Skupinu INCUBUS řada lidí háže do nu-metalové škatulky, ale jejich muzika je oproti většině amerických novo-metalových souborů méně zuřivá, kytarově přirozenější (zbavená zefektované jednolité plazmy), mnohokrát zacházející až k akustickému vyznění. Mně osobně se INCUBUS zdají spíše jako přirození pokračovatelé velkých zaoceánských kapel 1.poloviny 90-tých let, jakými byli třeba PEARL JAM, FAITH NO MORE či ALICE IN CHAINS. Kapela má ve svém středu drahokam v podobě vynikajícího vokalisty Brandona Boyda, splňujícího požadavky vůdčí osobnosti nejen svým intenzívním a mnohobarevným hlasovým projevem, ale i coby vizuálně atraktivní persony. Jako mnohostranný zpěvák je prakticky schopen zuřivě odzpívat song koketující s hardcorem a vzápětí vystřihnout neuvěřitelně procítěný výraz v komorní baladě. Ani kapela však za ním nezaostává. Rytmická sekce šlapající s přesností švýcarských hodinek, nad kterou duní kytarové kanonády často upomínající na revoluční hru Toma Morella (dříve kytarista RAGE AGAINST THE MACHINE, dnes AUDIOSLAVE), střídající se s poloakustickým struným křovím. To vše od mix pultu lehounce podkresluje DJ Kilmore různými zvuky a smyčkami, ale pouze jen jako nasycení a dobarvení ústředních tónů hraných základními nástroji, nikdy však nehrající hlavní motiv či melodii.
Nová deska „A Crow Left Of The Murder“ je již čtvrtou řadovkou INCUBUS a nabízí nejkompaktnější a nejdotaženější materiál v dosavadní historii souboru. Už úvodní „Megalomaniac“ následována titulním songem jsou výtečnými skladbami nabitými adrenalinem v jejich refrénech vztekle tryskajícím chytlavými gejzíry. Otvírák „Megalomaniac“ obsahuje hned několik poloh. Od stupňujícího se kytarového bublání, jež vrcholí rezolutním riffem se dostáváme k ležérnímu Boydovu frázování, po kterém se znovu vracíme k ústřednímu riffu, ale teď již coby podkladu refrénové katarze, která je následována hypnotickým intermezzem a znovu refrénem. Titulní song „A Crow Left Of The Murder“ rozjíždí rozkmitaná kytarová linka doplněná grungeovým zpěvem, který znovu vystřídá narvaný, téměř punkový, refrén. Takovýchto náladově intenzivních songů je na albu více. Vzpomenu třeba nářezy „Pistola“, „Smile Lines“ či „Priceless“. Poslední jmenovaná tak trochu připomíná Pattonovskou splašenost pozdních FAITH NO MORE. Další skupinou skladeb jsou středně tempé, poloakustické, avšak výrazně melodické písně jako např. třetí „Agoraphobia“, která se dá s trochou nadsázky přirovnat k vrcholným pracím seattleských SOUNDGARDEN, „Talk Show Of The Mute“ s nádherným refrénem, či náladově pestrá „Sick Sad Little World“, jejíž vypjatou atmosféru střídá v druhé půlce psychedelická část, která se posléze stává živnou půdou k vystřelení toho nejkrásnějšího kytarového sóla, co jen na albu je. Kapitolou samou pro sebe jsou dvě nádherné balady a sice akustická „Southern Girl“ a v závěru alba pak jeho vrcholná píseň „Here In My Room“, kde Boydův hlas doplňují pouze piáno, bicí a čarokrásné smyčce.
INCUBUS s novou deskou překročili svůj vlastní stín. Nahráli doposud své nejsilnější album, ve kterém se jen stěží hledá slabina. Kapela bude mít v budoucnu sakra co dělat, aby jej ještě někdy překonala. Jestliže jste se ještě o INCUBUS nezajímali a chystáte se tak v budoucnu učinit, sáhněte tedy po albu „A Crow Left Of The Murder“, které je jejich osobním bodem zlomu.
