GAMMA RAY - Alive ´95

GAMMA RAY - Alive ´95

GAMMA RAY - Alive ´95

GAMMA RAY - Alive ´95

K totálně efektnímu a naprosto vysávajícímu „prodeji“ současné formy a potence libovolného hudebního tělesa neexistuje určitě jednodušší návod, než vydat „živou“ nahrávku. Záznam koncertu jistojistě nestojí tolik co nahrávání v profesionálním studiu, vymýšlet a skládat také není příliš třeba (všechno podstatné už přece bylo vymyšleno a složeno), takže proč tedy ne, zvláště když vydávající kapela existuje už  nějaký ten pátek, v rámci něhož jí už čas na podobné nastavení diskografie nikdo nemůže upřít. Podobným způsobem určitě přemýšleli GAMMA RAY stále ještě v sestavě Hansen, Schlächter, Rubach a Nack v průběhu roku 1995 na turné jednoduše nazvaném „Land Of The Free Tour ´95“, a protože od myšlenky v takových případech není k činu nikdy daleko, objevilo se na trhu v průběhu roku následujícího koncertní album „Alive ´95“. Skalní fanoušek samozřejmě zajásal, nastartoval a provětral prkenici, nám ostatním pak raději nezbylo než pokusit se na nahrávku podívat malinko střízlivějším zrakem, potažmo ušima.

GAMMA RAY Že živé hraní odhaluje ve studiu pečlivě uschované a zaretušované nedostatky není myslím třeba zvlášť zdůrazňovat, důležitější je spíš to, že právě tahle skutečnost se GAMMA RAY stala na tomhle albu osudnou. A ani ne tak GAMMA RAY jako celku (čistě hudební složka je bezpochyby zahrána s přehledem a předpokládanou profesionální rutinou), jako spíš muži za mikrofonem, kterým byl pochopitelně samotný Kai Hansen. Nechám stranou, zda si v sólovém zpěvu ukrojil či neukrojil příliš velký krajíc (pro opravdový studiový záznam ostatně nic z toho, co zde bude napsáno, neplatí), protože nesmím zapomenout ani na to, že i jisté „nesrovnalosti“ se u živého alba cení, především pak pro sám ten fakt, že skupina posluchače ničím nešidí a představuje se mu taková, jaká doopravdy je. Ale je naprosto zřetelné, že Kai si na mnoha místech není intonačně vůbec jistý, a to především ve skladbách z tehdy aktuálního alba, jako „Rebellion In A Dreamland“, „Land Of The Free“ či „Man On A Mission“, kde si dokonce jako zodpovědný sólista situaci zlehčuje málem neslýchaným způsobem – v pomalé pasáži „ … take my hand and you will see, the mirror of your destiny…“ přenáší původně naordinovanou náladu okamžiku a podtext do zbytečně připitomělé pózy, jenž mu jen (s)prostě a jednoduše ulehčuje její odzpívání. Na jeho obhajobu je však třeba uvést, že kolikrát není slabý jen on sám, ale slaboučké jsou i všechny sbory, které by ho měly podržet (viz. třeba znovu zmíněná „Rebellion In A Dreamland“, ale i další). Naopak překvapivě lépe si Kai poradil s věcmi po odejitém - odešlém Ralfu Scheepersovi (i když ani tady to není žádná sláva, což si můžete lehce ověřit na skladbách číslo 14. až 19. z druhého, víceméně bonusového CD, na kterém se živě o hodně lépe snaží právě Scheepers) a takové „Space Eater“ či „Tribute To The Past“ se s jeho zpěvem poslouchají docela příjemně. Nedoporučuji ovšem, pokud byste získali podobný dojem jako já, si vzápětí v play listu vyhledat „Heal Me“, protože tyhle pozitivní myšlenky by vás hned potom mohly přejít (nic ve zlém, Kai).

Jinak ale není třeba v drážkách obou CD nějak zběsile přeskakovat, protože výběr i samotné pořadí odehraných skladeb byl zvolen celkem citlivě a zodpovědně, nechybí zástupci všech dosavadních alb a v rámci nich ani žádné zásadní kousky (snad kromě „Heaven Can Wait“, „One With The World“ a jmenovkyně „Gamma Ray“), a samozřejmě je přítomna i obligátní vzpomínka na zašlou slávu HELLOWEEN v podobě „Ride The Sky“ a „Future World“. Jejich zařazení je sice důležité zejména pro zvýšení sběratelské hodnoty alba, ale nepřehlédnutelný je i vliv těchhle skladeb na publikum. Ve chvíli, kdy se ozvou, lidská masa pod pódiem rázem zešílí o dalších padesát procent navíc, a stoprocentně neznám muzikanta, kterému by to nelichotilo. U bývalého člena slavné dýňové formace jsme si na to navíc už prostě zvykli a nikdo z nás by na tom určitě nic neměnil. Když totiž do pekla, tak minimálně na pořádné dýni, ne-li na svištivém proudu ultra metalových „Gamma“ paprsků, a čert vem, že nás ten ušní průplach místy pěkně vykráká za nositele sluchu. Stanou se kolikrát daleko horší věci.

 5

Louis

Verdikt

Při hodnocení „živých“ alb je nepochybně zapotřebí užívat poněkud jiných měřítek, než u tradičního studiového záznamu a také proto mám za to, že „Alive ´95“ znamená pro GAMMA RAY celkem solidní „živák“, vyšperkovaný o to, že se na původní nahrávce nejspíš téměř nic nepřikrášlovalo.

Hodnocení

Autor
6,5 / 10
Redakce
-
Čtenáři
7,8 / 10

Další informace

Stopáž: 99:29

Produkce: K. Hansen a D. Schlächter

www.gamma-ray.com

Sestava

Skladby

  1. CD 1: Land Of The Free
  2. Man On A Mission
  3. Rebellion In A Dreamland
  4. Space Eater
  5. Fairytale
  6. Tribute To The Past
  7. Heal Me
  8. The Saviour
  9. Abyss Of The Void
  10. Ride The Sky
  11. Future World
  12. Heavy Metal Mania
  13. Lust For Life
  14. CD 2: No Return
  15. Changes
  16. Insanity & Genius
  17. Last Before The Storm
  18. Future Madhouse
  19. Heading For Tomorrow/Dream Healer Medley

Diskografie

30 Years Live Anniversary (Live) (2021)
Empire Of The Undead (2014)
Master Of Confusion (EP) (2013)
Skeletons & Majesties (EP) (2011)
To The Metal (2010)
Land Of The Free II (2007)
Majestic (2005)
Skeletons In The Closet (2003)
No World Order! (2001)
Blast From The Past (Best Of) (2000)
Powerplant (1999)
Valley Of The Kings (EP) (1997)
The Karaoke Album (1997)
Somewhere Out In Space (1997)
Alive ´95 (1996)
Silent Miracles (EP) (1995)
Rebellion In Dreamland (EP) (1995)
Land Of The Free (1995)
Lust For Life (VHS) (1994)
Future Madhouse (EP) (1993)
Insanity And Genius (1993)
Heading For The East (VHS) (1991)
Sigh No More (1991)
Who Do You Think You Are? (EP) (1990)
Heaven Can Wait (EP) (1990)
Heading For Tommorow (1989)