FRANTIC BLEEP - The Sense Apparatus

FRANTIC BLEEP - The Sense Apparatus

FRANTIC BLEEP - The Sense Apparatus

FRANTIC BLEEP - The Sense Apparatus

Analýza a syntéza. Schopnost odhalit skryté tvary a půvab již nespočetněkrát zakoušeného. Tak lze v kostce charakterizovat hudební přístup FRANTIC BLEEP. Dalo by se říci, že Norové jako jedni z mála oplývají v dnešní době nepříliš rozšířenou schopností pohlížet na dobře známé a mnohokrát použité postupy kvalitativně odlišným způsobem, zaujímat neotřelé úhly pohledu a vytěžit z dosavadní hudebně metalové matérie ty nejzajímavější elementy a vdechnout jim moderní, přesto stále neobvyklou a z pohledu posluchače značně přitažlivou podobu.

FRANTIC BLEEPAčkoliv „The Sense Apparatus“ pokračuje v trendu nastoleném demem „Fluctadmission“, tedy přirozeném snoubení technických odnoží metalové hudby (vliv CYNIC je více než patrný) s charakteristickým skandinávským citem pro atmosféru a zvláštní, zasmušilou zpěvností motivů, bez vážnějších problémů se ale vzpouzí prázdnému kategorickému škatulkování, přestože vám možná mnohé pasáže vzdáleně připomenou hvězdné odlesky ARCTURUS či AGE OF SILENCE, instrumentální vyspělost progresivního metalu nebo z úplně druhého konce eklektičnost a náladovost crossoveru. Právě tento fakt je možné chápat jako jeden ze stěžejních atributů nahrávky a FRANTIC BLEEP velmi lehce proplouvají žánry. Na první pohled kombinují téměř nesourodé inspirační prvky,  konečný výsledek se ovšem nad možná očekávání vyznačuje celistvostí. Tam, kde invenční demonahrávka hýřila nespoutaností a živelností nejen v mnohdy krkolomném sjíždění stupnice, otěže spontaneity a divokosti tentokráte třímá chladná sevřenost zhmotňující vnitřní dynamiku do podoby pevné, přesto promyšleně strukturované formy. Výrazná rytmika spolu s vrstvami vzájemně se proplétajících kytarových riffů tvoří základní kostru skladeb, ovšem více než tradiční postup opakujících se celků je jim bližší nelinearita v téměř jakoby nahodilé kombinaci nesouvisejících dílčích částí a motivů  náhle přecházejících od řezavé kytarové dynamiky a několika syrových okamžiků (např. „Mandaughter“, „Curtainraiser“) k mrazivým subtilním pasážím či jemným klavírním mezihrám s nezaměnitelným hlasem Paula Mozarta, jemuž stojí oporou několik dalších hostů v čele se sugestivním hlasem Agnete (MADDER MORTEM).

Preciznost a vysoké ambice jsou jedněmi z atributů kapely a obsah aktuální nahrávky pouze dokazuje, že se nejedná o prázdné pojmy, kterým by hudebníci nedokázali dostát. Zdá se, že FRANTIC BLEEP jsou dalšími právoplatnými následníky progresivnější a experimentálněji laděné části norské metalové scény, kde ovšem označení progresivita znamená krok vpřed a jinakost, ne samoúčelné instrumentální eskapády. Již na debutní nahrávce se vyznačují sebejistým, velmi dobře rozpoznatelným rukopisem a i když jsou jejich kořeny mnohdy evidentní, slouží jako výchozí odrazový můstek a výsledné hudební pojetí je v široké záplavě uniformních nahrávek více než svojské. V kapele dřímá značný potenciál a věřím, že i budoucí tvorba bude napájena z tryskajícího pramene kreativity. Předpoklady tu jsou a velmi bych se divil, kdyby tomu tak nebylo.

 5

Pavel

Verdikt

Preciznost, jasná hudební vize a více než svojský přístup k interpretaci tradičních "skandinávských" hudebních elementů a technicky propracovaného metalového odkazu včetně umného nakládání s prvky jiných žánrů - to vše jsou FRANTIC BLEEP. Moderní, styloví a především přirození.

Hodnocení

Autor
8,5 / 10
Redakce
8,3 / 10
Čtenáři
8,2 / 10

Další informace

Stopáž: 41:31

Produkce: Patrick Scantlebury
Studio: Breidablikk, Engelaug & Knapper, Tora Bora Studios

www.franticbleep.com

Sestava

Skladby

  1. A Survey
  2. The Expulsion
  3. Sins Of Omission
  4. But A Memory
  5. Mausolos
  6. Curtainraiser
  7. Mandaughter
  8. Nebolous Termini
  9. Cone

Diskografie

The Sense Apparatus (2005)
Fluctadmission (demo) (2002)

Jiné pohledy

Noisy
8,5 / 10

Další norská kapela, která se vyštrachala z metalového smetiště a bez bázně infiltrovala i progresivně rockovou propracovanost nikoli za účelem ohromování, ale vytváření přirozeně plynoucích, přesto kontrasty hýřících skladeb. Tito umělci mnohotvárnosti vás umí roztrhat agresivně rychlým, technicky bravurním thrashingem i pohýčkat příjemnou nevtíravou melodií. Jednotlivé postupy vyrůstají z přesné a proměnlivé rytmiky jak hříbečky po dešti, jen posbírat tyto plody kreativity plné vláhy letních přeháněk i síly krupobitím doprovázených bouřek. Vokální různorodost je jen dalším aspektem dotahujícím tohle album téměř k dokonalosti, citlivé zpěvové linie jako vystřižené od mnohých progresivních skupin jsou doplněny i o v ostřejších pasážích vybuchující hrubou „neukázněnost“. Oproti demu „Fluctadmission“ se navíc Paul Mozart neuvěřitelně zlepšil, a pak jsou tu samozřejmě i vokální posily v podobě spousty hostů. To vše dává hudbě FRANTIC BLEEP sílu, pod kterou se mé tělo samovolně uklání. ... [6. dubna 2005]

 

Shnoff
8 / 10

Na této desce mě hodně mrzí přítomnost několika prázdných a vatovitých pasáží, které až na výjimky nenaplňují zamýšlený účel – tedy navodit nějakou tu melancholickou atmosféru, a pouze rozbíjí spád jednotlivých kompozic. Pokud se pořádně hraje, jde o velice svěží nahrávku, na níž zaujme spousta elementů – kontrast tvořený hodně nízko položenou druhou kytarou a ve výškách trylkující sólovkou, hromada komplikovaně a přitom posluchačsky vstřícně vystavěných riffů (např. úvod „But A Memory“), vkusné pěvecké výkony… A abych nezapomněl, neustálé srovnávání s ARCTURUS v promomateriálech považuji za velmi zavádějící. To je ale samozřejmě věc labelu, nikoliv kapely.
I přes vzpomenuté výhrady si tento kousek zaslouží (i když jen těsně) hodnocení na hranici extratřídy. ... [1. dubna 2005]