SUNSHINE - na prahu nové epochy

SUNSHINE - na prahu nové epochy

SUNSHINE - na prahu nové epochy

SUNSHINE - na prahu nové epochy

U příležitosti vydání nového alba vystoupila táborská kapela SUNSHINE, v rámci krátkého turné po Čechách, také v Plzni. To byla šance k vyzpovídání souboru ohledně jejich nového alba „Moonshower And Razorblades“, které vychází jako vůbec první album české kapely u větší firmy a celosvětově - a sice u Custard Records (u nás album distribuuje UNIVERSAL). Kapela má za sebou 4 řadovky (novinka je jejím čtvrtým počinem) a spoustu usilovné práce, jejíž výsledkem je právě před časem podepsaná smlouva s americkou nahrávací firmou. O koncertování a nahrávání novinky v Los Angeles jsem si povídal v šatně Divadla Pod Lampou s celou kapelou.

SUNSHINE - KayJste známí jako kapela koncertující po celém světě. Takže kde všude jste zatím hráli a kde jste ještě nehráli?

Prakticky kromě Austrálie, Jižní Ameriky a Afriky jsme hráli na všech kontinentech. To znamená Spojené státy, Kanada, Japonsko a téměř všechny země západní Evropy, přičemž nejčastěji Británie, Holandsko a Německo. No a samozřejmě velmi často hrajeme i v Čechách.

Jak probíhají Vaše americká turné? Mám na mysli organizaci a délku.

Teď jsme třeba jeli celých 5 týdnů s kapelou SPARTA a ještě dvěma dalšími skupinami v klubech zhruba pro 500 lidí. Začínali jsme v Texasu a objeli celý Spojený státy, včetně třech koncertů v Kanadě. Vzhledem k tomu, že naše domovská firma sídlí v Americe, lidé od ní zajišťují všechny věci. Nejezdíme tourbusem, ale dodávkou, přičemž lidé od firmy a tým zajištující technické věci jezdí s námi v jiném voze.

Ty dvě kapely, který jely s Vámi a SPARTOU US Tour - nebyly to náhodou (I)N CONSPIRACY a MURDER CITY DEVILS?

Ne, s oběma zmíněnýma jsme sice turné kdysi jeli, ale to současný se SPARTOU bylo ještě s FURTHER SEEMS FOREVER a COPELAND.

SPARTA jsou pohrobci AT DRIVE IN, druhá půlka této kapely nyní hraje v THE MARS VOLTA , která z obou kapel je Ti bližší? Proč?

Vlastně ani jedna. SPARTA jsou moc fajn lidi, ale hudebně je to pro mě spíš derivát AT THE DRIVE – IN v takovym víc emo a mainstreamově přijatelnějším konzervativnějším hávu. THE MARS VOLTA je na mě moc velkej blázinec a "umění pro umění".

Mohli by jste srovnat reakce fanoušků ve Spojených státech s těmi u nás?

Myslim, že je to zhruba stejný. Tam hodně záleží na tom, v jakém městě se koncert koná. Třeba ve větších městech, kde lidé mají větší možnosti výběru jsou třeba víc vybíraví, zhýčkaní, kritičtí. Je to jako třeba u nás srovnání mezi koncerty v Praze a v jiných městech.
Teď naposled jsme hráli několik koncertů v Kanadě, kde lidi byli hodně srdeční viz. třeba v porovnání s některými místy ve Spojených státech, kde byli chladnější. Ale tyto rozdíly, jak už jsem řekl, jsou i v Evropě a vlastně i u nás.

Kdy jste hráli za Atlantikem poprvé a jak se to celé přihodilo?

V roce 1998, po naší debutové desce, která vyšla paralelně jak u nás u firmy Day After, tak tam u GSL. A člověk řídící v Americe firmu GSL měl zájem o to abychom tam hráli.

Co vlastně posloucháte za hudbu?

Strašně moc různejch věcí od punku až po hip hop.

A co Vás zaujalo za poslední rok?

Hodně nových kapel, nebo staro-nových, které jsem objevil - hlavně THE EIGHTIES MATCHBOX B-LINE DISASTER, IKARA COLT, jejichž nový album je skvělý. Je to produkovaný Alexem Newportem, no a pak hodně mladých britských kapel...

Proč se píšete (nebo ještě nedávno se Vám psalo) na plákátech pod označením "hardcore z Tábora", když nejste hardcore ani náhodou? (Mě přijdete jako kapela ovlivněná trojúhelníkem THE STOOGES, THE CURE, PRIMAL SCREAM). Já mám hardcore hodně spojenej s kapelama jako BIOHAZARD, takovej ten new yorkskej s hip/hopovýma prvkama, ale možná se pletu.

To se budeš muset zeptat lidí, co tuhle nálepku s chutí a nedostatkem vlastní invence přehodnotit zavedený pojem, neustále lepí k SUNSHINE. Tvůj trojúhelník, do kterýho jsi nás schoval je docela trefnej (smích).

SUNSHINEMůžete charakterizovat Vaše jednotlivá alba a srovnat je s novinkou?

Pokud má kapela krédo, že se chce vyvíjet, tak prostě s každou deskou přichází s něčím novým a potom je jen na posluchačích, jestli to tzv. nový budou brát jako progres anebo krok zpět. Ze začátku, vlastně naše první dvě alba plus s nimi spojená živá prezentace, byla impulzivnější, s tím, že tam nebyl tolik kladen důraz na to, jakým způsobem ty věci jsou odehraný. Jestli je to přesný atd., ale bylo to vše víc o emocích. S každou další deskou jsme se snažili, aby tam ty emoce zůstávaly, ale abychom zároveň měli dobrej pocit z toho, že je na nás znát určitý vývoj. Ono to přijde samovolně. Čím máš za sebou víc koncertů, vyhráváš se, seš jistější, přesnější. Na třetím albu „Necromance“ jsme třeba kladli důraz už na něco jinýho, než tomu bylo u předchůdce „Velvet Suicide“. No myslím, že dvojka „Velvet Suicide“ byla pro nás taková zlomová deska a do dneška některý věci z ní jsou pro mne srdeční záležitosti. Byl to tenkrát největší zlom, kdy jsme se snažili posunout k písničkovější formě.

Když tak posloucham novinku „Moonshower And Razorblades“, zdá se mi blíž k druhé desce „Velvet Suicide“, než k třetí „Necromance“. Cítim z ní víc ten rock n´rollovej a post-punkovej náboj i když jste výrazově už zase někde jinde. Je to možná tím, že „Velvet Suicide“ je, stejně jako novinka, spíše kytarová, zatímco „Necromance“ byla hodně atmosférická a elektronická.

To je zajímavý názor, ale do jistý míry máš pravdu. Hlavním takovým mezníkem byla změna sestavy. Když vlastně odešel náš původní baskytarista a na jeho místo přišel tady Amak a taky Jirka nám kývnul na nabídku hrát u nás kytaru. On pak přinesl do kapely novou invenci. Jako dvoukytarová kapela jsme pak měli víc možností. Po Jirkovo příchodu bylo snažší nový věci stavět, jakoby jiným způsobem než jsme byli do té doby zvyklí. Jako kvarteto s dvěma kytarama jsme měli daleko víc možností dělat to, co jsme opravdu chtěli. Nová deska má takové dva výrazné směry. Je zde velký příklon k elektronice, ale na druhou stranu tam ta elektronika není prvoplánová. To znamená, že spíš jakoby dotváří celkový sound, tvoří organický celek a jenom dokresluje kytarovou masu. Kolikrát jí tam při poslechu ani nepostřehneš, pokud se na to přímo nesoustředíš.

Novinka „Moonshower And Razorblades“ vznikala až v posledním roce, nebo průběžně celé ty 3 roky od „Necromance“? Ptám se, protože vím, že některé nové skladby už nějakou dobu na koncertech hrajete.

Když jsme šli do studia, tak jsme samozřejmě už nějakou dobu několik věcí měli, ale většina materiálu vznikla, buď těsně před nahráváním, nebo až přímo ve studiu. Do jistý míry jsme v sobě nosili určitý nápady, který jsme potom na ní použili. Řekl bych, že asi třetinu skladeb jsme měli rok či dva v zásobě a zbytek vznikl těsně před přípravami alba nebo přímo při nahrávání.

Kladli jste si při nahrávání nějaké konkrétní cíle ohledně znění či stylového směřování nového alba anebo jde o spontání výsledek?

No tak napůl. Ten prvotní impuls byl danej tím, že jsme šli do studia a neměli jsme napsaných dostatek věcí, a tak jsme hodně materiálu dopisovali těsně před vstupem do studia – při tzv. pre-produkci. V té chvíli vzniklo asi nejvíc věcí, které jsou snad těmi nejsilnějšími na albu. Žbychom však měli nějakou konkrétní představu o znění desky? To si nemyslim. Neuvažovali jsme dopředu, jestli bude novinka drsnější nebo naopak hodně popová. Tím jsme se nezatěžovali. Bylo nám jasný, že některý skladby tam budou jakoby líbivější, ale celkový výraz a směr před nahráváním novinka neměla.

Nějaký čas před únorovým vydáním „Moonshower And Razorblades“ jste vypustili pilotní singl „Victim Is Another Name For Lover“. Skladba je to hodně hitová. Mluvíš tedy o této skladbě jako o jedné z těch líbivých? Já osobně jsem na albu zaznamenal víc povedených položek, tak třeba „Lower Than Low“ je také hodně hitová. Neuvažujete o druhém singlu? Myslím, že právě tahle skladba by se tam hodila.

Ano mám na mysli třeba singl „Victim Is Another Name For Lover“. O novém singlu ještě neuvažujeme, ale kdyby na něj došlo, byla by jím pravděpodobně skladba „Lower Than Low“.

Kterých skladeb si ceníte na nové desce nejvíc?

(Každý z členů SUNSHINE vyjmenoval několik favoritů a tak padaly názvy jako:) „Victim Is Another Name For Lover“, „Lower Than Low“, „Miss Kkarma Kkoma“, „What You´ve Got“ či „Victoria´s Secret Blackmail“.

SUNSHINE - KayDeska Vám vychází u firmy Custard Records, kterou vlastní americká písničkářka Linda Perry. Jak jste se k ní dostali?

Bylo to zkrátka štěstí, že se jí líbila naše předchozí nahrávka „Necromance“, a tak nás kontaktovala a nabídla nám smlouvu. Máme u Custard Records smlouvu na čtyři alba včetně této novinky.

Jak probíhala spolupráce s Trickym, který pohostinsky hostuje ve skladbě „Neon Religion“. Setkali jste se s ním, nebo zkrátka jen natočil svůj part a poslal Vám jej?

Ve studiu jsme jej nepotkali, většina kapely už byla v té době zpátky v Čechách, ale po našem opětovném návratu do Států jsme si byli navzájem představeni na jedné party SPIN MAGAZINU a trávili ten večer spolu. Tricky je zábavnej chlapík, hodně nezdolnej, energickej, zkrátka závoďák… (smích… Je to taková opička.).

Co se dá v Los Angeles kromě nahrávání (myslim v období, kdy jste nahrávali album) nejlépe dělat? Našli jste si tam nějakou jinou zábavu? (abych tedy byl konkrétní).

(smích) LA je hodně velký město se spoustou lákadel jak rozmělnit na prášek volný čas...

Byli jste tam jen kvůli nahrávání anebo jste tam trávili více času?

Jsme tam poměrně často a nejen na nahrávání. Poslední delší doba byla skoro tři měsíce dlouhá, s tím, že jsme vlastně jenom denně zkoušeli a užívali si tepla a sluníčka...

A na závěr jedna soukromá otázka. V děkovačce nového alba jsem narazil na jméno Davy Vain, což je pro mne, jakožto příznivce kalifornského street rocku konce 80-tých let, absolutní kult (pozn. san franciská kapela VAIN vydala ve své době velmi úspěšnou desku „No Respect“ 89, po které se poprvé rozpadla a její frontman Davy Vain posléze hrál se Stevenem Adlerem původním bubeníkem GUNS N´ROSES v kapele ROADCREW. To bylo těsně po Adlerovo vyhazovu od Axlovi sebranky v roce 1990, aby v polovině 90-tých let znovu obnovil VAIN a vydával s nimi nová alba pouze v Japonsku a USA a věnoval se studiové a producentské práci. Mnoho US-metalových kapel vzniklo právě pod jeho rukama, ze známých např. DEATH ANGEL). Jakou měl tento člověk s Vámi souvislost?

Ježišmarjá Davy…no on je dobrý přítel výkoný šéfky CUSTARD RECORDS Katriny Sirdofsky a ona jej pověřila, aby se o nás staral, co se technického zajištění našich koncertů týče. Takže jsme s nim strávili asi 14 dní. Je to hrozně aktivní, ukecanej a strašně příjemnej človíček. No byla s nim nepředstavitelná prdel od rána do večera, no a je taky jako správnej rocker hodně na ženský. Dnes spíš ale pracuje ve svém studiu. On nám vlastně taky hodně pomáhal. Má tam kontakty a ví přesně kam zajet v případě, že se vyskytne nějaký problém s technikou. Tak to jsi mě překvapil, já myslel že ho tady nikdo nezná.

No já jeho kapelu poslouchám a mám od VAIN kromě jejich alb ještě pořád asi 3 klipy nahraný ze starý Headbanger´s Ball. Dál se ještě chvíli pár minut diskuse ubírala spíše tímto směrem. Po asi pěti minutách jsem se s kapelou rozloučil a vydal se vychutnat si její vystoupení.

 10

Stray

Další informace

Diskografie

Karmageddon (2011)
MGKK Telepathy (2009)
Dreamer (2007)
Moonshower And Razorblades (2005)
Electric! Kill! Kill! (EP) (2004)
Necromance (2001)
Velvet Suicide (1999)
Hysterical Stereo Loops, Beasts And Lips (1997)