Americká heavy metalová kapela FEINSTEIN natočila za vydatné producentské podpory Joey De Maia svou debutovou desku „Third Wish“. Toto album je tedy, jak jistě většina z Vás tuší, zhudebněním všech zásadních metalových a hardrockových klišé. Ano, FEINSTEIN jsou přesně tou kapelou, kterou potřebují všichni, jenž si libují v neměnné kovové modifikaci 80-tých let a která se v našich krajích produkuje do dnešních dnů hlavně na venkovských zábavách. Hudebně se FEINSTEIN nachází zhruba někde mezi léty 1983 a 1985 a nabízí bohatou sklizeň plodů z blackmooreovské větve hardrockového stromu. FEINSTEIN jsou zjevně obdivovateli RAINBOW, DEEP PURPLE, DIO, ale i YNGWIE MALMSTEENa a amerických partiček DOKKEN a QUIET RIOT. Jestliže jsem hned v úvodu článku zmínil klišé, musím zároveň dodat, že „Third Wish“ je kvalitně odvedenou poctivou kovařinou. Už úvodní rychlá šleha „Regeneration“ album skvěle nakopne a legenda dávných RAINBOW tak ožívá v plném lesku duhového půlkruhu. O něco zemitější a riffově důrazná je následující „Rebelution“, kterou považuji za nejpovedenější položku na desce. Třetí „Streaming Star“ zase uhání se stádem divokých mustangů vyschlou krajinou poblíž Barad – dur. Jedná se o typický blackmooreovský hardrock ve stylu „Tarot Woman“ a „Burn“. Vypjatý vokál Johna Westa žene skladby k horizontům exotických pohádkových krajin a tančí na úderných přímých rytmech. John West je svým projevem typickým metalovým zpěvákem ve stylu poloviny 80-tých let, nešetřící své hlasivky v ďábelských výškách, mohutně používající metalové vibráto. Což však v titulní rozmáchlé „Third Wish“ dožene až k hranici snesitelnosti. Kytarová hra Dave „Rocka“ Feinsteina zase musí vzít za srdce každého metalově konzervativního posluchače. Po nevyrazné „Rule The World“ přichází dva světlé body a sice dusárna „Masquarade“ a atmosférická „Far Beyond“, kde zejména v první jmenované zpěvák West nostalgicky pobaví (…hýr koms t maaaskerééééééééjd…. ). Závěr alba patří nezbytné instrumentálce „Inferno“ vydatně zdobené syntezátory.
FEINSTEIN si svou skupinu fans dozajista najdou. Jejich zakuklené a časově výrazně nesoučasné metalové pojetí třeba zrovna někteří jedinci vyhledávají. Mě však příliš neosovilo. Nic proti této kapele nemám. Album je skvěle nazvučeno, zahráno, odzpíváno, avšak nepřináší ani byť jen milimetr něčeho někdy neslyšeného, svojského, natož čerstvého. Je pouhou rutinně odvedenou maškarádou uprostřed kovového cirkusu, kde není ani stopy po lidské přirozenosti. Průměr díky hráčským výkonům.
