Táborští SUNSHINE představují v naší zemi ojedinělý úkaz. Jedná se totiž o vůbec první rockovou kapelu, které se podařilo prorazit dříve v zahraničí než u nás. Už léta koncertují a prodávají své desky téměř po celém světě. Jejich letošní novinka „Moonshower And Razorblades“ dokonce vychází u větší americké firmy Custard Records a byla nahrána v los angeleských studiích. Na svém čtvrtém albu, které vychází 3 roky po předchůdci „Necromance“, se kapela představuje již ve čtyřčlenné sestavě s novým kytaristou, který dodal hudbě SUNSHINE nový výraz a rozměr. Kapela má ve zvyku se s každým albem posouvat a tedy i novinka objevuje nové, dříve neprobádané, obzory. Zatímco debut „Hysterical Stereo Loops, Beasts And Bloody Lips“ byl agresivní, syrový a až noiseově neučesaný, s dvojkou „Velvet Suicide“ poprvé přišla chuť dělat skutečné písně, a tak toto album přineslo lehce cinkavý kytarový sound a obsesi v temném minimalismu post punkové éry. S třetím albem „Necromance“, které znamenalo razantní příklon k elektronice, došlo ke zhuštění zvuku a výraznější práci s atmosférou. Skladby na jednu stranu získaly na větší síle, průraznosti a na druhou pojaly větší spektrum nálad od cyberpunkové nervnosti a klaustrofobie až po metalovou strnulost. Novinka „Moonshower And Razorblades“ si prvek elektroniky ponechala, avšak ten nehraje ve skladbách prvořadou úlohu, ale pouze dotváří barvu skladeb. Album je jaksi čistší a přímočařeji konstruované než předchůdce „Necromance“, který nezapíral ovlivnění britskými PRIMAL SCREAM. Dovolím si tedy tvrdit, že novinka obsahuje skutečně atraktivní rockové písně.
Celé album na mě působí jakoby se kapela definitivně našla a jasně pojmenovala svůj styl. Vše je náhle podřízeno tvorbě skutečných písní s jasnou linií a výraznými momenty. Zpěvové linky jsou melodičtější, kytary zhuštěné, aranže jsou propracované a velmi dobře dotváří nálady skladeb spolu s nezanedbatelným prvkem elektroniky. SUNSHINE se na nové desce podařilo skloubit dva protipóly - na jednu stranu je zde veškerá zvuková špína, intenzita, opravdovost a na druhou líbivost a lesk. Celá ta chemie na „Moonshower And Razorblades“ vytváří obraz proměny bahna v perly. Nezletilé Brazilky z nejchudších čtvrtí Sao Paula jsou přes noc proměněny v ikony luxusních módních salónů New Yorku. Obraz anorektické nádhery na tvrdém základě, křehké pozlátko na hrubém jádru. Zkrátka hlasitý transparentní pop-art současné rychle se měnící doby. Post moderní elektro punk „What You´ve Got“ je divokým úprkem londýnským West Endem, který album zavádí do kytarovějších oblastí, aby ty byly nepřetržitě masírovány bzučivým praskáním zkratované elektroniky. Stejně punkový nádech nesou i skladby „Vampire´s Dance Hall“ a závěrečná „Riot Of Misfits“, ten však nikterak nesráží jejich barevnost a hysterické, avšak posluchačsky atraktivní melodie. Skladby jsou jak glamově rozjařené, tak i garážově punkové. Singlová „Victim Is Another Name For Lover“ na mě působí jako halucinační jízda limuzínou po půlnočním Manhattanu, se vším tím světlem z neonových tabulí a reklam. Jednoznačná hitovka s velmi povedenou zpěvovou linkou a parádním refrénem. Při popové „Lower Than Low“, kterou řadím mezi nejsilnější momenty alba, zas ožívají plastické figuríny ve výlohách východoněmeckých hračkářství. Tato píseň zachází až do novo-romantismu počátku 80-tých let, bere z něj to nejlepší a umisťuje do nedaleké budoucnosti. Je zároveň retrem i fantaskní modernou. Skladba „Lets Have Hips Talk“ je veselým třpytivým glam rockem, jejíž tempo udává, stejně tak jako u „Never´s Always Never“, taneční rytmus. Atmosférická jízda „Victoria´s Secret Blackmail“ pluje na čarokrásných zvukových plochách a je podobně koncipovaná jako chemický výlet v titulní „Moonshower And Razorblades“. Titulní skladba je však o poznání riffovější. Devátá „Neon Religion“ s hostujícím Trickym je jedinou skladbou lehce upadající do průměru. Vrcholem alba je elektrické blues „Miss Kkarma Kkoma“, kde taneční rytmus pravidelně rozsekává riffy garážově znějící kytary a výše položený Kayův vokál nad vším rtuťovitě deklamuje. „Miss Kkarma Kkoma“ je skladbou mající schopnost dostat posluchače do hlubokého transu. Výborně funguje i na koncertech.
Noví SUNSHINE nejenom že jednoznačně potvrdili obrovský hráčský a skladatelský potenciál, ale přišli i s naprosto svěží a velice moderní a organickou kolekcí, ve které jen velmi těžko nacházím slabších míst. Skladby na ní jsou jednak hitovější, na druhou stranu však zvukově a aranžérsky bohatší. Deska „Moonshower And Razorblades“ nechává za sebou nejen své albové předchůdce, ale zařazuje se mezi nejlepší alba nezávislého rocku tohoto desetiletí. A to myslím samozřejmě v celosvětovém měřítku.
