Než se začnu rozepisovat o samotné hudbě, rád bych upřesnil proč jsem si zbrusu nový kotouček urval na recenzi právě já, který se v minulosti netajil svým odporem k tvorbě RHAPSODY. Nejsem v žádném případě fanouškem této kapely, což mě bohužel v minulosti nezachránilo od poslechu několika předchozích alb. Přesto mi duší hlodá otázka co kdyby…? Ale není to jen zvědavost, co přitáhlo moji pozornost. Je to i snaha dát druhou šanci něčemu, co bytostně nemám rád a také pokušení napsat recenzi bez přípravy z čisté vody a s minimem informací, jelikož dění kolem RHAPSODY v zásadě nesleduji. Považujte mě tedy spíš než za krutého recenzenta ničitele bořitele za průvodce stejně tak nezúčastněného, jako jste vy sami.
Takže jdeme na to… Začneme hezky od povrchu, kde trůní nezbytné „vobrázky“. Tvář na přebalu titulu je známá. Hodně známá. Známější než RHAPSODY. Je tedy nasnadě myšlenka, že si italští bardi vybrali Sira Christopera Lee jakožto prodejní artikl? A nebo to bylo proto, že se mu chtěli odvděčit za těch několik siláckých hlášek, kterými uvádí posluchače do děje? Těžko říct. Přesto se však jeho hlas do tohoto konceptu docela hodí. Na obal již nikoli. Tam se měli podle mne RHAPSODY držet svého kopyta. Vložíme-li CD do přehrávače, zjistíme, že čítá všeho všudy pět skladeb doplněné podivnými kouzelnými vzorci jako je „Short Version“, „Remix“ apod., což ukazuje na jasně singlový charakter kotoučku. Je již vyzkoušeným zvykem RHPASODY vydávat půl hodinové singly, tudíž to dnes určitě nikoho nepřekvapí. Stejně tak jako úvodní vypalovák „Unholy Warcry“, jehož kadenci lze jednoznačně charakterizovat zhruba přesně takto „t t t t t t t t t t t t t t t t t t t t t t t t t“. Všimněte si ale těch monumentálních sborových zpěvů! Některé z nich dokonce ani nezpívá Fabio a to je pro oživení skladby jen a jen dobře. „Thunder`s Mighty Roar“ zní zezačátku jako cover verze NIGHTWISH, ten pocit ale vyprchá ve chvíli, kdy začne kapela sjíždět opravdu hodně klasicky znějící stupnice. Občas mi sice Fabiovo frázování v této skladbě připomnělo Dextera Hollanda z THE OFFSPRING, ale jistou symfoniku té skladbě opravdu upřít nemohu.Vypadá to, že na promo materiálech, proklamující RHAPSODY jako symfonický metal, přece jen něco bude. Závany klasického přístupu k hudbě jsou ostatně cítit ve všech skladbách. Stejně jako fakt, že Luca Turilli není rozhodně jediný úřadující člen RHAPSODY. Skoro bych řekl, že ho klávesista Alex Staropoli začíná hudebně zastiňovat.
EP půlí baladicky odpočinková „Guardians of Destiny“, ve které bych si víc než cokoli jiného dokázal představit hlas Hansiho Kürche. Následující desetiminutovka „Sacred Power of Raging Winds“ je dalším výletem do symfonických oblak kombinovaných s drtivým speed metalem rhapsoďáckého střihu. Opravdu by mě zajímalo jestli tu skladbu zkomponovali sami, nebo ji od někoho převzali, protože to co se v ní místy odehrává připomíná už vážně vážnou hudbu. A využití klasických nástrojů orchestru v kombinaci s mohutnými sborovými zpěvy to ještě umocňuje. V porovnání s přímou konkurencí NIGHTWISH a jejich „Gost Love Scorn“ sice nepůsobí tak bombasticky a hitově, ale z hlediska hudebních kritérií o poznání pravdivěji. Rozhodně se nejedná o žádný hollywoodský šlágr. NIGHWISH i RHAPSODY jsou zcela jiné vesmíry. Obě kapely přistupují k hudbě ze svého úhlu, obě jsem donedávna moc nemusel. S posledními alby se ale asi mnohé změní, protože to, co tu slyším, se mi opravdu líbí. Vážně bych nevěřil že to kdy v souvislosti s RHPASODY napíšu. Kolekci uzavírá remix „Non Ho Sonno“ který je mimochodem významný i tím, že v něm zní jen vokální sbory nikoli Fabiova hlavní vokální linka. Symfoničnost skladby je opět maximální a já jen kývu uznale hlavou.
Těžko předpovědět, jaké bude celé album podle jedné skladby z pilotního EP. Zvlášť, když je tou jednou skladba „Unholy Warcry“ (jenž je z pětice obsažených paradoxně nejhorší skladbou), což působí nanejvýš výhružně [ve skutečnosti se na albu objeví krom delší verze této skladby ještě celá "Sacred Power of Raging Winds" – pozn. red.]. Přesto ale pojímám naději, že by snad po vzoru NIGHTWISH a jejich přelomového „Once“ mohlo být lépe a na novinku RHAPSODY jsem opravdu velmi zvědav.
