Indianajonesovka pajcnutá čórkařskou krimi, nasekaná v moderním klipoidním duchu. Film beze špetky poezie a mystiky, které se u žánrových vrcholů rozumějí jaksi samy sebou. Jenže Lovci pokladů nejsou vrcholem, je to klasická bruckheimerovská produkce se všemi klady a zápory. Mezi klady patří výtečné herecké obsazení a naducaná prkenice producentů, mezi zápory slaboduchý děj, beznadějně průměrný režisér a beznadějně čitelný sécénář i se všem zvraty, obraty, roznožkami a veletoči.
Oč běží? O poklad, překvapivě. O poklad Templářů, který po mnoha staletích zbytněl do astronomické hodnoty, vyměnil evropský kontinent za americký a posléze se ztratil úplně. Místo výskytu je dávno zapomenuté, stejně jako sám poklad, ale existují vodítka, kterým věří snad jen rodinný klan Gatesů. Ti jsou posedlí platonickou vášní nálezců a díky Benu Gatesovi (Nicholas Cage) jsou sakra blízko největšímu objevu všech dob. Tvůrci se pokusili o čistě americký mýtus, ve kterém tentokrát nenajdeme exotické lokace Dálného Východu ani temnou evropskou rytírnu (s výjimkou ilustrativního úvodu, jak ke vzniku pokladu vlastně došlo). Lovci pokladů jsou vpodstatě patriotizujícím snímkem, který má za úkol vytvořit iluzorní dojem, že dvě stě let dějin je značně rozsáhlá etapa a americká kultura má nárok i na jinou mytologickou patinu než tu indiánskou. Některé hlášky jsou opravdu na hlavu postavené, zejména situace, kdy se hrdinové podivují nad konstrukcí 200 let staré díry v zemi a její stavitele srovnávají s tvůrci pyramid. Trapné. To nejmystičtější je v důsledku stejně pofidérně rozpatlaný pojem Templář... Ale nechme toho, onen vlastenecký podtext je sice podstatnou složkou filmu (a nedostatek pochopení pro hodnotu Deklarace nezávislosti ho u mne stál nějaký ten bod). Jen jsem chtěl poukázat na fakt, že hloubka a magie mýtu byla v případě Indyho filmů klíčovou složkou pro podlehnutí příběhu. Lovci pokladů nic takového nemají, jen lacinou omáčku, jejíž monumentálnost je nutné neustále podporovat doslovností a patosem. A navíc má scénář povážlivé trhliny, do kterých zatýká dokonce i na poměry žánru zhusta.
Jde ale přeci hlavně o entertainment, Lovci jsou klasickým popkorňákem, eyecandy... dosaďte další synonyma. Prostě zábavou, řečeno po našem. Jak obstojí z této stránky? Nijak valně. Jon Turteltaub (Kokosy na sněhu, Fenomén, Kid) předvedl naprosto průměrný a řemeslně znuděný výkon, který marně maskuje dynamickým střihem a moderními zrychlovačka / zpomalovačkami. Lovci pokladů jsou nezáživně natempovanou podívanou bez patřičného vzruchu, nápadu, silného místa... Uplývají si ve svém lehkém průměru, neohromí ani kamerou, ani triky, ani soundtrackem, který, věren poptávce doby, kombinuje orchestrálno s moderními samply. Kupodivu nefunguje ani silné herecké obsazení v čele s Nicholasem Cagem. Pokud si vzpomenu, jak skvěle rozehrál svou žánrově nežánrovou postavu ve Skále, nezbývá než si nad jeho nezajímavým hledačem pokladů Gatesem jen lehce povzdechnout. Tak moc se snažil podat postavu bez nadbytečného heroismu, až ji nepodal takřka vůbec. Podobného zklamání jsem se dočkal bohužel i ze strany Harvey Keitela. Známá tvář výtečného herce navlečená na vyčichlou postavu agenta FBI. Za slušné bych označil snad jen molodce Justina Barthu s několika vtipnými momenty a Seana Beana, který sice z Boromira nevyrostl, ale jako vrchní záporák je přesvědčivě sebestředný. Alespoň to.
Škoda slov na tohle téma. Lovci pokladů jsou filmem tak fenomenálně průměrným a chadným, že se jen marně dopátrávám příčiny komerčního úspěchu. Ano, americké památky jsou fajn, akční scény ve vší civilnosti a komornosti ujdou, Zednáři a Templáři jsou zajímavé téma... ale v Turteltaubově zpracování to vše vyznívá až příliš bezduše. Když uvážím možnosti, jaké tento tvůrce měl, nelze než hodnotit výsledek podprůměrnou známkou a odradit od jeho návštěvy všechny, kteří mají rádi kvalitní šlehnutí Indyho biče.
