SYSTEM OF A DOWN - Mezmerize

SYSTEM OF A DOWN - Mezmerize

SYSTEM OF A DOWN - Mezmerize

SYSTEM OF A DOWN - Mezmerize

Tak nevím. Mám album „Mezmerize“ (alias první díl dvojalba „Mezmerize/ Hypnotize“, jehož druhá část se má na prodejních pultech objevit až později v letošním roce) považovat za odrazový můstek, který arménsko - americké hvězdičky SYSTEM OF A DOWN katapultuje až k nebeským výšinám hudebního šoubyznysu? Mám mu rozumět tak, že z S.O.A.D. se přes noc staly světové hvězdy toho nejtěžšího kalibru? Soudím, že ano, respektive že alespoň všechny předpoklady tomu nasvědčují. Tahle kapela si totiž se svými dosavadními počiny vybudovala neotřesitelnou pozici jedné z nejoriginálnějších tváří moderních odnoží těžkého kovu, vystavěné jak známo na atypickém ethno-emo-hard coru, míšeném s prvky punku a thrash metalu. Vždyť vzpomeňme jen na obrovský úspěch posledního klasického řadového alba „Toxicity“ (2001), po němž se do té doby prakticky neznámí S.O.A.D. stali předmětem zájmu všech myslitelných médií, včetně těch televizních, a nebylo snad dne, kdy by člověk (ať už v jakékoliv forměú nezaznamenal některou ze skladeb „Chop Suey!“ nebo „Toxicity“. K tomu čtyřletá nahrávací pauza okořeněná jen živým vystupováním a prostor pro vznik megastars byl najednou tady.

SYSTEM OF A DOWN I když, samozřejmě že se tomu muselo ještě trochu pomoci. Není podstatné, zda vědomky či nevědomky, důležitý je výsledný efekt, který bych v tomto případě charakterizoval jako doslova hromadně účinný. Nejen v tom smyslu, v jakém byli S.O.A.D. vždy hrůzu nahánějící dynamitovou náloží (na níž ještě před explozí kdosi nakreslil plačící dětský obličej), ale rovněž v tom, jak teď s jejich doširoka proklamovanými a kupodivu ne zas tak devastujícími účinky nejspíš narůstá i počet jejích veřejně se hlásících příznivců. Tenhle proces by se dozajista dal nazvat i přibližováním se vkusu všelidových mas, ovšem to zní málem jako podbízivost a o tu tady zcela určitě nejde. S.O.A.D. prostě prošli dalším vývojovým obdobím, trošku nám zestárli, pročež teď zní maličko učesaněji a stravitelněji, především co se brutality výrazu týče. Hravé laškování s arménským folklórem a všelijakými nerockovými škatulkami však zůstalo a ačkoliv to vlastně zní nelogicky, hlavně to má na svědomí onen hromadně účinný dopad. A mohlo být ještě lépe, kdyby se (bůhví proč) mikrofonu na úkor Serje Tankiana nezvykle často nezmocňoval také kytarista a hlavní autor hudby Daron Malakian. Nic proti jeho zpěvu, ale naprosto nechápu, jak se může někdo dobrovolně vzdát (byť i jen zčásti) takového hlasového fondu, jakým Tankian vládne (soudím, že není třeba připomínat, že byste jej hravě poznali mezi miliónem dalších hlasů), na úkor přece jen docela obyčejného vokálu Malakiana. Protože zatímco Tankianovi stačí v úvodní skladbě „B.Y.O.B.“ zazpívat hravé „Lalalalala“ a okamžitě si získá na svou stranu každého, kdo ho právě zaslechne, Malakian musí odzpívat několik dalších písní, aby jej vůbec bylo možno zaregistrovat jako regulérní a k S.O.A.D. patřící hlas.

Samotné album (jehož obal mimochodem zdobí malůvka Vartana Malakiana, otce koho jiného než Darona Malakiana) vlastně otvírá až zmiňovaná skladba „B.Y.O.B.“, poněvadž úvodní intro „Soldier Side“ plní jen funkci jejího kratičkého prologu (i když pravda hned od začátku v poctivém duchu S.O.A.D.). Nenápadná ale silná melodie jak v pomalém refrénu, tak i v následujících výbuších rytmické zběsilosti předznamenává další dění na albu, jenž za pomoci vcelku interesantního lyrického doprovodu (ve znamení tradičních útoků a narážek na současný svět a americkou společnost) stoprocentně zaměstná všechna posluchačova centra pro ukládání si příjemných a nezapomenutelných zkušeností a zážitků. V dalším trháku „Revenga“ (který bych mimochodem nejspíše pasoval na plnohodnotného nástupce dříve vzpomínaných hitovek), v „Cigaro“ a v „This Cocaine…“ plnými hrstmi drsné neurvalosti, v „Question!“ a „Sad Statue“ mocnými údery žhavě emotivních melodií a třeba v „Radio/Video“ nejen evokací RED HOT CHILLI PEPPERS, ale i nenápadným motivem signalizujícím kulturu daleko na východ od zdejších zemí. Narazíme však i na spoustu dalších detailů, u kterých se vyplatí pozastavit se, zejména pak pro jejich zdánlivou nenápadnost. Tady mám na mysli roztomilé drmolení slovíčka „Everybody“ ve „Violent Pornography“, počítačově rozechvělý úvod „Old School Hollywood“ či zcela nečekaně baladický podtext závěrečné „Lost In Hollywood“.

A jsme u toho. Pokud se nemýlím, právě jsem se v pozitivním smyslu zmínil o každé z jedenácti skladeb alba, které je právě předmětem mého zájmu. Nevím jak komu, ale mě se právě tohle moc často nestává. Vlastně jen výjimečně. Tak výjimečně, nakolik je nejspíš výjimečné i „Mezmerize“. Definitivní, kompaktní album definitivní a kompaktní kapely, která ví, kde je její místo, a také jak si ho obhájit a zároveň se přitom co nejúspěšněji „prodat“. Ve finálním zúčtování tak musím dojít k absolutoriu, z nějž ovšem považuji za nutné srazit půlbodík za částečnou odstávku Tankiana. Tenhle krok by totiž jednou mohl být vnímá jako chyba, o jejímž skutečném dopadu se zatím můžeme jen dohadovat. A říkejte mi třeba puntičkář.

 139

Louis

Verdikt

Otázka dne zní, zda se ze SYSTEM OF A DOWN na „Mezmerize“ staly přes noc světové hvězdy toho nejtěžšího kalibru. Čistě teoreticky bych řekl, že ano, respektive, že všechny předpoklady tomu nasvědčují.

Hodnocení

Autor
9,5 / 10
Redakce
7,1 / 10
Čtenáři
7,6 / 10

Další informace

Stopáž: 37:17

Produkce: Rick Rubin & Daron Malakian
Studio: Laurel Canyon Studio, USA

www.systemofadown.com

Sestava

Skladby

  1. Soldier Side (Intro)
  2. B.Y.O.B.
  3. Revenga
  4. Radio/Video
  5. Cigaro
  6. This Cocaine Makes Me Feel Like I´m On This Song
  7. Violent Pornography
  8. Question!
  9. Sad Statue
  10. Old School Hollywood
  11. Lost In Hollywood

Diskografie

Hypnotize (2005)
Mezmerize (2005)
Steal This Album (2002)
Toxicity (2001)
System of A Down (1998)

Jiné pohledy

7 / 10
„Mezmerize“ nabízí na poměry SOAD poněkud naředěný produkt se spoustou hluchých míst, která nejsou hodna kapely formátu SOAD. Zatímco na předchozích deskách talent tvůrců doslova prýštil z každé noty, tady je z neznámých (?) příčin jaksi filtrován. Na řečech o ztrátě spontánnosti při tvorbě „Mezmerize“ jistě něco bude. I tak je nutno „Mezmerize“ označit za nadprůměrné album, což je však pro SOAD hodnocení výrazně negativní. Na podzim očekávám důraznou rehabilitaci.
Shnoff | 22. června 2005

 

6 / 10
SYSTEM OF A DOWN svým bouřlivým vstupem zapříčinili revoluci, jejich první alba jsem si rychle oblíbil i já, nicméně ne na příliš dlouho. Jejich hudba totiž trpí určitým nevyléčitelným syndromem, díky němuž se v mých uších až neskutečně rychle oposlouchá. V „Mezmerize“ tento syndrom propukl v plné míře. Album je náladou mnohem hravější a rozvernější, než jeho předchůdci, bohužel na úkor určité hloubky, která se postupem času ze SOAD stále více odpařuje a dává tak vyniknout citovým mělčinám, které se vyskytují stále ve větší míře. Co nelze však SOAD upřít je schopnost najít melodii, která dokáže člověka chytnout hned na poprvé. Na novince se ve větší míře vyskytují Malakinovi vokály a vytrácí se sytost Tankianova hlasu. Osobně mě mrzí místy téměř punková zeštíhlovací kůra, kterou prošli bicí. Převažuje snaha zábavnost, …nebo zábavovost???
RIP | 18. června 2005

 

5,5 / 10
Vtedy na jeseň pred siedmimi rokmi som bol prekvapený sám zo seba, ako veľmi sa mi zapáčil debut SOAD, aj napriek tomu, že ich pražský koncert som pár dní predtým z prvého radu vyslovene odzíval. Nezaujal Malakian, aj keď z neho lietali pot a sliny na všetky strany, ani Tankian svojou vďakou "československému" ľudu za pomoc po zemetrasení v Arménsku. My fanúšikovia SLAYER sme už raz takí, predkapely pred svojimi miláčikmi veľmi nemusíme.

Prvý album "System Of A Down" mám stále veľmi rád, nie je na ňom v podstate jediné slabé miesto. Horšie to už bolo s jeho prehnane oslavovaným nasledovníkom "Toxicity". Už na ňom sa SOAD vo veľkej miere opakovali, boli priveľmi čitateľní a predvídateľní. Na rovinu a jasne povedané, "Toxicity" považujem za nudný album. Nie inak je tomu pri novinke "Mezmerize". Po niekoľkých dňoch rotácie mi z neho kvalitatívne "vytřčajú" snáď iba skladby "Violent Pornography" a "Lost In Hollywood". Už dávno som veru nehodnotil album, ktorý by sa mi takto rýchlo opočúval.

Mimochodom, radšej ani nebudem brať ohľad na textovú stránku veci a hlavne stupídne politické názory kapely, musel by som totiž strhnúť ďalšie dva body.
Rudi | 17. června 2005

 

7 / 10
Prvotní nadšení s dalšími poslechy sice drobet ochladlo, přesto je "Mezmerize" bezesporu zajímavou deskou. Klasicko metalové postupy skupina cupuje až na kost, zničehož nic se vyloupnuvší linku jak od starých heavy pardálů okamžitě zválcuje zběsilý náklep nebo naopak rozzáří uvolněná a zaručeně nakažlivá melodie. Ano, podraz s dvojCD, které by se bez problémů vtěsnalo na jeden disk zamrzí. Ano, narazíme i na slabší songy ("Sad Statue", dejme tomu). Ovšem takové šlehy jako klipovka "B.Y.O.D.", "Cigaro" (jehož stěžejní slovo jsem původně bral jako Figaro a povedenou parodii na QUEEN) nebo "Radio/Video" doufám vydrží déle než několik málo poslechů. Já s první částí nových SYSTEMů nemám problém a vytýkané střídání dvou odlišných hlasů beru jako plus.
Darkmoor | 16. června 2005

 

8 / 10
SYSTEM OF A DOWN sú jedinou (s prižmúrením oka) nu-metalovou skupinou, ktorá neznie ako stokrát vylúhovaný odvar z KORN hraný cez sterilný prezervatív, aby sa nebodaj niekto neurazil. Koketéria s arménskym folklórom a nezameniteľné vokálne linky zo SOAD robia spolok, ktorý vyčnieva svojou originalitou, nezameniteľnosťou, skrátka svojskosťou.

Na "Mezmerize" SOAD ubrali, pohrali sa s aranžami a výrazovými prostriedkami, takže doska znie menej hitovo, ako vrcholná "Toxicity", ale farebnejšie a citlivejšie. Tankian, Malakian a spol. rozprávajú príbehy, preskakujú zo škatuľky zo škatuľky, neustále menia tempo, dokážu byť zadumaní i "balkánsky" veselí.

"Mezmerize" by bol takmer dokonalý album, syntetizujúci popovú chytľavosť s prefíkaným skladateľským a interpretačným umom, nebyť miestami smiešneho (a povedzme si otvorene aj módneho) ostro politického podtextu a hlavne "podrazu" labelu, ktorý plánovaný dvojalbum rozdelil na dva ani nie štyridsaťminútové, ale za plnú cenu predávané placky.
Thorn | 15. června 2005

 

9 / 10
S napětím očekávaná novinka "Mesmerize" mě vážně baví. Kapela si uchovala pestrost, nevypočitatelnost, emotivní náboj, navíc přidala atraktivní melodie a rock n rollový feeling. "Mesmerize" je tak obsahově bezchybným a zábavným koktejlem kde se heavy metalové postupy mísí s punkovou melodikou i třpytivou disko plazmou. Systémácký drive je oproti předchůdcům odlehčen od vnitřních tlaků a h/c mindráků.V celkovém výrazu tak jde již o mainstream, ale rozhodně ne o šunt na jedno použití. Bláznivá a pestrá kolekce je ironicky nastaveným zrcadlem současné americké společnosti . Bohudík nečekejte žádné hlubokomyslnosti ani rozsáhlé myšlenkové koncepty, album má naštěstí za úkol zejména bavit a to bezezbytku naplňuje. Je jako lunapark plný atrakcí, světel a klaksonů - živé, tepající. Všimněte si jak se "Ruské kolo" v závěru "Radio/Video" začne proklatě rychle otáčet. Najdete v ní zlověstný řehot Pennywise poskakujícího pod řetízkovým kolotočem s metrovou koulí cukrové vaty i úsměvy spokojených dětí nad ním.

P.S.: A hlas kytaristy Malakiana se mi velmi líbí, je mi určitě bližší než rozmáchlý znělý Tankianův zpěv.
Stray | 15. června 2005