Zakořeněnost - asi ten nejvýstižnější výraz, kterým jsem schopen vyjádřit ono sveřepé setrvávání ve stylově „čisté“ ponurosti, kterou si do erbu vložili Američané CROWBAR. A snad už dnes ani nikdo nečeká zázraky objevných cest, na které se Kirk Windstein se svou skupinou nikdy nepouštěli, naopak vždy se zarputilostí bernardýna setrvával ve svých „domácích“ doomcorových pláních. Tam mu to ostatně vždy slušelo a nejinak je tomu i s novou deskou „Lifesblood For The Downtrodden“. Kirk pro její nahrávání získal už před deseti lety odejitého Craig Nunenmachera (nyní člena BLACK LABEL SOCIETY) a na pouhopouhou tříčlennou formaci vše doplnil Rex Brown (ex-PANTERA, DOWN). Rex se společně s Warren Rikerem (producent například CORROSION OF CONFORMITY) ujal i produkce a z jejich rukou dostáváme po zvukové stránce vysoký standard typicky „hustého“ doomově zbarveného hukotu ale i řezavé kytarové razantnosti s úderně výrazným tlukotem bicích.
Svým způsobem není „Lifesblood For The Downtrodden“ žádným čerstvým materiálem, nahrávání totiž proběhlo koncem roku 2003. Do světa se však deska dostala až začátkem letošního roku a nahrávací sestava již dávno vzala za své. Ostatně, Craig i Rex si ke CROWBAR evidentně pouze odskočili aniž by vystoupili ze svých současných působišť, a tak patnácté narozeniny (dodatečně přeji vše nejlepší k získání občanky) své skupiny oslavil Kirk už v docela jiné sestavě: Patrick Bruders (GOATWHORE) – basa, Steve Gibb (ex-BLACK LABEL SOCIETY) – kytara a vokály, a Tommy Buckley (SOILENT GREEN) – bicí. To je i současné koncertní složení.
Jak už naznačilo mé úvodní zvolání, na „Lifesblood For The Downtrodden“ se nedočkáme žádných překvapení. Deska se nese v klasickém CROWBAR duchu, možná s trochu pestřejším vyzněním než na starých nahrávkách. Pokud však sáhneme ke srovnávání s minulostí, má materiál nejblíže k mému oblíbenému, značně doomově laděnému albu „Odd Fellows Rest“, přesto se zde najde celé spektrum poloh známých z minulosti skupiny. Střednětempé dunivé valení, typické pro starší alba CROWBAR, je kombinováno s proměnlivějším a depresivnějším projevem známým právě z alb „Odd Fellows Rest“ nebo „Equilibrium“. Najdou se i ostřejší pasáže, řvavá oživení a akustická zklidnění. Kirkův hrdelní vokál asi nemá význam popisovat, vždyť to je jeden ze základních poznávacích znaků CROWBAR jako takových. Aktuální deska je prostě plynulým pokračováním hudebních snah o skloubení doomových nálad a ostřejších hardcorových postupů, které však v tvorbě CROWBAR postupně ztratily na dominanci, a tak dnes v jejich skladbách nalezneme především smutek prýštící z velmi osobitě podané variace na depresivní téma zvukových truchloher. Přesto se corový základ neztrácí a značně přispívá k jisté výjimečnosti těchto Američanů. Je to prostě onen doomcore, který je pro ně příznačný, neboť CROWBAR jsou skupinou, která vždy zacelovala jistou „štěrbinu“ mezi doomovou a corovou škatulkou a svým způsobem se podílela na vzestupu oblíbenosti emocoru, který je dnes již samozřejmou součástí hudebního světa. Charakteristický výraz této bandy je v dnešní době možná již značně překonaný nastupující generací skupin jako ISIS, přesto podle mě patří CROWBAR stále ke skupinám přidávajícím do hudebního spektra svůj specifický stylový odstín.
