Harvey nemá únor rád. Sychravý, šedivý, ušmudlaný zvíře. Únor. Nudné táhnoucí se dny, kdy se nedá běhat venku, hrát si na sluníčku. Jakoby z ničeho nic se ale v pokoji desetiletého hlavního hrdiny zjevuje zvláštní usměvavá postava a nabídne mu, že ho šedavé nudy zbaví. A tak se také stane. Riktus, jak se bizardní smíšek jmenuje, bere malého Harveyho Swicka do „Prázdninového Domu“. Domu s obrovskou zahradou, který patří tajemnému panu Hoodovi. Domu, který leží za mlhavou zdí, kde se malý Harvey setkává s dalšími dvěma dětmi. S poněkud apatickým, ale nadšeně se bavícím chlapcem Wendelem a zvláštní, trochu samotářskou dívkou Lulu. V domě pana Hooda dále nachází vlídnou stařičkou kuchařku paní Griffinovou, která se mistrně stará o žaludky dětí. Kromě Riktuse někde v domě sídlí i jeho tajemní tři sourozenci, Džaif, Zarna a Karna, po kterých zpočátku, stejně jako po panu Hoodovi, není ani vidu, ani slechu. Posledními obyvateli domu jsou tři kočky patřící paní Griffinové pojmenované Mudrokočka, Modrokočka a Moudrokočka.
Zákony Prázdninového domu jsou sice na první pohled zvláštní, ale dětem velmi vyhovují: každodenní střídání ročních období, každý večer vánoce, každé odpoledne dozrává čerstvé ovoce, dny plné zábavy, akce, splněných přání. Jediné, co je na domě temné, pusté a mrazivé, je jezero plné divných velkých ryb a tak si tam děti moc nehrají. Snad kromě Lulu, která je tu a tam u jezera v osamění spatřena. Dům dává dětem co si zamanou, ale jednoho večera dětská hra začne přerůstat v noční můru. Krátce nato děti zjistí, že z Prázninového Domu není cesty ven a začínají se vynořovat další nezodpovězené a znepokojující otázky. Kdo jsou Riktusovi sourozenci? Jak vůbec funguje dům? Kde vlastně přebývá pan Hood? Proč postavil Prázdninový Dům? Kdo nosil obrovskou hromadu dětského oblečení, která je na půdě domu? A od kdy je vlastně v domě paní Griffinová? A jaké záhady vlastně skrývá obrovské jezero za domem?
Clive Barker prý napsal Zloděje Duší, aby si odpočinul od složitějších románů, a je pravda, že tato hororová pohádka je psána s mnohem větší lehkostí než ostatní jeho příběhy. Žádné složité koncepty typu Imagika či Utkaný svět, ale poměrně přímočaré odpočinkové temnější story o malém chlapci, který se pouští do odhalování tajemného závoje, do kterého je Prázdninový dům zastřen. Výtečné nenáročné čtení na letní večery a noci, které s chutí přelouskáte za krátkou dobu. Celou knihou Vás provázejí Barkerovy autorské ilustrace a některé (například paní Griffinová se svoji kočkou v náručí) nemají chybu.
