Ať hledám, jak hledám, stále nemohu nalézt kombinaci amerického deathmetalu se švédským stylem, ani ono unikátní sólování, jež avizuje infosheet Morbid. Já osobně slyším, že tahle parta z Marylandu se upsala staroškolské brutalitě kombinované s rádoby strašidelnými texty, plnými tradiční, povrchní a naprosto vyčpělé pseudosatanistické symboliky. „666 Stab Wounds“, „Serving The Priest“, „Annihilation of The Living“, „Human Killing Machine“, „A Thousend Corpses“ ...

No tedy nevím, ale koncept téhle kapely mi nějak mazlavě proklouzává mezi prsty... Pět zavile se tvářících chlapíků z Marylandu tvoří skladby, jež ze všeho nejvíce připomínají nepříliš invenční staroškolský deathmetal s občasnými pokusy o jakousi HC houpačku. Kdyby jim to alespoň šlapalo... Ale ať už posloucháte desku pozorněji, nebo nikoli, z repráků stále dokola leze masa zvuku, jejíž parametry vzbuzují jasné myšlenky: tohle už bylo v předchozí skladbě... a zase. A proč třeba nezkusí nějakou změnu, tenhle riff je tak průhledný, že by se za něj styděly i průměrné kapely počátku devadesátých let. Ó jé, jak se má jen člověk vyrovnat se ctí s něčím, co je tak třeskutě jednotvárné a neoriginální... Mám prostě pocit, že baltimorská pětice měla spíše počkat ještě chvíli ve zkušebně. Śpatný oficiální start není pro kapelu nikdy dobrý. Ale co já vím, třeba jejich dvě dema byla lepší a deska se jen prostě nepovedla, kdo ví... i to se stává. V každém případě na slova recenzenta Andrewa Parrishe z Morbid Souls Music v americkém Ohiu, že „Dark Disciple understands what makes head bang and fists punch the air. They know what starts the pit.“ (10/10), musím nutně kontrovat: No, they don´t.