THE LOTUS EATERS - Tribute To Dead Can Dance

THE LOTUS EATERS - Tribute To Dead Can Dance

THE LOTUS EATERS - Tribute To Dead Can Dance

THE LOTUS EATERS - Tribute To Dead Can Dance

Dnes již neexistující DEAD CAN DANCE tvořené ústřední dvojicí Lisou Gerrard a Brendanem Perrym lze dozajista označit za výrazný hudební fenomén posledních dvaceti let. Šíře záběru, eklektičnost a muzikální cit v jejich hudebním pojetí přirozeně překračují hranice tradičních žánrových definicí, ale také „hudebních vzorců“ či archetypů specifických pro jednotlivé kultury a národní menšiny. Hudební přesahy, zaujatost hudbou pro ni samou a její podstatou je, myslím, zcela očividný prvek ve tvorbě osobité dvojice. Každá nahrávka je mikrokosmem odkrývající lyriku bolestí a strastí každodenního života, časových epoch, ale také téměř transcendentní přesahy, uhrančivost etnických rytmů a pokračovat bychom mohli dál a dál. Pokusit se alespoň trochu zevrubněji charakterizovat naturel a tvorbu DEAD CAN DANCE je úkol nadmíru ošemetný a nelehký a současně vzhledem k obsahu článku přesahující jeho parametry a zaměření.

Ale přistupme již k hlavnímu těžišti článku. Aktuální tributní album čítající nemalé množství umělců není rozhodně první a zdaleka ne poslední nahrávkou podobného duchu (naposled to byl „Carnival Within: A Tribute to Dead  Can Dance“), která se pokouší interpretovat poměrně obsáhlý hudební odkaz DCD. A že je z čeho vybírat. Již na počátku však musím upozornit na drobné dramaturgické nedostatky. Přestože se může zdát, že se „The Lotus Eaters“ snaží podat reprezentativní průřez diskografií DCD, je podle mého názoru seznam obsažených písní poněkud nevyvážený. Je škoda, že většina interpretů zůstala u předvídatelného výběru „provařených“ skladeb, z nichž některé se dokonce opakují, což je případ „Windfall“ (kde HORTUS ANIMAE sekunduje Liv Kristine), „How Fortunate The Man With None“ či hymnické „Summoning Of The Muse“. Zcela opomenuta tak zůstávají např. alba „Spleen And Ideal“ či  „Influences From The Middle Ages" nebo „Spiritchaser“, která přímo vybízejí k osobitému zpracování. 

Žánrové rozpětí zúčastněných interpretů je poměrně variabilní: od gotického rocku/metalu, přes prvky world music a ambientu, až po alternativní rock a elektronické hudbu. Jak si jednotlivé kapely poradily s interpretací skladeb lze klasifikovat dvojím způsobem. Originální a osobní přínos zvýrazňující již tak barvité kontury jednotlivých kompozic, čili jakási přidaná hodnota a interpretace v pravém slova smyslu s posunem skladby do dalších rovin. Druhou možností je šablonovitá rekonstrukce bez lesku a „šťávy“, opadlé listí. Většina protagonistů si se skladbami poradila vynalézavě, ovšem plochosti a nudě se nevyhnuly některé gotické kapely, které aplikovaly pouhá tradiční žánrová klišé a šablony. To je zejména případ DARKWELL a jejich vokalistky, SECRETS OF THE MOON & NOSTALGIA  či řeckých NIGHTFALL. Z průměru také nijak zvlášť nevybočuje ani IMPERIA či AMBER ASYLUM ("Cardinal Sin") a pouhou repeticí bez jakékoliv výraznější modifikace nebo přínosu je „In The Wake Of Adversity“ v podání ARCANA. Ovšem pěkným protikladem je „EPHEMERAL SUN“, jenž s pomocí velmi funkční zpěvačky (která zabarvením hlasu velmi připomíná právě Lisu Gerrard), zajímavých aranží a industriálních prvků posunuli skladbu „Avatar“ o stupínek výš. Dovolím si tvrdit, že až na čestné výjimky (TRAIL OF TEARS) dopadly lépe verze, jejichž příslušnost k metalovému žánru není tak silná a  konečná podoba rekonstrukce dýchá svěžestí a volností. To s přehledem potvrzují dnes již elektroničtí mágové ULVER v „In The Kingdom Of The Blind, The One-Eyed Are Kings“, která pokračuje v trendu nastoleném EP „Quick Fix Of Melancholy“. V podobném duchu se nese „Windfall“ v podání elektronicko-ambientního projektu MONUMENTUM. Značně vydařená záležitost. Velmi křehce a přirozeně působí písně s puncem world music – „Oman“ s otiskem blízkého východu nebo pouštní „Desert song“. S etnickými prvky  také zdařile koketuje duet Dany Lilker & Lisa Sehreib („Cantara“). Čistě akustickou cestou se vydal Danny Cavanagh.  Jeho křehká „How Fortunate The Man With None“ je malým hudebním zážitkem (pokud měl někdo možnost navštívit akustický koncert v Brně nebo Praze ví, o čem mluvím). Meditativní rozměr dostává tatáž skladba v podání NOEKK (ex-EMPYRIUM). Neméně vydařený je i temný kousek v podání neóny prozářených urbanistů ANTIMATTER, jejichž interpretace patří spolu s několika dalšími k nejosobitějším na albu.   Jeden z vrcholů tributu tvoří podle mého názoru THE GATHERING s „In Power We Entrust The Love Advocated“, odění do sametově jemného melancholického pláště, přesto však plní energie a atmosféry. Výborně si počíná ATARAXIA („Bylar“) s výrazným hlasovým fondem Francesci Nicoli, či rocková JARBOE s titulem „American Dreaming“. Štafetu zpěvaček uzavírá SARAH JEZEBEL DEVA s folklórní „The Wind That Shakes The Barley“. Měl-li bych vypíchnout několik tipů, pak  pro mě osobně tvoří jedny z vrcholů tributu již zmiňovaní THE GATHERING, EPHEMERAL SUN, NOEKK, ULVER, GRIDO, ATARAXIA či DANY CAVANNAGH.  Především výše jmenovaní vnesli do skladeb dostatek vlastní invence, aniž by jakkoliv popřeli přirozenost původních verzí. Z celé sbírky vyčnívají SUBTERRANEAN MASQUERADE se „Summoning Of The Muse“, kde plně dostáli pojmu dekonstrukce a skladbu pak poznáte pouze podle vytrženého ústředního motivu.

Myslím, že jako celek lze „The Lotus Eaters“ považovat za poměrně zdařilé tributní album, které nebude pro nikoho výslovným zklamáním, zejména vzhledem k širokému žánrovému rozsahu a obsazení a muzikantské vyzrálosti mnohým protagonistů.  Nahrávka nese svoje nedostatky a mínusy, ovšem klady tentokrát jednoznačně převažují.  Celkem zajímavě reprezentuje pohled na léty prověřený hudební odkaz a ještě dále zvýrazňuje již tak jeho silnou  impresi.

 16

Pavel

Verdikt

Poměrně zdařilý tribut jednomu z nejosobitějších hudebních těles posledních dvaceti let, jemuž se v mnoha případech daří zaujímat neotřelý a především dnešní postoj k intepretaci takto výrazného hudebního materiálu. Věřím, že zcela jistě nebude pro nikoho výslovným zklamáním.

Hodnocení

Autor
-
Redakce
-

Další informace

Stopáž: 150:18

Diskografie DEAD CAN DANCE:

Dead Can Dance (1984)
Garden Of The Arcane Delights (1984)
Spleen And Ideal (1986)
Within The Realm Of A Dying Sun (1987)
The Serpent's Egg (1988)
Aion (1990)
A Passage In Time (1991)
Into The Labyrinth (1993)
Toward The Within (1994)
Spiritchaser (1996)

www.black-lotus-recs.com

Skladby

  1. In The Wake of Adversity (Arcana)
  2. Spirit (Persephone)
  3. Cantara (Danny Lilker / Lisa Sehreib)
  4. Bylar (Ataraxia)
  5. Mesmerism (Faith And The Muse)
  6. The Arcane (Trail Of Tears)
  7. Windall Introducing Summoning Of The Muse (Hortus Animae / Liv Kristine Espenaes)
  8. Cardinal Sin (Amber Asylum)
  9. Oman (Grido)
  10. Spirit (Daniel Cavanaugh)
  11. The Lotus Eaters (Imperia)
  12. Avatar (Ephemeral Sun)
  13. The Wind That Shakes The Barley (Sarah Jezebel Deva)
  14. Fortune Present Gifts Not According To The Book (Black Tape For A Blue Girl)
  15. American Dreaming (Jarboe)
  16. Black Sun (Antimatter)
  17. In Power We Entrust The Love Advocated (The Gathering)
  18. The Ubiguitous Mr. Lovegrove (Nightfall)
  19. Anywhere Out Of The World (Darkwell)
  20. In the Kingdom Of the Blind, The One-Eyed Are Kings (Ulver)
  21. Desert Song (Akrabu)
  22. How Fortunate Is the Man With None (Noekk)
  23. Enigma Of The Absolute (Imperial Black)
  24. The Protaganist (Secrets of the Moon & Nostalgia)
  25. Windfall (Monumentum)
  26. Summoning Of The Muse - Deconstructed (Subterranean Masquerade)

Jiné pohledy

Priznám sa, že som tento dvojdisk ani nedopočúval. Kým niektoré tribute albumy upútajú originálnym uchopením predlohy, "The Lotus Eaters" je len čajom vylúhovaným z toho istého vrecka, ktoré použili samotní DEAD CAN DANCE. Zopár zaujímavých skladieb sa nájde (a vcelku sa dá súhlasiť s výčtom z recenzie), ale aj "vďaka" megalomanskej stopáži je toto CD ako celok zrelé do výpredaja. ... [18. listopadu 2004]