HOREM PÁDEM - samospádem

HOREM PÁDEM - samospádem

HOREM PÁDEM - samospádem

HOREM PÁDEM - samospádem

Jakožto příznivce českého filmu mě nejnovější snímek autorské dvojice Hřebejk-Jarchovský zastihl ve stavu oscilace mezi nadějí a obavami. Vzhledem k tomu, že navíc téměř fanaticky obdivuji vše „šabachovské“, způsob s jakým Petr Jarchovský naložil s jeho dílem, představoval pouze větší („Pupendo“) či menší („Pelíšky“) zklamání. V žádném případě nechci na uvedené filmy házet špínu a bez znalosti předlohy bych k nim moc výhrad neměl, ale takhle bylo „Pupendo“ pouhým sebráním nosných fórů z několika nesouvisejících příběhů a jejich splácání do příběhu jediného. Na druhou stranu naději vzbuzoval návrat k vlastní tvorbě i spoluautorství scénáře s Janem Hřebejkem, tak úspěšně fungujících v „Pějme píseň dohola“ nebo „Musíme si pomáhat“, zatímco vstupem na půdu neprobádanou byl pak jejich vůbec první krok na pole současnosti. Suma sumárum ideální kombinace, jak našponovat očekávání diváka na míru nejvyšší, což ovšem také dokáže adekvátně prohloubit zklamání v případě, že je dílo nekvalitní. Ale co, laťku si autoři nastavili sami a tak s případným neúspěchem museli počítat. Po všem řečeném musím dodat, že horší volbu než Horem pádem jsem pro svoji recenzentskou prvotinu učinit nemohl. Není totiž nic jednoduššího, než nakydat hnůj na zasloužený brak. Takové dílo vede samo, nenutí přemýšlet o tématu a dovoluje vystavět recenzi na chybách, kiksech a ohavnostech. Nic z toho však není případ „Horem pádem, proto se musím pustit do pokusu vyjádřit pocity z jednoho z nejlepších filmů, který jsem měl v poslední době šanci shlédnout.

Horem pádemReklamní slogan snímek provázející bych zkrátil. Drama, které vás rozesměje je postačující charakteristikou, protože s komedií to věru nemá mnoho společného a to je jen dobře. Autoři se neubránili současnému klišé, vedenému utkvělou představou, že „bavit se znamená „smát se“, a tak do dramatu o silných a neveselých tématech vložili nůši fórků. Většinou jde o pokusy zdařilé, bohužel však místy prosvítají zrnka jednoduchosti. Z toho nejokatějším a nejtrapnějším je „humor jejž má vzbuzovat pokřivený vzhled a mluvený projev jednoho z hrdinů – Jiřího Macháčka. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale když se budu chtít pobavit nad přehlídkou idiotů s vadou řeči, počkám si v neděli na TELE TELE. Tady, myslím, se to dalo vyjádřit lépe. Ale jestli to lidi chtějí...

Naštěstí vše ostatní je dokonalé a to nejlepší představuje příběh. Přibližovat jej nebudu a ani bych to snad nedokázal, silný je totiž ve spojení maličkostí do celku. „Horem pádem je vynikající přehlídka námětů pro současnost. Aktuálních, nenásilnou formou předložených divákovi k posouzení a zakamuflovaný tou již zmíněnou kapkou humoru. Film nabízí pohled do několika sociálních skupin. Na jedné straně poctivý člověk, obtížený ovšem záznamem v rejstříku trestů, žijící se svou bulharskou družkou v postačujícím, leč nevábném činžovním bytě. Na straně druhé nahlédneme do zrestituované vily na Hradčanech, obývané rodinou stárnoucího profesora sociologie. Zatímco tady neokázalý přepych vkusně vytváří mladá přítelkyně se vzhledem zachovalé dámy, jeho manželka, překladatelka z ruštiny v důchodu, žije na Žižkově v domě obklopeném cikány a aby byl kontrast dokonalý, pije pivo a libuje si v kýči. A jako doplňek dvojice kapesních zlodějíčků s majitelem zastavárny, kde tito plody svojí „práce proměňují za hotovost. Třešničkou na dortu je vzájemné propletení postav, to jak se nevědomky setkávají a zase opouštějí, to jak si nepřímo vstupují do života a nechtěně se zásadně ovlivňují. Vše ve stylu pomíjivosti a náhody, s jakou se postavy ocitají v určitou dobu na určitých místech. „Kdyby tu nic neznamená. Prostě jsi tam byl a něčí peněženka uložená na neobvyklém místě může nasměrovat tvůj život naprosto jiným směrem. Takových momentů se ve filmu objeví hned několik a pozoruhodné je, že ani na moment nemáte důvod pochybovat o jejich logice. Nic násilného, vše do sebe parádně zapadá a když už se něco stane, tak přesně víte proč a jaké to může mít důsledky.

Horem pádemAniž by o tom ve filmu padlo jediné slovo, asi nejdůležitějším vedlejším sdělěním je rasismus a xenofobie. Pokud byť jen jeden z těchto předsudků patří do seznamu vašich vlastností, určitě myšlenku na návštěvu kina zvažte. Nedostatek tolerance rovná se poloviční zážitek. Pochopení, že obě strany mají svoji pravdu a že ta skutečná neleží ani na straně zastánců čistého státu, ani v hlavách ochránců lidských práv a svobod, ale vždycky někde mezi, je totiž nutno najít samostatně. Film vám k tomu nabídne střízlivý pohled na to, že život přistěhovalců a občanů s jinou než bílou barvou pleti není vždy jednoduchý, ale že i sami si můžou za to, jak na ně okolí pohlíží.

Druhým tématem je kriminalita. Za vynikající považuji myšlenku, že kdo s čím zachází, tím může i sejít, ale zdaleka ne vždy. Scéna z policejní služebny je sice k smíchu, ale jen do doby, než si uvědomíte, jak hluboce pravdivé je, že zadržený má víc práv a jednodušší možnosti na jejich prosazení než policie. Nebo že i na policii (konečně jako všude jinde) jsou lidé, kteří raději problém nevidí, či bagatelizují, než aby ho seriozně řešili. Posléze zjistíte, že jediné co mele jistě jsou boží mlýny, ale i tady je naznačeno, že jejich rychlost může být zatraceně pomalá. Nedočkáte se zažitého standardu, kde všichni dobří jsou odměněni a zlí po zásluze potrestáni. Přesně jako v životě - někdy dostanou co proto špatní, jindy je spíš dobro trestáno a zlo odměňováno. A rozdělovník? Náhoda!

Horem pádemK tomu nejlepšímu bych zařadil i herecké výkony. Těžko volit hlavní a vedlejší role – spíš se jednotlivé postavy na plátně objevují více či méně. Jednoduše famózní jsou Jan Tříska coby profesor a jeho žena Emília Vašáryová. V jejich podání dostává rodinné setkání po letech přesně ten nádech, jaký mít má. Nepřehrávají, a přesto z toho cítíte, jak si lidé blízcí nemají co říct a na trapnost se dá brát nůž. Ostatní jsou pouze skvělí. Jediný, kdo mi do té sebranky nepasoval, byl Pavel Liška. Možná je to jen můj pocit, ale mám za to, že ten člověk hraje všechno stejně. Rozdíl mezi komediální a dramatickou rolí u něj dělá textař, maskérka a kostymérka daleko víc, než způsob jakým postavu podá.

Horem pádem pro mě představuje filmovou Monu Lisu. Ať se na něj díváte jakýmkoliv pohledem, vždy vám půjde naproti. Hledáte-li komedii nebo drama, pokaždé budete odcházet spokojeni. Kdo si chce pobrečet, svoje místo si najde, stejně jako ten, kdo hledá hlubší poselství. Dovedu si představit, že lidé budou odcházet z kina s rozdílnými zážitky a prožitky, ale žádný z nich by neměl trpět pocitem, že o něco přišel. Jenom zezadu se na obraz koukat nedá.

 12

Verdikt

"Horem pádem" pro mě představuje filmovou Monu Lisu. Ať se na něj díváte jakýmkoliv pohledem, vždy vám půjde naproti. Hledáte-li komedii nebo drama, pokaždé budete odcházet spokojeni.

Hodnocení

Autor
9,5 / 10
Redakce
5,8 / 10
Čtenáři
7,4 / 10

Další informace

Stopáž: 108 min.

HOREM PÁDEM
[ČR 2004]
Režie: Jan Hřebejk
Scénář: Petr Jarchovský
Kamera: Jan Malíř
Hudba: Aleš Březina
Hrají: Petr Forman, Emília Vášáryová, Jan Tříska, Ingrid Timková, Kristýna Liška Boková, Jiří Macháček, Nataša Burger, Jaroslav Dušek, Pavel Liška, Marek Daniel, Jan Budař, Zdeněk Suchý a další…
Premiéra v ČR: 16. září 2004

www.horempadem.cz

Jiné pohledy

RIP
5,5 / 10

Tak nevím, reflektuje tento film, dokonale český národ nebo je jen nepovedenou a trochu hysterickou parodií, která přetíká nepovedenými fórky? Pravda zůstává někde na půli cesty. Film je nedotažený, postavy mělké ale něco mi říká, že by to tak zdaleka nemuselo být. Obsazení je výtečné, stejně tak záměr skýtá mnohé zajímavé dimenze. Bohužel do nich film jen nahlídne, začenichá a zase rychle mizí pryč ve svém poněkud zmatené křeči. ... [5. srpna 2007]

 

Darkmoor
6,5 / 10

Chápu, že diváci jdoucí na "veselou" komedii museli odcházet zklamaní, když se jim dostalo něco málo spíše nepovedených frků. Chápu, že "intelektuálům" rozhořčeně skřípali zuby, protože "vážnost" tématu rozmělnil rádoby humor bandy zlodějíčků a s tím spojené peripetie. Neočekával jsem pro jistotu nic a dostalo se mi poměrně slušného filmu s aktuální zápletkou, jen ne příliš přesvědčivě zpracovanou a dotaženou. Nesmyslný barevný filtr na Austrálii nebo úsměvný kápo sparťanských roadies a přehrávající parta zlodějíčků však byli rozhodně spíše rušivým elementem. ... [17. srpna 2005]

 

Pavel
3,5 / 10

Celkem zbytečný film, který nejvíce doplácí na nedotažený scénář. Což o to, zajímavá látka by tu byla, ovšem způsob jejího uchopení je natolik nezáživný a plitký, že s sebou strhává i těch několik pěkných okamžiků. Film o ničem nevypovídá, paralelní dějové linie plynou odnikud kamsi do ztracena a psychologická drobnokresba hlavních protagonistů sklouzává po povrchu. Chybí hloubka, citové výpovědi mně přijdou jakoby vytržené z kontextu. Z hereckých výkonů snad nejvíce úpoutá Emília Vašáryová nebo vždy šarmantní Jan Tříska. Pochvalu si naopak zaslouží velmi povedená hudba. ... [18. listopadu 2004]

 

Marigold
7,5 / 10

Navzdory rozpačité recepci musím Hřebejkovi přiznat jedno vítězství... konečně natočil film z české současnosti, který mi přijde jak vtipný, tak pravdivý a něco vypovídající. Netopí se v samoúčelné sprostotě (jako Anděl Exit) ani v násilném cool stylu (Samotáři a další Ondříčkovy polotovary), disponuje silným scénářem, který má konečně jak smysluplný průběh, tak výtečně vypointovaný závěr – právě za bezútěšný a minimem prostředků odvyprávěný konec jsem ochoten hodně odpustit. Odpustit co? Absenci jednotící atmosféry... bez lehké nostalgie a melancholie jakoby Hřebejk nemohl najít svou optimální vypravěčskou polohu a marné je pak kouzlení barevnými filtry. Zejména kdesi veprostřed, při shledání otce se synem, se film rozsýpá do dlouhých záběrů a zbytečně natahovaných dialogů. Podstatným faktem je, že ty nejsou samoúčelné a někam vedou, čili chvilková utrpení a ztráty koncentrace mají v důsledku smysl. Poučen Pupendem nedělá Hřebejk z Horem pádem nesoudržné pásmo za každou cenu vtipných gagů, ale hlášky a anekdoty vsouvá ústrojně do plynoucího děje. A Horem pádem mě dokázalo rozesmát mnohem upřímněji než jeho předchozí snímek. Sázka na sílu herectví vyšla – osobně mě nejvíc překvapil Jiří Macháček, jehož Bejk je nádherným kouskem (a výrok: "Bůh není, proto fandím" vystihuje celé jeho nešťastné nitro). Výtečný je i divadelník Forman, kterému to hraje zejména ve scénách s Emílií Vášáryovou... nicméně nenašel jsem důležitou postavu, která by byla zazděná hereckým výkonem. Vyšlo i kouzlení s různými žánry v soundtracku, poněkud nevyšly ony barevné filtry, ale to je vedlejší. Nejdůležitějším faktem je, že tahle výpověď o stavu společnosti a jedinců v ní, studie tolerance a mnohostranná úvaha nad problémem menšin, má hlavu a patu, obsah, sdělení... neznám lepšího slova nežli "smysl". A ačkoli tvůrci žvýkají obrovské sousto, které si ukousli, často s velkými obtížemi, přesto je Horem pádem film zábavný, kvalitní... a krásný ... [3. listopadu 2004]

 

Shnoff
6 / 10

Dle mého soudu nejslabší Hřebejkův film. Tandem Hřebejk/Jarchovský opětovně nedokázal nabídnout ucelený, propracovaný, sevřený a hlavně završený příběh (z posledních čtyř společných filmů se jim to relativně precizně povedlo pouze v „Musíme si pomáhat“). Dvě hlavní dějové linie jsou izolované a prolínají se pouze výjimečně díky spíše scénáristovu vrtochu než kvůli nutnosti usměrňování děje, který je neustále narušován „povinnými“ komickými výstupy, jejichž protagonisté jsou do filmu implantováni prakticky pouze z důvodu nutnosti rozesmívat ctěné diváctvo (zlodějíčci). Co se týče mých dalších výhrad, vezmeme to stručně bod za bodem:
- obsazení – samozřejmě je jasné, že Hřebejk sáhne po svých oblíbencích (Dušek) a dále v poslední době po často frekventovaných značkách (Macháček, Liška, za chvíli i Budař), což není v tomto případě úplně ideální. Liška byl patřičně okomentován v recenzi, já si jen přisadím, že předpokládat, že Dušek podá přesvědčivým způsobem kápa militantního jádra sparťanských hooligans je stejná pošetilost, jako chtít po Rowanu Atkinsonovi, aby zahrál Hamleta tak, aby se při tom publikum neřehtalo. Za pozitivum je možno považovat, že Bolkovi Polívkovi byla tentokrát dána možnost oddechu.
- nucená komika – ta není přitomna jaksi přirozeně, nýbrž mám pocit, že byla nasazována až příliš uměle, a to v duchu sloganu „Už jsme se dlouho nesmáli, inu vrazíme tam něco humorného“ - Macháčkův monolog při srkání drškovky polopaticky osvětlující jeho nemilý životní úděl (takovou scénáristickou berlu není vidět snad ani ve filmech s van Dammem), scéna v CPZetce (a vůbec všechny výstupy zlodějského dua včetně jejich závěrečné likvidace), kousavá kuřba a následné sledování Rumcajse…
- nedotaženost scénáře a nevěrohodnost dialogů – film byl završen způsobem, jako by tvůrci zrekapitulovali natočenou minutáž a konstatovali, že už toho je dost a film je možno ukončit. Jednoduše jsem s prvními závěrečnými titulky pocítil frustraci z násilného utnutí filmu.
- použití rušivých tonizačních filtrů při snímání „australských“ záběrů jsem poněkud nepochopil, jakož ani stěhování celého štábu do Austrálie za účelem pořízení několika sekvencí, jak si otec se synem čutají na břehu Pacifiku, z hlediska vnímání celého filmu nepodstatných. Když to přeženu, dá se říct, že Trojan sehnal balík prachů a štáb si za ně udělal výlet.

Zdá se mi, že Hřebejk/Jarchovský se tímto dílem přiblížilo tvorbě mladých režisérů (Ondříček, Zelenka…) a filmům jako „Jedna ruka netleská“. Námět nepostrádal patřičnou hloubku, ovšem jeho výsledné zpracování bylo rozmělněno nejrůznějšími efektnostmi a povrchnostmi, a to s cílem zejména rozesmát publikum. To se většinou podařilo, ale po zpětné rekapitulaci mám za to, že tím výsledek značně utrpěl. ... [29. září 2004]