Všeobecně známým trendem metalových kapel je fakt, že s přibývajícími deskami kapela postupně ubírá na nasazení a její celkový projev se stává stále méně a méně extrémním. Jen málo je takových co volí přesně opačný postup. Jako vzorového zástupce této menšiny můžeme uvést reprezentanta země tulipánů, skupinu Callenish Circle. Původně striktně doom/deathové těleso se začíná od poklidné prvotiny “Drift Of Empathy” dramaticky radikalizovat. 3 roky stará dvojka “Graceful...Yet Forbidding” je toho jasným důkazem. Tato zhoubná metamorfóza pokračuje k mému nemalému potěšení i na aktuálním albu “Flesh_Power_Dominion”. Oproti “Graceful...Yet Forbidding” tu máme hned několik výraznějších změn v projevu kapely. Jak je vidět, mocná neo-thrashová vlna švédských kapel typu Soilwork, Gardenian, Darkane nebo The Haunted se rozhodně nevyhnula ani Holandsku. Jestli byla na minulém albu řeč o melodickém death metalu tak nyní už se dá mluvit spíše o melodickém thrash metalu (samozřejmě deathové prvky zůstávají zachovány, ale už v menším počtu). Agresivnějšímu pojetí hudby se musel samozřejmě přizpůsobit i muž mnoha hlasů Patrick Savelkoul. Thrashové tempo ho nutí více využívat jeho blackmetalově zabarvený vokál. Hluboký growling tak ustoupil oproti “Graceful...” hodně do pozadí (užít si ho ale můžete třeba v “Bleeding”). Avšak celkové přitvrzení přináší kromě zmíněných pozitiv, také jedno negativum a tím je částečná redukce klasických doomových meziher. To je velká škoda, protože díky tomuto prvku se Callenish Circle dali snadno rozpoznat mezi zbytkem konkurence. Na druhou stranu ale uznávám, že dát stejný prostor thrashi, blacku, deathu, doomu a heavy metalu v rámci jedné desky zaručuje téměř všechno, jen ne dobrý výsledek. Jeden ze stylů musí převažovat nad těmi ostatními, jinak vzniká beztvará, schizofrenní směs, kterou by posluchač nemusel dobře strávit. Ostatně legendu o Pejskovi a Kočičce jistě všichni znáte...
Už od úvodní skladby “Obey Me...” nasazují Callenish Circle vysoké thrashové tempo. Mimochodem skvělý melodický rozjezd téhle skladby je skutečně impozantní. Jasně největší hit alba, opravdu vynikající skladba. V podobném duchu (nebo ještě rychleji - “Take Me Along”) uběhnou další 3 skladby. Potřebné zklidnění a oživení přináší až pětka “Bleeding”. Zde dostává prostor klavír, šepot a melodie ve stylu Sentenced z alba “Crimson”. Pak se ale thrashová lokomotiva vrací zpátky do vyjetých kolejí (“Your Final Swansong” a “Suffer My Disbelief”). Další vykolejení znamená osmá “They Have Chosen”, kde se konečně naplno projeví doomovější stránka Callenish Circle. Vlastní materiál je zakončen nenáročnou bezejmennou instrumentálkou po níž ještě následuje dvojice bonusů. K prvnímu není co dodat - nesmrtelná klasika Death (R.I.P.) a “Pull The Plug”, dodejme, že skvěle zvládnutá. Druhým bonusem je “When Lady Smiles” od mě neznáme holandské hardrockové The Golden Earring.
Finální dojem z “Těla_Moci_Vlády” je tedy jasný. Deska nemá slabé místo, netrpí nedostatkem invence a působí celkově velice přesvědčivě. Není proto jediný důvod neudělit vysoké hodnocení. Absolutorium si zaslouží i skvěle graficky provedený booklet od tradičně spolehlivého kytarového kouzelníka Niklase Sundina (Dark Tranquillity).
