těsta, ale když už se taková výjimka naskytne, stojí vždy za to. Po dlouhé době jsem vyrazil na koncert bez obrázkovače spoléhajíc na kolegy vlastnící digitál. A hle zákony schválnosti zapracovaly a nedorazil žádný z nich - aneb co si člověk neudělá sám…
Jako první se na místě k hraní určenému zjevila mladičká formace KOMBUCHA a já umíral zvědavostí, jak se do grindu dá vpašovat emmo. Pravdou jest, že emmíčko se u KOMBUCHY ztrácelo v silných něžně-grindových vlnách. Skupině dominovalo pěvecké duo Yarrdesh - Davča, přičemž bylo už od pohledu zřejmé, který z nich tu zastupuje grind a který emmo. Zajímavé bylo pozorovat hlavně druhého, jehož pódiová prezentace byla hodně sebedestruktivní. Z útrob se mu linul řev, ať měl mikrofon u úst či kdekoliv jinde. Osobně bych místy uvítal třeba i čistější „emmo“ zpěv, rozhodně by to dodalo setu další rozměr. KOMBUCHA ten den představila poprvé nového baskytaristu Pepu, který sice několikrát působil mírně dezorientovaně, ale v rámci možností a věku podal vynikající výkon. Na nacvičení celého programu měl prý pouhých 14 dnů a poslední skladbu dřel ještě odpoledne před koncertem. Set plný mladé sypací energie a nespoutaného projevu jak pěveckého, tak u posledního přídavku i kytarového. Moc se těším, jakým směrem se tato smečka bude vyvíjeti.
Po Kombuše se na podium již začala stěhovat vlajková loď tohoto večera, plzeňští plamenozrozenci z MADE BY THE FIRE. Meshu-metal-fire-core, jemuž vévodí hybrid rozzuřeného býka s nozdrami plnými kovu a nejmrštnější chobotnice za bicí soupravou Ondra, charakteristický zvuk very-dirty-praskajícího Honzíkova basu a ostře šlehající jazyk Alanisovi kytary. Tak nějak jsem se v tu chvíli smířil s tím, že koncert přežiji bez zběsilého pobíhání po klubu a lovení těch nejlepších snímků, takže jsem se prodral do předních řad. Po druhé pecce jsem přestával vnímat svět a vychutnával jednu velkou rytmickou extázi. V setu jsem zaregistroval absenci starších skladeb, které obsahují alespoň nějaké pěvecké vložky, ale na škodu to nebylo. Navíc Ondrův řev od bicích jsem vnímal docela dobře, ačkoliv nikterak mikrofonem zesílen nebyl. V playlistu samozřejmě nechyběly oblíbené dachlovité skladby „Kawasaki“ a „Yamahe“, závěr patřil energickému vypalovači „Dotknout se dna“. U konce jsem byl svědkem jevu na podobných akcích opravdu nevídaného. Na skupinu z publika zaútočilo několik aktivistů opravdu s nevídaným arzenálem zbraní s jasným úmyslem ukamenovat MBTF spodním prádlem (nejen dámským) neskutečných rozměrů a barev.
Následovala část věnovaná propagaci hnutí Black Passengerz (www.bpa.wz.cz), jež po dalším zdražení jízdného pro Plzeň povstalo z netečnosti k attackům. Vyhlášena byla soutěž o stylové černé tričko s logem černých pasažérů, žel bohu jsem byl příliš pomalý a nevyhrál tento skvost vhodný hlavně k jízdě hromadnou městskou dopravou.
Ačkoliv má páteř po setu MBTF, který mě značně vysílil, protestovala, přišoural jsem se k podiu a očekával GOODFOUL, které jsem naposledy slyšel před více jak rokem a půl na jednom z jejich zatím posledních vystoupení v Divadle pod Lampou. Od těch dob nezůstal v GOODFOUL kámen na kameni. Z původní pětice včetně Dj, byla náhle trojice bez druhé kytary. Trochu jsem se obával, jestli tím skupina výrazně neztratí. Od první skladby nazvané „Ledový květ“ mě ale zas pohltil svět rytmu a melodie a nemilosrdně se mi natlačil do těla. Vynikající emmo kytárka, úderná a nakažlivá rytmika sem tam podpořená elektronickými podklady. Když zazněla „Some Faces Behind The Wall“, již jsem byl plně v moci GOODFOUL v první klátící se řadě u podia a ani sem tam za ouško tahající zpěv mě příliš nevadil. Tvrdší plačtivě vyřvané pasáže střídaly jemnější recitace, zařazena byla i tradiční cover verze od DEPECHE MODE.
Závěrem bych chtěl pochválit zvuk. Trochu jsem se po této stránce InSpiralu obával, neboť u dřívějších akcí zvuk příliš dobrý nebyl, ale tentokráte se mistr zvukař vyznamenal, stejně tak jako skupiny ten večer hrající. Moc pěkně strávený sklonek sobotního dne.
