PÁD TŘETÍ ŘÍŠE - Nesmíme zapomenout...

PÁD TŘETÍ ŘÍŠE - Nesmíme zapomenout...

PÁD TŘETÍ ŘÍŠE - Nesmíme zapomenout...

PÁD TŘETÍ ŘÍŠE - Nesmíme zapomenout...

Duben 1945, Třetí říše je na kolenou a spojenecké armády svírají Německo z obou stran. Rusové vstupují do Berlína a dobývají jednu ulici za druhou. Válka je již nějakou dobu rozhodnutá, ale obránci hlavního města se nevzdávají. Rozkazy jsou jednoznačné, bojovat do posledního muže. A v samotném centru Berlína, v bunkru pod Říšským sněmem, se odehrávají poslední dny skupiny lidí – nejvyššího velení tou dobou již neexistujícího impéria.
 
PÁD TŘETÍ ŘÍŠEFilm „Der Untergang“ je svědectvím posledních dnů Adolfa Hitlera a jeho nejvěrnějších. Jest svědectvím v historickém duchu, jak to asi mohlo být. Režisér Oliver Hirschbiegel na sebe vzal nelehký úkol, už jen samotnou tématikou tak nastavil záda pro biče historiků, etiků, filozofů a především široké veřejnosti. Ale je třeba již předem vyzdvihnout, že v této své kariérní zkoušce ohněm obstál. Film vznikl na motivy knihy Joachima Festa a Traudl Jungové, která byla Hitlerovou sekretářkou, „Bis zur letzten Stunde“ a až skoro do samotného konce byla v bunkru s ostatními. Cílem tvůrců bylo držet se známých faktů a jednotlivé postavy ani nezkrášlovat, ani nedémonizovat. Traudl je zde ve vypravěčské roli, lépe řečeno pozorovatelky. Ústřední postavou je zde pochopitelně samotný Vůdce, v mistrném podání Bruna Ganze. Nicméně v těchto dnech je to již zlomený, nemocný člověk, který stále věří v konečné vítězství; nebo mu chce věřit.

PÁD TŘETÍ ŘÍŠEHitlera v ty dny opouštěla většina dřívějších spolupracovníků, ať již sami tajně vyjednávali s nepřítelem, nebo jen na poradách zpochybňovali jeho názory. Stále ještě pravidelně vychází před Reichstag, aby vyznamenal statečné vojáky především z řad Hitlerjungen, ale z jeho nahrbené chůze a věčně se třesoucí ruky nelze přehlédnout jeho chřadnoucí zdraví a v jeho očích je vidět postupně hasnoucí velký sen o veliké říši, o ovládnutí celé Evropy, možná i víc. Ale i přes to všechno, když už jsou slyšet zbraně Rudé armády, odmítá uposlechnout naléhání svých blízkých, opustit Berlín a kapitulovat. I v posledních dnech si zachová hrdost a raději spáchá sebevraždu. Tou dobou již Hitler nebyl člověk, co pronáší projevy k mnohatisícovému davu, ale poražený vůdce národa, kterému se rozplynul jeho sen a přesně tak jej film „Der Untergang“ zobrazuje, nic se zde nezastírá, nic nevyvyšuje. Podobně je tomu i s ostatními postavami filmu, snad s výjimkou Goebbelse, který je zobrazen zcela bezemočně, jako člověk zcela slepě opakující ty samé myšlenky. Pozoruhodně stále veselá a nezlomená Eva Braunová působí velmi kontrastně ke všemu dění kolem. Asi za emočně nejsilnější považuji scénu, kdy hrdá Marta Goebbelsová tráví své děti. Jako by se čas na chvíli zastavil, hudba utichla, a přesto je cítit fascinující gradace celého filmu. Měl snad právě tento okamžik symbolizovat konec jedné zvrácené ideologie? Hrdá žena, bránící se projevu jakékoliv slabosti, zabíjí vlastní děti, aby nežili ve světě bez řádu.

PÁD TŘETÍ ŘÍŠEBoje v ulicích Berlína jsou viděny očima mladého chlapce, člena Hitlerjungen. Rusové tou dobou už postupně utahují smyčku, ale více než postup „nepřátel“ je patrný hyenismus ve vlastních řadách, průvodní jev jakékoliv války. Naturalistické záběry z lazaretu, zubožení lidé v ulicích utíkající před nepřítelem i samozvanými strážci zákona. To vše jen symbolicky ilustruje, co tahle válka ve skutečnosti přinesla. Pochybuji, že „Der Untergang“ by mohl podnítit nový zájem o Hitlerovy myšlenky. Mám dojem, že tento humbuk vyvolala uměle média, novináři, kteří film snad ani nesledovali. Postava Hitlera je zobrazena věrohodně, přesto svým způsobem opatrně. Zazní zde i myšlenka, že vinu nese celý národ, protože umožnil Hitlerovi realizovat jeho zvrácené vize. V tomto kontextu je to výtka vůči Němcům, kteří zpočátku podlehli lákavým slovům, ale lze jej chápat i v širším kontextu. Myslím si, že tvůrcům podařilo natočit „Der Untergang“ bez politického podtextu a to je podle mne velmi důležité. Právě proto jeho shlédnutí doporučuji. Je zlé, když se historie zkresluje, avšak je ještě horší, když se na ní zapomíná.

 238

Manatar

Verdikt

"Der Untergang" zobrazuje několik posledních dnů nejvyššího velení Třetí říše v krytu pod Říšským sněmem. Skvěle udělaný a velmi působivý snímek, který mohu jen doporučit.

Hodnocení

Autor
9 / 10
Redakce
8,5 / 10
Čtenáři
8,7 / 10

Další informace

Stopáž: 150 min.

DER UNTERGANG
[Německo 2004]

Režie: Oliver Hirschbiegel
Scénář: Bernd Eichinger
Kamera: Rainer Klausmann
Hudba: Stephan Zacharias
Hrají: Bruno Ganz, Alexandra Maria Lara, Corinna Harfouch, Juliane Köhler, Heino Ferch, Ulrich Matthes, Christian Berkel, Thomas Kretschmann, Christian Redl, Götz Otto, Anna Thalbach a další...
Premiéra v ČR/SR: 31. března 2005

www.deruntergang-special.film.de

Jiné pohledy

RIP
8,5 / 10

Velmi strhující film, který mě osobně dostal právě tak trochu dokumentárním charakterem a odosobnělostí, která dává jeho obsahu punc neobvyklé věrohodnosti. Ať už se v posledních dnech Adolfa Hitlera dělo cokoliv, snímek Olivera Hirschbiegela velmi sugestivně a nepokrytě, bez zbytečných příkras a hraní na city, monitoruje děj, kterému jste schopni bez výjimky uvěřit. Právě strohost, možná i strnulost, kterou je „Der Untergang“ prostoupen, dává filmu stísněnou atmosféru pravdivé výpovědi. Oceňuji, že nedochází ke zbytečnému moralizování, přibarvování skutečností, či vysvětlování náznaků, které se ve filmu jen letmo objeví – například rasové čistoty samotného Vůdce. ... [30. dubna 2005]

 

Reaper
8,5 / 10

Přiznám se, že na "Der Untergang" jsem neodcházel s očekáváním tak kvalitního filmového zážitku, jaký mi snímek Olivera Hirschbiegela nakonec dokázal připravit. Na počátku snad trochu vadí nápadná křečovitost Bruna Ganze, který se do hlavní role Vůdce snaží stylizovat až příliš násilně (postupem času však Ganzův projev jde rapidně nahoru). Palcem nahoru též hodnotím, že snímek nesklouzává k otravnému patosu, je obnažený až na kost a místy syrový až z toho jde mráz po zádech. Jeden z několika málo filmů dnešní doby, který jednoznačně stojí za shlédnutí. ... [20. dubna 2005]

 

Pavel
8,5 / 10

Je sympatické, že pro mnohé ještě před svým dokončením kontroverzní snímek, nakonec vlastně žádnou výraznou kontroverzi neobsahuje. Ono příslovečné "účtování s historií" velmi přirozeně ústí v téměř oddosobněný, přesto působivý dramatický dokument, který i přes relativně úzké zaměření obsahu nemá tendence vytrhávat z kontextu, či se pokoušet o nepodložené interpretace. Stejně jako není nic pouze jen černé nebo bílé, ani zde tvůrci nesklouzli k jednomu předpojatému pohledu na osobu Adolfa Hitlera a jeho nejbližších spolupracovníků, resp. celé nacistické ideologie a průběhu války. A myslím, že právě v tomto ohledu uspěli na celé čáře. ... [17. dubna 2005]

 

Marigold
8,5 / 10

Po stránce obsahové Manatar vystihl a popsal vše podstatné, takže já se pokusím omezit jen na to, co v recenzi není. Jediným negativem filmu "Der Untergang" je jeho formální stránka. Nejedná se o negativum klíčové a fatální, jak se někteří "vždycky musim psát něco jiného než druzí" recenzenti snaží ve svých rozborech doložit (že, pane Šafránku...). Režisér i scénáristé zvolili pro jako hlavní vypravěčskou perspektivu "dokumentární odstup" od děje a naopak velice expresivní přístup k atmosféře. Výsledkem je, že dialogy působí strohým a nestylizovaným dojmem, zatímco dusivá atmosféra bunkru je hojně a působivě dokreslováno zvukovými efekty (ticho vs. dunění), kamerou (která se hodně lepí na postavy a podporuje klaustrofobický a bezvýchodný dojem) i střihem (spojování iluze interiérů s naturalismem v exteriérech). Zatímco expresivní složka filmu funguje na výbornou, ona dokumentárnost má tendence sklouzávat do přílišné polopatičnosti, mnohoslovnosti a nudně větvených dialogů, které určitou repetitivností berou filmu spád. Nijak fatálně, ovšem. Velice se osvědčilo i zavedení "druhotného" vypravěče v podobě Traudl Jungové, která zprostředkovává civilní pohled na ikony Třetí říše – onen civilní pohled, který je ve své naivitě a zaslepenosti snad nejtragičtějším rysem filmu. A dokumentaristický dovětek Jungové ho jen pointuje ve vší nahotě "... měla jsem se víc zajímat..." Mrazivé završení jedné z linií. Jenže "Der Untergang" má linií více a nutno přiznat, že všechny dokázal režisér Oliver Hirschbiegel ztvárnit s jistotou a přesvědčivostí. Výsledkem je snímek syrový atmosférou, dráždící otázkami (které si divák musí zodpovědět sám) a deptající tím, že nic nezastírá ubohými vějičkami heroického patosu. Německá kinematografie úspěšně složila státnici z poválečné dospělosti... ... [15. dubna 2005]